České národní listy

 Hácha, Chvalkovský – muži, kteří nás v březnu 1939  prodali Hitlerovi

Již brzy po vzniku Československé republiky vstoupil do agrární strany. K jeho profesionálnímu startu napomohlo nejen vzdělání, vystudoval práva a obchod, ale především skutečnost,že se stal osobním tajemníkem předsedy Antonína Švehl. Tak se mu otevřel svět. V diplomatických službách udělal rychlou kariéru. Stal se vyslancem v Japonsku, USA a Německu. Krátce před nástupem Hitlera k moci se nechal přeložit do Říma. Fašismus ho očaroval. Velmi ho ovlivnil.

Jeho profašistické cítění mu značně pomohlo l době pomnichovské. Ve funkci ministra zahraničních věcí vystřídal Kamila Kroftu, blízkého prezidentu E. Benešovi. Po svém jmenování oficiálním prosazoval p politiku orientovanou na nacistické Německo. V nové funkci vedl i jednání s představiteli států, které vznášely územní nároky vůči druhé republice. Byl přesvědčen, že když bude pokorný může získat pro republiku, pod Hitlerovo patronací, manévrovací prostor.

Tyto iluze však ztratil již 14. března 1939. Tehdy se spolu s prezidentem Háchou v Berlíně podlehl silnému nátlaku Hitlera. Rozhodl se společně s Háchou podepsat dokument, v němž svěřovali osud českého národa do rukou „Vůdce“.  

Někdy z té doby je znám jeho výrok „Polezu před diktátory třeba po kolenou, budu-li si jist, že z toho má národ prospěch.“ Tak z československého diplomata, ctitele italského fašismu, se sta poskok nacistického Německa.

Zbytková Československá republika byla de facto nahrazena tzv. Protektorátem Čechy a Morava, jehož území se stalo součástí Německa. V této konstelaci ministr zahraničních věcí již neměl místo. A tak Chvalkovský se stal vyslancem protektorátu ve Velkoněmecké říši.  Nebyl však součástí tzv. diplomatického sboru a podléhal Úřadu říšského protektora v Čechách a na Moravě. Svůj život spoji „vyslanec“ Chvalkovský a nacistickým režimem. V jeho službách zemřel. Zahynul v automobilu, který zničil spojenecký hloubkový stíhač v únoru 1945 nedaleko Berlína.

Jeho okázalého pohřbu se zúčastnili předních činitelé protektorátního života. Věnec prostřednictvím K.H. Franka poslal dokonce i sám Hitler. Osiřelá funkce vyslance do konce války nebyla již obsazena.

Položme si otázku, zda jeho násilná smrt v posledních měsících  „říše“ a protektorátního režimu, byla pro něj skutečnou tragédií? Když si uvědomíme, že v poměrně krátké době poté Chvalkovského svět, v němž žil, se rozpadl a na zrádce Československé republiky, tedy i na něj, čekalo vězení, přísný soud a bezpochyby mnohé roky výkonu trestu odnětí svobody, pak jeho smrt ho zbavila těžkého osudu, kterému by se  nemohl vyhnout.

Připravil Dr. O. Tuleškov