Habartovská tragédie
Habartovská tragédie
(AKTUALIZACE - Přidány unikátní fotografie) Dne 12. září uplynulo přesně 71 let od tragédie jednotlivců, která předznamenala tragédii celého národa. Dne 12. září 1938 přepadla skupina takzvaných ordnerů četnickou stanici v dnešním Habartově v západních Čechách a brutálním způsobem zlynčovala její osazenstvo i s jejich rodinami. Přestože se na nikdy nepotrestané viníky bohužel už zapomnělo, nemělo by se nikdy zapomenout na statečné muže, kteří prolévali svou krev za svou zem.
Ilustrační - pochodující ordneři | Foto: Vojenský ústřední archiv Praha
Na podzim 1938 se začala již dlouho napjatá situace v pohraničních oblastech mnohonárodnostního Československa přiostřovat. K největší eskalaci násilí pak došlo po štvavém projevu Adolfa Hitlera proti Československu na sjezdu v Norimberku. Právě tento projev byl signálem k nacistickému běsnění. Dne 12. září tak vypuklo ozbrojené povstání proti všem představitelům československé státní moci, tj. především proti četnickým a policejním stanicím a oddělením finanční stráže.
Nejinak tomu bylo i v malé západočeské vesničce Habersbirk (dnešní Habartov), ve které sídlila četnická stanice ve stavu pěti mužů. Jednalo se o velitele stanice praporčíka Koukola, strážmistra Brože, strážmistra Parduse, strážmistra Příbka a strážmistra Křepelu. Pouze těchto 5 mužů se staralo o obvod s 13000 obyvateli, převážně německé národnosti, z nichž 85% volilo Henleinovu Sudetendeutsche Partei.
I zde začíná vše po hromadném poslechu Hitlerova projevu a opilí ordneři začnou pochodovat obcí za skandování oblíbeného hesla:“Lieber Führer, mach uns frei von der Tschechoslowakei!“ (Milý vůdče, osvoboď nás od Československa). Četníci však nesmí na pokyn vyšších míst nijak zasahovat a i při napadení stanice mají za úkol postupovat co nejliberálněji a chránit se krveprolití.
Poté, co místní nacisté v čele s fanatikem Otto Plassem obsadí obecní úřad i poštu a vyvěsí vlajky s hákovým křížem, rozhodne se velitel stanice jednat. Praporčík Koukol se spolu se strážmistrem Pardusem (který netuší, že nacisté už zajali jeho ženu) vydá vyjednat stažení praporů. Cestu jim zatarasí asi 150 henleinovců. Poté, co shledají situaci kritickou, snaží se dostat skrz dav zpět na stanici. Na té jsou bohužel jen čtyři, strážmistr Brož je v nemocnici ve Falknově (dnešní Sokolov).
Spolu s četníky se na četnickou stanici cpe i několik ordnerů, kteří chtějí, aby se četníci vzdali. Ti to odmítají. V ten okamžik dá náhle Otto Plass rozkaz k útoku, začne se prát s četníky, což ho stojí život. Další ordneři se však nevzdávají a podaří se jim zastřelit velitele stanice praporčíka Koukola jeho vlastní zbraní. Zbytku četníků se pak podaří zabít ještě jednoho nacistu a zabarikádovat se v budově, přičemž i strážmistr Příbek je zraněn do ruky. Nastává dlouhé obléhání.
Při něm se ordneři snaží četníky nejdříve vytopit, poté vyhodit do povětří. Všem těmto útokům se tři četníci statečně brání. Po několika neúspěšných pokusech obsadit stanici tak henleinovci šahají k poslednímu prostředku a přivádějí manželku strážmistra Parduse, přivázanou provazem, celou zkrvavenou v roztrhaném oblečení. Teprve tehdy se Jan Pardus vzdává a vychází ze stanice. Poté, co mu byla vytržena puška, byl strážmistr Pardus zbit, zlynčován a dvakrát udeřen krumpáčem do hlavy. Zraněný strážmistr Příbek byl ihned odvlečen a strážmistra Antonína Křepelu našli ubitého v blízkém opuštěném dole 200m od stanice.
Během osvobozování vesnice přišli při přestřelce o život ještě další dva četníci z četnického pohotovostního oddílu ve Falknově. Jednalo se o četníka na zkoušku četaře Vladimíra Černého a o četníka na zkoušku desátníka Stanislava Roubala, kterému střela dum-dum utrhla půlku obličeje.
Další svědectví o této tragédii podal anglický novinář Sydney Morell, který se na místo dostal bezprostředně po incidentu: „ Vstoupil jsem do místnosti a spatřil jsem na zemi čtyři mrtvoly. Tři z nich ležely nohama ke mně. Byli to četníci. Paže jednoho, kterému jistě nebylo víc než pětadvacet, trčela do vzduchu. Ztuhl patrně dříve, než ho sem odnesli. Byl střelen do pravého ucha a měl jednu stranu hlavy úplně rozbitou. Čtvrtá mrtvola ležela na zemi vedle pryčny. Byl také střelen do hlavy…“
Události v Habersbirku patří k nejsmutnějším tragédiím henleinovského puče na podzim 1938. Bohužel však nebyly tragédií první ani poslední. ČEST JEJICH PAMÁTCE!
Text: Pim Burger
Zdroj: Lášek, R.: Jednotka určení SOS, I. díl, Cody Print, Praha 2006
Morel, S.: Viděl jsem ukřižování, Jota, Brno 1995
Národní archiv Praha, fond Vzpomínky bojovníků za svobodu
Foto: Lášek, R.: Jednotka určení SOS, 1. díl, Cody Print, Praha 2006
Vložil: Pim Burger
Publikováno: 15. 09. 2009
https://www.policista.cz/clanky/reportaz/habartovska-tragedie-602/
