České národní listy

Dne 2. října 1941, u příležitosti převzetí Úřadu zastupujícího říšského protektora,  pronesl Reinhard Heydrich řeč k vedoucím německým činitelům o správě prostoru Čech a Moravy.  Byl to militantní  program postupné  likvidace českého národa. Češi mají být  zbaveni národní identity, mají být poněmčeni, pokud ovšem nebudou  vystěhováni nebo likvidováni. To se  časem  rozhodne.  Pro přítomnou dobu mají být Češi poslušní, Němci  mají  mít  všude vládnoucí roli. České dělníky je třeba využít k pilné práci pro potřeby Říše. Propagačně je třeba  využít  svatého  Václava, který dospěl k poznání, že český národ  může existovat jen v německém prostoru. Je třeba zničit odbojové skupiny a organizace. Likvidovat přednostně  je nutno  vrstvu vůdčích osobností, které by se mohly časem stát nebezpečnými. „Musíme s neoblomnou tvrdostí zaručit, aby se  tento prostor stal prostorem německým“, prohlásil Reinhard Heydrich  závěrem  s odkazem na Adolfa Hitlera. A hned  nařídil  výstražné  stanné právo a popravy.

Národ se bránil. Bojoval  za svobodu a samostatnost  proti hitlerovskému  fašismu na Východní i na Západní  frontě, nešetřil se v domácím odboji. Svým způsobem  odpověděl  i na smrtící  genocidní program Reinhardu Heydrichovi. Exilové branné síly připravily proti němu diverzní akci. Dva z výsadkářů Operace Anthropoid, Josef Gabčík a Jan Kubiš, provedli  27.5. 1942 proti úhlavnímu nepříteli atentát. Dne  4.6.1942  R. Heydrich,  zastupující říšský  protektor, generál hitlerovské policie a SS  atentátu podlehl. A tehdy  heydrichiáda vyvrcholila. Pomsta  za předního nacistu byla převeliká. Nestačily životy 7 parašutistů, kteří se tak či onak na atentátu podíleli. Znovu stanné právo a znovu popravy českých lidí. Za 35 dnů (do 3.7.1942) přišlo o život  jen na Kobylisské střelnici 546 českých mužů a žen. (A byla ovšem i popravčí místa jiná, kde umírali čeští vlastenci a někde také – němečtí antifašisté.)  Zatčeni a popraveni. Přivázáni ke kůlu a zastřeleni, se zavázanýma očima. Byli to rezistentní a tvořiví Češi.  Jeden z nejvýznamnějších spisovatelů, Vladimír Vančura. Spisovatelka a redaktorka „Ženského obzoru,“ Marie Ziegloserová.   Odborník na ústavní právo a bývalý senátor, Bohumil Baxa. Senátorka  Františka Plamínková, zastánkyně ženských práv. Anna Jirásková, snacha Mistra Aloise Jiráska. Vlasta Kálalová, vynikající lékařka a badatelka v oboru přenosných cizokrajných nemocí,  Alois Eliáš,voják a ministr dopravy....

Co jméno, to životní příběh o  tvořivé práci a o nadosobním  přesvědčení.

Čest jejich památce.