Hrdinná obrana Moskvy
Hrdinná obrana Moskvy
16. září 1941 poslalo velitelství skupiny armád Mitte vojskům směrnici k bezprostředním přípravám útoku na Moskvu. Připravovaná operace měla krycí název Tajfun. Vzhledem k blížící se zimě urychlovali hitlerovci přípravy, aby mohli přejít do útoku počátkem října. Skupina armád Mitte měla podle plánu operace třemi mohutnými údery tankových uskupení z prostoru Duchovščiny, Roslavle směrem na východ a severovýchod rozdrobit obranu sovětských vojsk, obklíčit a zničit vojska Západního a Záložního frontu v prostoru Vjazmy a vojska Brjanského frontu v prostoru Brjanska. Potom měla silná rychlá uskupení obejít Moskvu ze severu a z jihu a současně ji čelním útokem pěších svazků dobýt. Dobytí Moskvy jako důležitého politického, hospodářského a kulturního centra přikládali Němci mimořádný význam. Pád Moskvy měl celému světu názorně ukázat triumf strategie bleskové války a podat poslední důkaz o „nezadržitelnosti“ německé armády.
Při přípravě operace Tajfun byla skupina armád Mitte posílena. Ze skupiny armád Nord se na moskevský směr přesunula 4. tanková skupina (čtyři tankové a dvě motostřelecké divize) a letecký sbor. Ze skupiny armád Süd dvě tankové a dvě motorizované divize a ze zálohy OKH dva tankové svazky. Přesuny vojsk se plánovaly tajně. Koncem září měla skupina armád Mitte celkem 74,5 divize, z toho 14 tankových a 8 motorizovaných. To bylo 64 % všech německých rychlých svazků zasazených na sovětsko-německé frontě. Hitlerovské velení doplnilo početní stav pěších divizí na 90 % a počty tanků v tankových divizích na 70 - 100 % předepsaného stavu. K 1. říjnu měla skupina armád Mitte 1,8 milionu lidí, přes 14 000 děl a minometů a 1 700 tanků. To bylo 42 % lidí, 33 % děl a minometů a 75 % tanků z celkového počtu na sovětsko-německé frontě. K podpoře útoku na Moskvu bylo určeno 1 390 letadel.
Na moskevském směru soustředili Němci většinu svých špionážních a záškodnických orgánů. Tyto skupiny měly narušovat práci závodů, dopravu a zásobování bojující Rudé armády a dezorientovat zázemí. S čelními útvary měly postupovat další zvláštní skupiny bezpečnostní policie a sicherheitsdienstu Moskau s úkolem vniknout s útočícími vojsky do hlavního města, obsadit budovy nejvyšších státních a stranických orgánů, pozatýkat vedoucí činitele státu a komunistické strany, bezohledně se vypořádat se sovětským a stranickým aktivem.
Proti německé skupině armád Mitte stálo 30. září 95 sovětských svazků, tedy 30 % celkového stavu všech bojujících sovětských vojsk. Řada svazků neměla plný stav a divizím lidobrany chyběly nejen bojové zkušenosti, ale i lepší výzbroj a výcvik. Celkem měly tři fronty (Západní, Záložní a Brjanský) 1 150 000 lidí, 7 600 děl a minometů, 990 tanků a 677 letadel.
Německá vojska měla 1,4krát více lidí, 1,8krát více děl a minometů, 1,7krát více tanků a dvojnásobně letadel. Ještě výraznější převahu měli Němci na směrech hlavních úderů. Těžké podmínky sovětům vznikly při zabezpečování vojsk. Byl nedostatek střeliva, pohonných hmot, automobilů a dílenských prostředků. Zbrojní průmysl nedokázal uspokojit rostoucí potřeby bojující armády, zejména pokud šlo o dělostřelecké náboje, letecký benzín a další pohonné hmoty.
Operace Tajfun začala 30. září přechodem 2. tankové skupiny v pásmu Brjanského frontu do útoku. 2. října přešly do útoku proti Západnímu a Záložnímu frontu zbývající armády skupiny Mitte. Začaly se odehrávat události, jež zahájily velkou bitvu u Moskvy, trvající do dubna 1942. Situace Rudé armády se zkomplikovala také tím, že velitelství frontů nedokázala včas vystihnout zámysl a zjistit uskupení nepřítele i určení směrů jeho hlavních úderů. Západní front soustředil své hlavní síly a prostředky západně Vjazmy, avšak velitelství skupiny armád Mitte vytvořilo dvě úderná uskupení v prostoru Duchovščiny a Roslavli, aby zajistilo hluboký obchvat sovětských vojsk ze severu a jihu. Totéž se stalo i Brjanskému frontu, který rozmístil všechny zálohy u Brjanska, zatímco nepřítel zasadil hlavní úder z prostoru
Sostky. Tak vznikla začátkem října na západním směru krajně tíživá situace, jež hrozila průlomem německých vojsk k Moskvě. Značná část svazků Západního, Záložního i Brjanského frontu se ocitla v obklíčení. Obklíčená vojska však pokračovala v odporu, a tak zde poutala 28 nepřátelských divizí. 14 těchto divizí se nemohlo uvolnit pro další útok až do poloviny října. Značná část sovětských vojsk se probila z obklíčení a ustoupila na možajskou linii.
Státní výbor obrany schválil 5. října usnesení o obraně hlavního města. Na bezprostředních přístupech k Moskvě se budovalo další obranné pásmo. Veškerá činnost stranické organizace byla zaměřena k potřebám obrany Moskvy. V několika dnech bylo v Moskvě vytvořeno 25 samostatných dělnických praporů, složených ze tří čtvrtin z členů komunistické strany a komsomolců. V první polovině října poslala Moskva na frontu 50 000 vojáků. Na výzvu strany se 450 000 lidí účastnilo opevňovacích prací na přístupech k Moskvě i v městě samém. Závody pracovaly na tři směny a zajišťovaly tak obráncům města zbraně a střelivo.
V polovině října trvala v pásmu Západního frontu mimořádně složitá situace. Jeho oslabené armády vedly boje na úseku od volžské přehradní nádrže ke Kaluze. Hlavní síly frontu se soustřeďovaly na nejdůležitějších směrech: volokolamský směr bránila 16. armáda, možajský směr 5. armáda, malojaroslavský směr 43. armáda a kalužský 49. armáda. Veliteli 33. armády byla podřízena vojska bojující u Naro-Fominsku. Nepřítel se dral k Moskvě nejkratší cestou. Proti 16. armádě, v níž na každý střelecký prapor připadalo 5 - 6 km obrany a hustota dělostřelectva nepřevyšovala dvě děla na kilometr fronty, vrhli hitlerovci čtyři divize, jež měly 200 tanků. K odražení jejich úderu soustředilo velitelství Západního frontu hlavní síly letectva - 210 stíhacích a 200 bitevních letounů. Vojska armády K. K. Rokossov- ského za jejich podpory německé útoky úspěšně odrazila.
Na volokolamském směru byl nepřítel zastaven 27. října. V bojích o Volokolamsk se zvláště vyznamenali příslušníci 316. střelecké divize generála I. P. Panfilova a pluku posluchačů vojenského učiliště s velitelem plukovníkem S. T. Mladěncevem. Němečtí generálové při zdůvodňování svých nezdarů v útoku vysvětlovali situaci různým způsobem. V. Karpov v knize Maršál Žukov uvádí: „Dne 10. října, když Žukov převzal velení Západního frontu, se na stránkách Völkischer Beobachter vyjímaly titulky: Udeřila rozhodující hodina; Výsledek východní kampaně je rozhodnut.“ Hitler ve svém vystoupení ve Sportpalastu, konaném na počest vítězství, řekl: „Mluvím o tom proto, že dnes mohu se vší určitostí prohlásit. Protivník je rozdrcen a nikdy více se nevzchopí.“ Velitele skupiny Mitte von Bocka takový slavnostní rozruch v Berlíně dokonce polekal. Řekl Brauchitschovi: „Copak nevíte, jaká je skutečná situace?“ V odpovědi mu vrchní velitel Brauchitsch připomněl: „Nezapomínejte na Hitlerovo rozhodnutí vstoupit 7. listopadu do Moskvy a provést tam přehlídku. Doporučuji vám zesílit útok.“ Průběh operace Tajfun během 23 dnů popisuje Halder. „Skupina armád Mitte přesouvá 2. armádu ke Kursku, aby mohla pokračovat v útoku na Voroněž. To je však pouze teorie. Ve skutečnosti armády uvízly v bahně a jsou nuceny spokojit se s tím, že se jim daří s pomocí tahačů jakžtakž zabezpečit dodávky potravin. Guderianova tanková armáda se dostala k Tule od Orla, pohybuje se pomalu a pracně. 4. armáda v součinnosti s Hopnerovou tankovou skupinou prorazila obranné pozice protivníka na úseku mezi řekou Okou a Možajskem. Avšak plánované prolomení severně od tohoto úseku Reinhardtovou tankovou skupinou (přesně 3. tanková armáda od Hotha) ve směru na Klin se kvůli běžným dopravním podmínkám nepodařilo uskutečnit. 9. armádě se po těžkých bojích podařilo stabilizovat situaci v oblasti Klinu a vytvořit dostatečně silnou obranu na svém severním křídle. “ Uvedené poznámky ukazují, uvádí V. Karpov, že se vytratily nadšené výkřiky o klasickém vývoji operace nebo o bleskovém pohybu vpřed a obejití Moskvy. (V. Karpov, Maršál Žukov, s. 243-244.)
Nepřetržité boje však pokračovaly i nadále. Od západu se přes Možajsk prodíraly k hlavnímu městu divize 4. tankové skupiny. V cestě jim stála vojska 5. armády. Na historickém bojišti u Borodina se s nepřítelem utkaly útvary 32. střelecké divize, posílené 18., 19. a 20. tankovou brigádou. Tyto svazky odrážely za podpory letecké skupiny čtyři dny útoky německých vojsk. Sovětské jednotky ustoupily teprve tehdy, když se nepříteli podařilo obejít je z boků.
Napjatá situace vznikla také na jihozápadě od hlavního města. Když nepřítel prolomil obranu 49. armády, vyrazil k Taruse a Malojaroslavci. Přístupy k Malojaroslavci bránila skupina vojsk 43. armády, posílené dělostřeleckými pluky a třemi oddíly raketometů. Po pětidenních bojích se hitlerovským tankům podařilo vniknout do Malojaroslavce. Napnuté boje probíhaly i na dalších úsecích Západního, Kalininského a Brjanského frontu. Odpor sovětských vojsk se stupňoval.
PhDr. Václav Šůstek, CSc., Velká vlastenecká válka
