Historická fakta, která bychom měli znát při výkladu našich dějin
Historická fakta, která bychom měli znát při výkladu našich dějin
Československo bylo ve válečném stavu s Německem
od 17. září 1938
Ze shrnujícího memoranda čs. ministerstva zahraničních věcí z 12. dubna 1943:
Na dotaz z britského zahraničního úřadu, od kterého dne je Československo ve válečném stavu s různými nepřátelskými státy, se sděluje, že je rozuměti prohlášení válečného stavu ze 16. prosince 1941 takto:
a) Pokud jde o nepřátelské státy jiné než Německo a Maďarsko, je ČSR ve válečném stavu s jedním každým z nich od téže chvíle, jakmile se ocitla s ním ve válečném stavu prvá z následujících spojeneckých velmocí: Velká Británie, USA a SSSR,
b) Pokud se tak stalo před 16. prosincem 1941:
1) Pokud jde o Německo je „Act of violence against etc." utvoření Sudetendeutsches Freikorps v Německu s podporou německé vlády, k němuž došlo 17. září 1938 a které je podle ženevské definice útočným činem. Tedy od 17. září 1938 je Československo ve válečném stavu s Německem.
Toto stanovisko bylo sděleno nótou spojeneckým zemím na konci února 1944.
(fronta.cz)
Datum 17. září 1938 jako den, kdy nastal válečný stav mezi ČSR a Německem, nadále uznává i dnešní Česká republika - viz např. nález Ústavního soudu z 18. května 1999, kde se uvádí:
V souladu s notou londýnské vlády ze dne 22. 2. 1944, navazující na prohlášení prezidenta republiky ze dne 16. 12. 1941, dle § 64 odst. 1 bod 3 tehdejší Ústavy a v souladu s citovaným čl. II bod 5 má Ústavní soud za to, že dnem, kdy nastal stav války, a to s Německem, je den 17. 9. 1938, neboť tento den na pokyn Hitlera došlo k utvoření "Sudetoněmeckého svobodného sboru" (Freikorps) z uprchnuvších vůdců Henleinovy strany a několik málo hodin poté už tito vpadali na československé území ozbrojeni německými zbraněmi (fronta.cz)
V odpověď na dotaz britského ministerstva zahraničí sdělila čs. exilová vláda dne 28. února 1944 oficiální nótou britskému, sovětskému, americkému a čínskému velvyslanci, že Československo je ve válečném stavu s Německem od 17. září 1938.
Tohoto dne byly na území Německa vytvořeny a vyzbrojeny jednotky tzv. Sudetoněmeckého Freikorpsu, které přecházely státní hranice čs.-německé a útočily na čs. ozbrojené jednotky, četnictva, policie, SOS i na civilní čs. občany. Za dva týdny své existence teroristický Freikorps dosáhl stavu minimálně 15 tisíc mužů. Tímto jednáním Německo naplnilo termín agrese, vymezený ženevskou Společnosti národů.
Jaké zločiny spáchali freikorpsáci? Na jejich konto spadá 110 lidských obětí, 50 těžce zraněných. Do Německa odvlékli přes 2000 občanů Československa.
Československo tak bylo ve válečném stavu s Německem jako první stát světa a Češi, Slováci, demokratičtí Němci se jako první v Evropě postavili Němcům se zbraní v ruce. Ti, kteří padli v těchto bojích byli prvními oběťmi druhém světové války. U nás válka začala, u nás také skončila.
Poslední střetnutí s německými jednotkami se však odehrálo až 11. května 1945 v prostoru Milína a Slivice. Němci postříleli partyzánské parlamentáře. Boje, v němž byly nasazené německé tanky a dělostřelectvo, se vyhrotily. Odpor Němců zlomily teprve sovětské tankové jednotky. Střelba ustála až kolem 2. hodiny v noci na 12. května.
W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20).
Jak de Gaullovi Svobodní Francouzi napomohli k vystěhování Němců…
De Gaullovi Svobodní Francouzi přesně aplikovali polský, Armií Krajowou roku 1943 deklarovaný model. Po vstupu do Alsaska postříleli na 8.000 tamních Němců, čímž dali podnět k „spontánnímu útěku nejen říšskoněmeckých válečných přistěhovalců , ale i části za nacismu zkompromitovaných německých starousedlíků. Většina bilingvního obyvatelstva poté jednoduše konvertovala zpět k francouzské identitě.
Z knihy „Rozumět dějinám“ , Gallery 2002, str. 194-195
Představa Armii Krajowej o vystěhování Němců
Franklin Delano Roosevelt se v době rozhovoru se zástupcem polského hnutí odporu Janem Karskim souhlasně vyjádřil k představě vedení podzemní Armiji Krajowej , že po osvobození Polska bude rozpoutána krátká vlna krajního teroru vůči německému i trvale usídlenému – německému obyvatelstvu, která je pohne k urychlenému. „dobrovolnému“ vystěhování.
Prezident k tomuto plánu pouze podotkl: „Němci si to zasloužili“.
Z knihy „Rozumět dějinám“ , Gallery 2002, str. 190
Odpor českého obyvatelstva proti Němcům - odboj Londýnu
Ze zpráv zasílaných československé vládě v Londýně odbojovými organizacemi doma. Z výpovědí tří Čechů, kterým se podařilo uprchnout v roce 1943
a 1944 do Švédska.
Záznamy z 24. srpna 1944:
"Nálada lidu v roce 1942 silně protiněmecká. Všichni jsou přesvědčeni o prohře Německa a čekají na okamžik, kdy jim bude dopřáno bojovat se zbraní v ruce proti Německu. Národ doma věří, že dostane z Anglie nebo Ruska zbraně, aby se mohl bít... Sudeťáci jsou drzí a stále udávají naše lidi..."
"Nálada protiněmecká, lid se připravuje na boj s Němci, věří, že
mu budou shozeny zbraně a že bude moci bojovat..." "Nálada lidu ve vlasti všeobecně silně protiněmecká, očekáván je konec války a konečné zúčtování. Sudeťáci jsou stále sprostí a nebezpeční. Není možné soužití a proto musí ven."*
Zprávy o situaci z října a listopadu 1943:
"Stanovisko k Němcům, kteří žijí v Československu, je u všech našich lidí zcela jednoznačné: Pryč s nimi! Zkušenost se sudetským obyvatelstvem zůstane poučením pro všechny budoucí generace a náš lid pokládá za jediné správné řešení vystěhování všech Němců z našeho území."**
Zpráva z dubna 1944:
"Ani jeden náš Němec tam nesmí zůstat. Ne, ani socialisté.
Nechceme, aby se opakoval Mnichov. Musíme mít jistotu, že aspoň naše děti budou mít jednou od Němců pokoj. Vy tady si neumíte představit, co nám dělají, jak nás ponižují. Frank musí viset. Nevíte, jací jsou to fanatici, zvláště jejich ženy a děti."***
Zpráva z 25. července 1944:
"Všechny složky obyvatelstva jsou plny upřímné nenávisti k nacistům a za radikální řešení v národnostní otázce vůbec. Není divu... Češi jsou svědky prolínání německého živlu všemi obory českého života. Je přirozené, že jejich reakce je v tomto směru jednoznačná: Ani jeden Němec nesmí zůstat po válce v českých zemích.
Takto mluví jak zprávy jednotlivých rezistenčních skupin, tak čeští průmyslníci, zajíždějící do neutrální ciziny, tak konečně Češi v německé armádě, zajatí a pak vypovídající spojeneckým orgánům.
Ve zprávách dvou rezistenčních skupin je vyjádřeno zklamání, když prezident Beneš mluvilo možnosti pobytu loajálních německých občanů: Naše zkušenosti nesnesou polovičatého řešenÍ. Je nutný transfer. Loajální Němce si lid dovede představit jako hosty, nikoli jako kompaktní národní skupinu v zemi...
Nenávist proti Němcům je obecná, neboť není prakticky rodiny, která by nebyla postižena popravou nebo uvězněním některého z jejích členů. Popravuje se denně..."****
Státní ústřední archiv, fond Ripka
Politické zprávy z Čech
* 1-50-41,12,5,4
** 1-50-6,115
*** Tamtéž, 1 115
**** Tamtéž, 1 34.
Celý obsáhlý fond obsahuje od roku 1939 do roku 1945 stovky obdobných hlášenÍ. Viz signatury 1-50, 1-61, k 183-192.
Plán organizace odsunu Němců z Československa, Polska, Maďarska a Rakouska
Usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně 20. listopadu 1945*
1. Veškeré německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Polska (tři a půl miliónu osob), bude přijato do sovětského a britského okupačního pásma v Německu.
2. Veškeré německé obyvatelstvo, které bylo odsunuto z Československa, Rakouska a Maďarska (3 milióny 150 tisíc osob), bude přijato v americkém, francouzském a sovětském okupačním pásmu v Německu.
3. Předběžné rozmístění obyvatelstva do jednotlivých pásem bude následující:
a) do sovětského pásma
z Polska 2,000.000 osob
z Československa 750.000 osob
b) do britského pásma
z Polska 1,500.000 osob
c) do amerického pásma
z Československa] ,750.000 osob
z Maďarska 500.000 osob
d) do francouzského pásma
z Rakouska 150.000 osob
4. S přejímáním obyvatelstva z výše uvedených zemí bude možné začít ihned po potvrzení tohoto plánu, a to podle tohoto rozvrhu:
v prosinci 1945 - 10% celkového počtu
v lednu a únoru 1946 - 5 % celkového počtu
v březnu 1946 - 15% celkového počtu
v dubnu 1946 - 15% celkového počtu
v květnu 1946 - 20% celkového počtu
v červnu 1946 - 20% celkového počtu
v červenci 1946 -10% celkového počtu
Změny mohou nastat v důsledku počasí nebo dopravy a po získání podrobnějších informací o počtu odsunovaného obyvatelstva... **
* Kontrolní rada složená ze zástupců čtyř spojeneckých velmocí _ USA, Anglie, Francie a Sovětského svazu - byla vytvořena jako vrcholný orgán spravující poražené Německo. 20. listopadu] 945 byl schválen její plán organizace odsunu německého obyvatelstva.
** Český překlad cit. podle: V. HAlDU, L. LÍSKA, A. ŠNEJDÁREK, Německá otázka 1945 - /963. Dokumenty a materiály. Praha 1964, s.99.
Zprávu o usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně z 20. listopadu 1945 sdělili zástupci velmocí - sovětský, britský a americký velvyslanec v Praze - československé vládě zvláštními nótami z 28. listopadu, 3. a 7. prosince 1945. Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 1945-1950, k 13, 03, Č. 72744/45.
České národní listy, připravil Dr. O. Tuleškov
