České národní listy

Generál Eisenhower, v té době velitel amerických sil, bojujících  společně s britskými vojsky  v Africe, napsal v únoru 1943 :

„ Svět se stal svědkem jednoho s nejsmělejších činů v dějinách obranných válek: vojáci ruské armády zachytili veškerou údernou sílu nacistické válečné mašinérie   a definitivně ji zastavili. Nyní jsme svědky větší vojenské epopeje – obrovského útoku, v němž titíž důstojníci a vojáci ruské armády zasazují nepříteli drtivé údery, vyhánějí ho z území, které vydrancoval, a ženou ho do jeho rozpadajícího se brlohu.“

Ale nacisté se ještě jednou po soustředění  mohutného uskupení vojsk s novými tanky Tiger a Panther pokusili v létě 1943  útočnou operaci  v prostoru Kursk a Orel.  

Pro srovnání uveďme některá fakta. Kurská bitva se odehrávala v prostoru 600 kilometrů jižně od Moskvy v oblasti větší než je rozloha Walesu ve Velké Británii. Velení Rudé armády po vyhodnocení sil protivníka rozhodlo nejdříve hluboce členěnou a ženijně vybudovanou obranou zastavit útok nepřítele, vyčerpat  jeho síly a pak  připravenými zálohami obklíčit a zničit hlavní úderné uskupení nacistů. Při přípravě obrany pracovalo  za odborného vedení armádních ženistů 300.00 místních obyvatel, kteří zde vybudovali osm linií zákopů, krytů, protitankových zátarasů a překážek v celkové délce 5.200 kilometrů  do hloubky kolem 50 kilometrů. Pokud se týká uskupení vojsk, pak zde bylo nasazeno více vojáků, než tomu bylo při vylodění spojenců v Normandii a  do boje zasáhlo více letadel, než po celou dobu bitvy o Anglii.

V tankových divizích bylo i třikrát více tanků, než  u Alameinu v Africe. A odehrála se zde největší tanková bitva všech dob. O urputnosti bojů svědčí skutečnost, že útoky a protiútoky se střídaly po dobu sedmi týdnu. Tomu odpovídaly i ohromné ztráty, které na straně Rudé armády činily více než dvěstěpadesát tisíc mrtvých a přes půl milionů zraněných. Němci měli více jak sto tisíc padlých, což jsou srovnatelné ztráty Velké Británie za celou dobu války. Rozhodující však byl výsledek. U Kurska  získala Rudá armáda definitivně  strategickou iniciativu, Němci  od té doby již nebyli schopni  provést  větší ofenzivní operaci a byli nuceni jen ustupovat. Bylo jasné, že porážka nacistického Německa je neodvratná.

Z článku "Historickou pravdu je nutné neustále připomínat", ing.Josef Mikš