České národní listy

Dr. Jiří Jaroš Nickelli - Ideologie sudetismu jako politický podvod 3

 Je známo, že k vedení  povstání ponoukala nerozhodného osobně ušlechtilého slabocha Karla I. jako politický Mefistofeles jeho ambiciózní choť Zita Bourbonsko-Parmská spolu se zpovědníkem vyslancem Vatikánu páterem Coelestinem. Karlu I. měly pomoci dva šoproňské pluky pod velením plukovníka Lehára, příbuzného světoznámého skladatele. Po nezdařeném první pokuse o převrat se Karel I.vrátil do Švýcar, kde mu bylo doporučeno zanechat politiky pod hrozbou ztráty asylu. Nicméně Zita Karla přinutila ke druhému pokusu s letem  v Junkersu 13 do Uher. I tento pokus ztroskotal pro zásadní odpor regenta Horthyho a jeho kamarily. Vojáci royalisté a studenti v Budapešti neprorazili. Karel I. musel nastoupit cestu do exilu na britský dělový člun a byl dopraven po Dunaji na britský křižník. Dohoda nemohla z politických důvodů tolerovat  novou válku, když ostatní státy včetně ČSR mobilizovaly. I zde se projevila ztráta šancí tzv. sudetských Němců na obnovení nadvlády nad Slovany, případně na odtržení pohraničí od nástupnického státu monarchie, tj. od Československa.

Proto také pokusy o vznik čtyř německých žup, - z nichž pouze jediná nesla název Sudetenland! - skončily vojenskou porážkou těchto Němců, kteří se chtěli odtrhnout od  nově ustavené ČSR. Neměly podporu Uhrů a později ani Rakušanů. Byly to župy  Deutschböhmen (Od Chebska po Trutnovsko), Deutsch Südmähren (jižní Morava), Böhmerwaldgau (Pošumaví) a konečně „Sudetenland“ (Bruntálsko a Opavsko). Takže pojem „sudetští Němci“, tehdy používaný v politickém jednání s novým československým státem a s rakouským kancléřem Rennerem na jednání v Saint-Germain, byl opsán již od pangermánů  let 1900-01!

Rovněž seriózní objektivní němečtí historikové Eva Hahnová a Hans Henning Hahn konstatují, že „Vyjma let pod nacistickým režimem 1938-1945 území (Sudetengau) nikdy neexistovalo jako území vymezení v jakékoli etnické, kulturněpolitické, administrativní, či dokonce státoprávní formě. Přesto se sudetoněmecké organizace pokoušejí podložit své státoprávní představy historicky. (MF Dnes, 18.11.2006. Hruška, 2008, 10, pozn.14.)

Nebudu rozebírat práci Emila Hrušky, „Sudetoněmecké kapitoly“ (Start, Praha 2008), ani další práce ,citované v seznamu literatury na konci této stati. To ať si zájemci provedou sami. Ovšem na závěr připomenu jen stanovisko osoby nejpovolanější – a přitom tak nezaslouženě nenáviděné odsunutými Němci  jejich politickými praporečníky – presidenta Budovatele dr.Edvarda Beneše:

„Měl jsem tu onehdy Jaksche, který mi přivedl celý svůj výkonný výbor. Já jim řekl rovnou: Sudetští Němci ztotožnili svou věc s Hitlerem a s ním ji taky prohrajou. A když mi poukazovali na to, že německý lid v Sudetech za těmito svůdci nejde, řekl jsem jim: Jakpak za nimi nejde? A když byly poslední volby, tak volil z 90 procent Henleina. Tak za jaké procento můžete vy dnes mluvit?“ (Londýn  11.dubna 1941)

K  citátu presidenta dr.Beneše připojím tato fakta: Jen v Brně volilo Henleina 42 tisice brněnských Němců, těch brněnských Němců, jejichž manželky vodily své děti do Kounicových kolejí za vstupné 3 marek dívat se na popravy Čechů a vykřikovaly přitom nesouhlas s malým počtem poprav : „Nur drei, nur fünf!“ Těch brněnských Němek, co nenávistně slibovaly Čechům ještě v dny osvobozování Brna: My se vrátíme a českými lebkami vydláždíme náměstí!“

Jeden milion sto šedesát dva tisíce šest set sedmnáct československých Němců alias sudetských vyznamenal Hitler medailí za zločin uloupen pohraničí od republiky.  Každý třetí sudeťák dostal Hitlerovo vyznamenání za velezradu ČSR. A nebyli to jen vojáci, ordneři, freikorpsové,ale i úřednící, rolníci a dokonce manželky československých Němců.