Germanisace protektorátu a Bund Deutscher Osten 4
Germanisace protektorátu
a Bund Deutscher Osten 4
Památce univ. prof. PhDr. Jaroslava Hrocha, CSc., obhájce odkazu presidenta dr. Edvarda Beneše
Jiří Jaroš Nickelli, etnograf, ČSBS Boskovice
Bund Deutscher Osten – vykonavatel germanizace v českých zemích
a na Východě
Staré plány pangermánů, které vzaly za své výsledkem I. světové války, ožily v meziválečném období. Cílem bylo opět zničit výsledky Versailles-Saint Germain – Trianonu, zničit nové nástupnické státy a opět vytvořit koloniální državy pod knutou pangermánských soustátí. Takto ožily staronové spolky a strany jak v nacisujícím Německu, tak ve fašizujícím Rakousku. Jim přihrávaly fašistické korporace v Uhrách, v Polsku, v Rumunsku, v Bulharsku, v Makedonii, Chorvatsku, a v Albánii. Již tehdy například ve Vídni roku 1929 vznikly dvě fašistické koroporace – ustašovci A .Paveliče a OUN Bandery.
U nás se fašistické korporace ujaly (nepočítaje přímo DNSAP) zejména jako tzv. Vandervogel, Kameradsbund, Volkssport (po protistátním spiknutí zakázaný), a později všesjednocující henleinovci. Jejich cílem jako pověstných „pátých kolon“, bylo zničení jim nebezpečných hnutí a celých států, jako byla i I. ČSR. Proto nacisté ustavili i další spolky, které měly vykonávat germanizaci okupovaných evropských území. Na tzv. evropský Východ, kam nacisté řadili i naše země, se zaměřil i nově formovaný Bund Deutscher Osten.
Bund Deutscher Osten jako nově formovaný celoříšský výbojný svaz se někdy překládá dvojím způsobem – jednak jako „Svaz německého východu“, jednak jako „Svaz Němců Východu“ ( mám za to, že druhý překlad je správnější). Navazoval na tradice Allgemeiner Deutscher Verbandu a ostatních německých svazů a spolků, zejména na spolky koloniální. Vedle manifestního ideologického pangermánského trendu měl své speciální agresivní cíle – nároky na baltské, polské a zejména ruské území v severovýchodním směru, a na území české, slovenské, slovinské, rumunské a srbské v jihovýchodním směru. Za II. světové války pak na všech těchto územích působily organizační odnože tohoto svazu, kde působily jako vyslovení agresoři – a to zvláště proti Lužickým Srbům, Polákům, Čechům, Slovákům, Rusům, Slovincům, jižním Srbům, a pochopitelně proti Židům a Romům.
Zde máme na zřeteli především plány proti Lužičanům, Polákům a Čechům. Bund Deutscher Osten byl především germanizační, kolonizační svaz. Vycházel přitom z tezí Hitlera o tom, že je nutno zastavit germánský tlak na Západ a naopak upřít svůj výboj na Východ. Východem pak jak Hitler, tak i jeho podřízený svaz, rozuměli nejen nejbližší sousední země východní a jihovýchodní Evropy (ne náhodou dostalo okupované Rakousko název „Ostmark“!), ale i území dále od germánského centra – baltské státy, na jihu jihoslovanské území, a celý rusko-ukrajinský prostor až k Uralu a ke Kavkazu. Toto obrovské území chtěli dobýt, kolonizovat a vykořisťovat za předpokladu genocidy veškerého slovanského a jiných etnik. V této spojitosti sluší podotknout, že se po desetiletí neustále – sice oprávněně, leč neúplně – hovoří o holocaustu, ale ostudně a lživě se zamlčuje nejen plánovaná, ale i systematicky prováděná genocida všech Slovanů! Popírání slovanské genocidy je stejné jako popírání holocaustu!
Dokonce se zamlčují i statisíce slovanských obětí Osvětimi. Než zpět k BDO. Při realizaci této zločinecké politiky se vyznamenala nejen pověstná einsatzkomanda wehrmachtu a SS, nýbrž i Bund Deutscher Osten jako jeden z důležitých organizátorů a vykonavatelů. Germanisaci Polska, baltských zemí i našeho protektorátu, měl na starosti vedoucí Bund Deutscher Osten prof. Theodor Oberländer (srov. Grünberg 1981, 131. – Droždžynski, Zaborowski 1960.)
Co páchal Bund Deuscher Osten v protektorátu?
Především se podílel na budování souvislých germánských kolonizačních pásem, které měly oddělit Moravu a Slezsko od Čech (Novák 1979, 171–179). Moravskoslezský kolonizační pás měl nejen rozbít slovanské osídlení českých zemí.
Měl též spojovat okupované rakouské říšské území s hornoslezským říšským územím. První základnou tohoto plánu se staly tzv. německé ostrůvky z doby staré monarchie, které I. ČSR jako demokracie tolerovala. Tyto ostrůvky měly především původ v tzv. raabisační kolonizaci doby Marie Teresie a Josefa II. Dvorní rada Raab ovšem neprováděl jen německou, nýbrž i českou kolonizaci, např. z východních Čech na Hustopečsko apod. Ovšem III. reich prováděl výhradně germánskou kolonizaci. Chtěl spojit ostrovy jako brněnský, svitavský, jihlavský, a jinde brněnský, vyškovský, šumpersko-bruntálský, apod.
Říše využila jako záminku germanizace rovněž tzv. vojenská cvičiště – Drahanskou vysočinu, Neveklovsko, Sedlčansko a Berounsko. Například na Drahanské vysočině orgány wehrmachtu společně s NSDAP a BDO vypracovaly kolonizační plán na vyhnání odhadem 30 – 40 tisíc Čechů z 33 obcí, a jejich náhradu takzvanými bessarabskými Němci kategorie tzv. Volksdeutsche. (Jaroš 2001, 40–50.) Na Neveklovsku a Sedlčansku to bylo ještě více vyhnaných Čechů – odhadem cca 60 tisíc (srov. Měchura st., Povolná, Mašek, Chernyavska, Měchura ml. 2005.) Na Moravě se první plán germanizace realisoval podle zásad porady u reichsprotektora von Neuratha takto:
vysídlení Čechů se provede v prostorách budování říšské dálnice Vratislav (Breslau, dnes Wroclaw) – Videň, a při výstavbě vojenských výcvikových prostor v oblasti Blanenska, Vyškovska a Prostějovska.
Porada reichsprotektora Neuratha stanovila následující body germanisačního plánu:
- vytvořit souvislé německé pásmo v ose Brno-Vyškov-Olomouc,
- rozšířit jihlavský ostrov v ose Znojmo-Svitavy,
- zřídit německé opěrné body na hranici moravsko-slovenské, započít východně Ostravy,
- rozšířit německou menšinu prostoru Lipníka nad Bečvou při budování dunajsko-oderského průplavu,
- rozšířit německou oblast prostoru vratislavsko-vídeňské dálnice,
rozšířit německý prostor vyškovské vojenské střelnice.
Směrnice pravila: „Do 31. března 1941 musí být vysídlena první část tohoto pásma, nutného k rozšíření cvičiště, jež zahrnuje osm obcí s celkovým počtem 4.240 obyvatel.“ Vysídlenci se v žádném případě nesmějí usadit na Jihlavsku nebo na Vyškovsku, „protože by se tím oslaboval národnostní ostrov německý a znemožňovalo by se vytvoření spojovacího pásma mezi jižním cípem tohoto německého ostrova a dolnorakouskými Němci“ (Amort 1971, 94. – Jaroš 2001, 42 – Monatsbericht SD, březen 1941, SUA Praha.). Zde je podán jeden z mnoha přímých důkazů, jak nacističtí pangermáni prováděli germanizaci protektorátu, jak vyháněli vnitrozemské slovanské obyvatelstvo a znemožňovali jeho další organickou existenci v původním prostředí.
