Esej o hodnotách západní civilizace, díl 4
Esej o hodnotách západní civilizace 4
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Scholastická učenost činí pokroky. Pozdní období zná Aristotela už nejen ve zlomcích, ale v celé šíři. I dík arabským a židovským učencům ve Španělsku. Vrchol scholastiky představuje Tomáš Akvinský (1223-1274), tvůrce systému, který spojil křesťanství s učením Aristotelovým. Systém žije dosud, modernizovaný jako novotomismus.
Pro příští vývoj bylo důležité, že Tomáš Akvinský převzal geocentrický obraz kosmu, jak jej ve 2.stol. n.l. vypracoval alexandrijský astronom, aristotelik Klaudius Ptolamaios. Jeho 13 knih bylo v 9.stol. přeloženo do arabštiny jako Almagest, v 15. stol. převeden do latiny. Geocentrismus se stal závazným dogmatem. Co bojů, utrpení, pronásledování a smrtí stálo, než se podařilo prosadit heliocentrický názor Mikuláše Kopernika, nový obraz sluneční soustavy! Koperník jej podal v 6 knihách r.1543. Skrýval jej až do své smrti. Církev jej připustila až roku 1822.
Ve středověku nepřišla zkázonosná apokalypsa, kterou prorokuje ve svém Evangeliu sv. Jan. Nepřišel Starým Zákonem očekávaný Mesiáš, nevrátil se ani Kristus z Nového Zákona, aby nastolil na zemi „Tisícileté“ Boží království. Ani kacíři v 15. a 16. stol. se toho nedočkali. Zato se vrátilo leccos z kulturního dědictví řeckořímské antiky.
Renesance. Vzpomínka na antiku.
Nová životní nálada se vzmáhá v 15. a 16. stol. v bohatých italských městech a šíří se po západní Evropě. Ani papežský stolec jí neunikne. Vyznačuje ji odvrat od přísného středověkého supranaturalismu a obrat ke skutečnému světu a k pozemským radostem. Něco jiného je učení nebeské, něco jiného pozemské. A tomu pozemskému je třeba dát přednost.
Odevšad zaznívá heslo „příroda“ (naturalismus). Hlavním cílem života je lidský jedinec a jeho svobodný rozvoj (individualismus) a užívání darů života (hedonismus.) Myšlení již nesměřuje ke křesťanství a církvi, ale k státu a k všelidské humanitě. Středověké ideje blednou samy v jasu nového života. Vede se výnosný obchod s Levantou, v níž Turci postupně vyřadí Byzanc z konkurence, uskutečňují se objevné zámořské cesty, udivuje nevídaný hospodářský pokrok a růst bohatství.
Rozšíření a uvolnění duchovního života se připravovalo již dříve. Působili scholastičtí nominalisté a vykladači antické literatury, kterých přibývalo hojnějším stykem s Východem. Po loupeživých křižáckých výpravách ze Západu sama Byzanc hledá spojení s Římem před Turky (14.-15. stol.).
Po pádu Cařihradu (1453) mnozí řečtí učenci emigrují do Itálie. V Evropě se šíří vedle latiny i řečtina, řecké originály se čtou v bohatším výběru a novýma očima. Ne již pro potřebu církve a pro zdůvodňování dogmat, ale pro obohacení života. Je to hnutí „humanismu“ v čele s Erasmem Rotterdamským. Učenci z celé Evropy si s ním dopisují. I čeští.
Novou vnímavost již dříve podnítili literáti, jako básníci Dante a Petrarca a prozaik Boccaccio. Nadšení pro antické památky a vzory inspirovalo dodnes obdivované malíře, sochaře, architekty. Nelze nepřipomenout alespoň Michelangela a Leonarda da Vinci, Botticelliho, Giotta nebo Tiziana. Za mnohé desítky dalších umělců, jejichž díla dodnes obdivujeme v nádherných galeriích města Florencie.
Ve Florencii se v době vlády rodu Medicejských „platonsky“ filosofuje a se zřetelem na současnost se politizuje. Vede v tom Nicolo Machiavelli (1469 – 1527). Doporučuje vládě státu v zájmu upevnění moci např. utilitární zásadu „účel světí prostředky“. Ale politizuje se i jinde.
O dokonalé společnosti z hlediska lidu uvažuje Angličan Thomas More (1478 – 1535), autor spisu „Utopie“ a Ital Thomas Campanella (1568 – 1639), spisovatel „Slunečního státu.“ Nelíbili se mocným tehdejšího světa. Toho prvního dal popravit anglický král Jindřich VIII., ten druhý byl prý za podněcování Italů proti španělskému útlaku 27 let vězněn a mučen.
Nová věda se objevuje nejdříve ve spojení s magií, astrologií, mystikou, ale imponuje obrovskou zvídavostí a prvními objevy. Církev, která měla až dosud monopol na veškeré vědění, se k novým poznatkům chová nepřátelsky.
Mikuláš Koperník (1473 – 1542), z polské Toruně, tají své heliocentrické výpočty ze strachu o život až do své smrti. Galileo Galilei (1564 – 1642) je přísným dekretem papežským donucen výsledky svého pozorování dalekohledem odvolat, popřít. Giordano Bruno (1548 – 1600) je pro své neortodoxní názory (tendence k panteismu) benátskou a římskou inkvizicí krutě mučen a upálen.
A přece už jsme v novověku
Nový věk se počítá od roku 1492. Nastává období po objevu dosud neznámého kontinentu, Ameriky. Západní civilizace, dosud evropská, rozšiřuje své území a stává se euroamerickou, euroatlantickou.
Slavní mořeplavci položili základy bohatství koloniálních říší. Kryštof Columbus (1451 – 1506), Vasco da Gama (1469 – 1524), Fernando Magalaens (1480 – 1521), Francis Drake (1540 – 1596), „Pirát jejího veličenstva“. A ještě Amerigo Vespucci (1454 – 1512). Slavní mořeplavci byli dobří křesťané, ale na jejich chování k domorodcům v objevených zemích se to nijak neprojevilo. Shrabovali jejich bohatství, ničili jejich říše, vraždili je nemilosrdně, bez sebemenších výčitek svědomí. Nezabiješ? Láska k bližnímu? Pohané přece nejsou bližní, mysleli slavní mořeplavci. „Ach, Kryštofe, že jsi nezůstal raději doma“, vzdychá studentka ve své slohové práci o Columbovi. Ale mohla ten povzdech adresovat i všem ostatním. Vydávali se na dobrodružné objevné cesty ve jménu křesťanství, křesťanského krále, křesťanského království. Za Španělsko, za Portugalsko, za Anglii. Byli věřící, ctili Bibli, vyznávali Desatero. Věděli, že se nesmí zabíjet a krást. Ale to platilo jen doma, mezi křesťany. Domorodci byli přece pohani. A tak, pověřeni vyššími zájmy, vraždili a loupili bohatství zámořských zemí a byli za tyto zásluhy odměňováni a povyšováni do šlechtického stavu. Tu admirál, tu hrabě, tu sir, baronet nebo rytíř. „Královnin pirát“ přepadal cizí mírumilovné lodě, olupoval je a potápěl. Napadal pobřežní města Chile, Peru, Mexika, Cadiz. Pozoruhodná doba objevů nových zemí a cest, ale i drancování zlata, drahokamů, slonoviny, koření. A podrobování cizích území a vyhlazování celých etnik. A k tomu ještě přibyl lov na otroky a prodej lidských bytostí jako věcí. Obchod s otroky. Dovoz otroků do Nového světa. Až občanská válka r.1860-61 otrokářství v Americe zrušila.
Válkou za nezávislost koncem 18. stol. přestali být obyvatelé Ameriky, stále početnější dík přibývajícím přistěhovalcům z Evropy, obyvateli anglické koloniální říše. Odtrhli se od Anglie a stali se obyvateli federace volně spojených samostatných států, dříve kolonií. Vznikla tak „Unie spojených států amerických“, na dlouho příklad a vzor pro utlačované národy Evropy. R.1787 dali Američané svému republikánskému zřízení ústavu, platnou v základech dodnes. Jejich manifestem bylo prohlášení trvalé platnosti : „Lidé byli stvořeni tak, aby si byli rovni. Všichni byli stvořitelem obdařeni některými nezcizitelnými právy, k nimž patří život, svoboda a touha po štěstí.“
Den nezávislosti se slaví 4.července. Z „Otců zakladatelů“ jsou nejznámější George Washington, Thomas Jefferson, Benjamin Franklin. Z občanské války pak Abraham Lincoln, 16. president USA.
Demokratická hesla „Volnost, rovnost, bratrství“, hesla Velké francouzské revoluce konce 18. stol., se rozlétla po celé Evropě souběžně s deklarací. Vyjadřovala přání a požadavky širokých vrstev národů, trpících pod bezohlednou vládou absolutismu a pod útlakem privilegovaných vrstev. Novodobý boj za lidská práva patří k předním hodnotovým cílům národů v Evropě i v Americe.
Jsme však v současné době svědky zneužívání jeho hesel pro imperiální účely.
