Historickou pravdu si musíme stále připomínat
Historickou pravdu si musíme stále připomínat
Ing. Josef Mikš
Válka skončila a poválečný vývoj přinesl i podstatné změny v oblasti mezinárodních vztahů. Vytvořily se dva soupeřící tábory a začala tzv. studená válka.. Prostě se fakta, ukazující rozhodující roli SSSR ve válce se neuvádějí a tím jakoby neexistovala.
Na potvrzení této skutečnosti možno uvést příklad z počátku tohoto roku. Připomínalo se 65. výročí poslední mohutné nacistické ofenzivy na západní frontě . Tehdy, jak známo 16. prosince roku 1944 zahájili Němci v ardenském výběžku s překvapením úder značnými silami tankových a motorizovaných divizí na slabé americké síly, které nevydržely nacistický nápor a ve zmatku, který na mnoha místech přerostl v paniku, ustupovaly téměř bez odporu.Blížil se konec roku, nebyly žádné náznaky, že by Němci chystali ofenzivní akci a tak mnoho důstojníků a vojáků dostalo volno a odjeli se bavit do zázemí. Německý útok, jehož cílem bylo zničit protistojící americké síly a dosáhnout rozhodujícího obratu ve válce na západě a tím možná i v celé válce, byl naprostým překvapením. Kromě toho 1.ledna 1945 zahájili Němci ofenzivu i v Alsasku.
Po zhodnocení situace dospěli spojenci 6.ledna k závěru, že je nutná pomoc Rudé armády. Churchill ještě téhož dne poslal Stalinovi osobní a přísně tajné poselství, ve kterém ho informoval, že na západní frontě probíhají těžké boje po dočasné ztrátě vlastní iniciativy a jsou možná dalekosáhlá rozhodnutí. K zabezpečení konsolidace situace požádal Stalina, aby Rudá armáda podnikla co možná nejrychleji útok na Visle nebo na jiném směru. Již příští den 7.ledna mu Stalin sdělil, že i přes velmi špatné počasí zahájí Rudá armáda mohutnou ofenzivu na střední frontě nejpozději do 15.ledna 1945. Již 12.ledna zahájila Rudá armáda viselsko-oderskou operaci, která svým rozmachem, bleskovým tempem a rozhodností překonala zatím všechny normy. Doslova ochromila fašistické Německo a vzbudilo údiv v celém západním světě. Po válce o této operaci napsal jeden z bývalých hitlerovských generálů Mellentin: „Ruský útok se rozvinul s nebývalou silou a prudkostí. Bylo jasné, že vrchní velení plně zvládlo techniku organizace obrovských armád. Není možné popsat vše, co proběhlo mezi Vislou a Odrou v prvních měsících roku 1945. Od doby zániku římského impéria Evropa dosud nepoznala nic podobného.“
V této operaci za pouhých 18 dnů, od 12.1. do 3.2. vojska 1. běloruského frontu prolomila mohutnou, hluboce členěnou obranu fašistických armád mezi Vislou a Odrou, překonala vzdálenost více než 500 kilometrů, na šířce 500 kilometrů vyšla k řece Odře a dobyla na jejím levém břehu řadu předmostí. Tím se přiblížila k Berlínu na 60 kilometrů a vzbudila celém Německu paniku.
Výsledkem bylo ukončení německé ofenzivy a rychlé přesuny divizí ze západu na východní frontu proti Rudé armádě, včetně 6. tankové armády SS. To umožnilo západním spojencům situaci stabilizovat a po přeskupení sil znovu zahájit ofenzivní činnost.
K této problematice byly zpracovány dokumentární filmy, vyšly články, které přibližovaly boje té doby. Chyběla byť jen zmínka o úloze Rudé armády při odvrácení porážky spojeneckých armád na přelomu roku 1945. Mlčení jako forma zastírání historické pravdy. Nejinak je tomu u nás. Připomínal se jen konec války. Osvobození převážné části republiky Rudou armádou jakoby nebylo. Velké oslavy byly jen v Plzni, kde se oslavovala americká armáda. Veřejnoprávní televize již tradičně problematiku boje proti nacismu a osvobozování čs. republiky ignorovala. Stejně tak regionální tisk, který by měl připomínat tyto události ve svém rajonu. Situaci zachraňovali jen občané v menších městech a vesničkách, kde si historii s úctou připomínají. Nezapomínají na slova prezidenta Beneše po návratu z exilu do osvobozené vlasti : „Opakuji. Na tuto válku se nesmí zapomenout a aby se nezapomnělo, je nutno ji sebevědomě, a důstojně, ve jménu práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí a opravdové a správné lidskosti stále a stále připomínat.“
