Jdi na obsah Jdi na menu
 


E. Beneš - Dopis bratru Vojtovi

2. 11. 2022

E. Beneš - Dopis bratru Vojtovi

3. listopadu 1938

 

Milý Vojto,

 

Posílám Ti zatím jen několik slov.

 

1) Viděl jsi sám vývoj věcí doma. Ze všeho toho, co jde nyní ven, je patrno, že plán opustit nás se připravoval déle, že Francie i Anglie už déle s námi hrály, i když eventuálně nevylučovaly, že by s námi šly. Krátce: připravovaly si obě eventuality, jít s námi i opustit nás, nepůjde-li jim to do počtu. Já sice jsem se té eventuality obával, ale že to učiní tak cynicky a s takovým nechápání svých zájmů, jsem přece jen nečekal. Nezakrývejme si fakt: Demokracie to svou neschopností a neschopností svých vedoucích lidí v Evropě prozatím naprosto prohrály. A my s nimi. Je to smutné, je to tragické, chceš li, ale je to fakt. Vím, že to v naší věci pořád bylo 50 - 50 a že to mohlo dopadnout také opačně. Hitler to sám znovu řekl. Ale nakonec zbabělost u demokracií vyhrála.

 

2) Vida to, postupoval jsem tak, abych zachránil pro stát a národ, co se zachránit dalo. Připravil jsem před svým odchodem vše, aby se mohli naši přizpůsobit středoevropské situaci, zachránili stát, sklonili šíje, nějakou dobu sloužili, a pak abychom se mohli zase vzchopit. Po přípravě všeho jsem odešel, bera na sebe vědomě zodpovědnost také za všechnu tu neschopnost naší demokracie a všech těch lidí, co to vedli. Já sám jsem si vědom toho, že jsem dělal vše, že jsem se pokusil o nadlidské a vypjal energii do nemožnosti - sám jsem to zachránit neměl sil, proti obtížím doma a proti čtyřem velmocím. Válka by byla bývala za těchto okolností nám přinesla také konec státu.

 

3) Odešel jsem se souhlasem všech, nové vlády, stran a jejich vůdců i vojáků, po dohodě, že tím jim usnadním situaci, poněvadž pro Německo jsem byl symbolem starého státu, svobody, demokracie, revoluce - všeho. Berlin to našim jasně dal najevo. Jsem však v cizině nikoli jako emigrant, zachovávám si možnost, kdykoli se vrátit.

 

Nechci svou činnosti v cizině stěžovat dnešní vládě její práci a komplikovat poměry doma. Byla by to chyba i pro stát. Proto si ukládám rezervu i ve své práci zde a ovšem i v Americe - aspoň na dohlednou dobu, nežli se situace vyjasní, poměry upraví.

 

4) Doma je ovšem obrat přirozený a nutný. Demokracie (levice) to prohrála. Francie a Anglie přispěly Hitlerovi a Mussolinimu zničit poslední demokracii ve střední Evropě. Už proto my můžeme jit světem se vztyčeným čelem, neboť my zůstali věrni. Ale nutno s tím počítat pro naše domácí poměry. Dát však pozor a nepřehánět; nepočítám, že to půjde u nás přespříliš daleko a že se má tudíž spustit boj a nějaká emigrační akce proti poměrům u nás doma. Radil jsem našim levým postupovat klidně, utvořit demokratickou frontu, být v mírné, klidné, důstojné, ale pevné a důsledné opozici morální a ideové. Prozatím spolupracovat politicky dle poměrů až do vytvořeni nových hranic a zachráněni státu. Pak uvnitř i politicky, dle poměrů si připravit svou novou politickou frontu. Jdeme do doby reakce všeobecné, zejména evropské, půjde to patrně tak dlouho, řadu let, nežli to skonči buď válkou, buď všeobecnou revoluci. Zatím je třeba, aby doma stát a národ žil, udržel se, třeba s hřbetem shrbeným. Stejně je nutno, aby řada nás ostatních ze svých pozic nepovolila, držela prapor, dále vedla svou linii a nepovolila děj se co děj v principech. při rozumné a klidné taktice a postupu.

 

V několika nedělích - měsících uvidíme, co dál. Řadě našich lidí jsem na tuto nutnost ukázal. Vracíme se do doby havlíčkovské a do boje ne už o pozice, nýbrž prostě o ducha a tradici našich dějin...