České národní listy

  „ Jedinou cestou z krize je návrat k opravdové morálce a demokracii.“ T.G.Masaryk

   „To, že skončila vláda jedné strany, bylo vítězství. To, že jsme nedokázali nic lepšího,

                  je naše prohra.“                                                     Táňa Ficherová, 17.listopadu 2013

  Pokusím se o zhodnocení polistopadového čtvrtstoletí.  Přitom se soustředím na hlavní Masarykův odkaz, humanitní demokracii. Její projekt a jeho uskutečňování v ČSR  před druhou světovou válkou dosáhly světového uznání. Dnes však už je taková duchovní bída, že o tom ví málokdo.  Je třeba odhalit příčiny a vymezit směrodatné principy k nápravě. Uvedu jich deset. (Navazuji na naši knihu „Živé hodnoty Masarykova Československa pro 21.století. Polistopadové bilance a výhledy. (CCB,Brno 2012, 2014, 327 s.) Za šíření  dotisku k 100.výročí vzniku ČSR budeme vděčni. Dík vzácným podporám stojí kniha jen 100 Kč.)

  Začnu jedinečným citátem jednoho z předních evropských myslitelů 20. stol. Po druhé likvidaci Masarykova Československa přijel do Prahy K. R. Popper a rozloučil se s ním těmito slovy: „Masarykovo Československo bylo - podle mne nade vší pochybnost – nejotevřenější ze všech společenství, které kdy v Evropě spatřily světlo světa (1994). Bohužel, svrchovaně potřebné kříšení této jedinečné demokracie pro všechny, této universální lidskosti se až na řídké pokusy nedaří už tři čtvrti století od r.1938.

 Poslední rok  Masarykova Československa jsem zažil v severních Čechách, kde otec, vyučený v Oslavanech a ve Vídni, stavěl elektrárnu v Ervěnicích u Mostu a pak pracoval na nové přehradě ve Střekově u Ústí nad Labem. Rád vzpomínám na tehdejší školy, nesly jméno Mosarykovo a obnovovaly Komenského „Dílny lidskosti“. V 30.letech zažívaly severní Čechy návaly turistů z Hitlerova Německa, nakupovali  u nás hlavně potraviny. Když jsme s otcem jednou míjeli sudetoněmeckou manifestaci v Ústí n.Labem, zaslechli jsme zlověstná slova referenta, který přijel z Říše:“Wir haben keine Butter, aber wir haben Kanonen.“

  Po 50 letech, r.1990 jsem zastupoval Československo na konferenci Rady Evropy v Heidelbergu a příjemně mě překvapilo, jak vstřícně a živě reagovali zejména zástupci Beneluxu a Skandinávie na mou zmínku o Masarykovi. Přáli nám brzkou obnovu humanitní demokracie v zájmu celé  Evropy.

  Naši neodpovědní „odpovědní“ to za celé polistopadové čtvrtstoletí nedokázali. Fanatičtí vyznavači trhu obnovu demokracie v podstatě redukovali na restauraci divokého kapitalismu. Vynořili se i mluvčí krajní pravice  a revanšismu, kteří Masarykovo Československo likvidovali. Navazují na protikladnou mnichovanskou druhou republiku a uskutečňují vlastně zájmy cizí, nepřátelské. Nenastane-li obrat, neudržíme ani zbývající svébytnost a vzájemnost, skončíme  v propadlišti dějin. I když se občas něco podaří, celkově stále nebezpečněji upadáme. Náprava nebude ani rychlá ani krátká. Parlamentní volby r.2010 a presidentské volby r.2013 potvrdily, že mnozí lidé jsou již tak dezorientovaní, zaslepení a pomatení, že volí vlády protilidové a obdivují dokonce pobělohorskou šlechtu. Závažnost naší politické krize si uvědomuje málokdo.  Téměř 70% lidí žije buď v bludném transu  zmanipulovaných voličů nebo v pasivní apatii (40% k volbám nepřišlo vůbec). „ Zlu se neustupuje“, hlásal Masaryk, který by nesnesl  často přímo absurdní nedostatky  polistopadového čtvrtstoletí. Pokusme se  je kriticky zhodnotit,  pokusme se o desatero všenápravné humanitní demokracie.

1) Politika se má starat o blaho obecné

   Pravým posláním klasické i všelidské politiky je starost o obecné blaho. Podle  antické obce (polis) je politika i nazvána. Současné přízemní politikaření bohužel toto blahodárné poslání přečasto převrací v pravý opak, v osobní, skupinové i vrchnostenské obohacování na úkor všech. Politika, z které se morálka i vědecké poznání vytrácí, která je bezohledná, která silnějším dovoluje téměř vše, která podléhá mamonu a moci, není sebezáchovná, ale sebezáhubná, ohrožuje celý svět. Na prahu 3. tisíciletí vlastní např. 2% nejbohatších přes polovinu světového bohatství a polovině lidstva patří pouhá 2%.

  Prosazovat pravé, spravedlivé, obecně prospěšné pojetí demokratické politiky je proto úkol prvořadý. Právě dnešní nejistý, rozporuplný i rozvrácený svět potřebuje moudrou strarost o spolehlivé společné hodnoty. Bláhový blábol „trh vyřeší vše“, omezený partikularismus a egocentrismus, natož permanentní konfrontační boj všech proti všem nevede k nápravě, ale k pravému opaku, vyvolává více škod, než užitku.

   O vážné krizi  naší „politiky svědčí právě přibývající změny k horšímu. Např.:Průzkum k 17.listopadu r.2013 potvrdil nespokojenost s polistopadovým vývojem u 60% občanů ČR.

-  Ztrácíme elementární pořádek, jistoty sociální i existenční.

- Přišli jsme o hlavní odkaz 1. a 2. čsl. odboje,  o naši nejzávažnější novodobou strategickou hodnotu, o společný stát dvou nejbližších evropských národů. Bývalá premiérka SR se nedávno právem podivila, že nástupní státy nemají ani státní ideu.

-  V zápětí jsme ztratili 70% našeho národního hospodářství pracně utvářeného dvě století. Stali jsme se daňovým polorájem pro cizince  a náš  bývalý údajně „nejlepší ministr“ se  překonal rekordně: DPH u základních potravin činí v Anglii 5%, v Německu 7% a u nás 15% - nejvíc v celé Evropě! Naše mzdy jsou však vůči sousednímu Německu ¼ -1/3.

• Bída duchovní, vydatně pěstovaná odcizenou mediokracií, je sebezáhubná. Dva evropské průzkumy např. potvrdily, že naši dospívající jsou nejodcizenější generací celé Evropy. Zatímco mladí Francouzi, Norové, Dánové jsou na svou vlast hrdí a rozvíjejí národní svébytnost i mezinárodní vzájemnost, u nás probíhá kosmopolitní i kolonizační odnárodňování. Bývalý premiér Nečas už zřejně odcizený je. Na  mezinárodní akci v Mnichově (21.2.2013) hledal identitu Čechů v Bavorsku! Tak lokajský, protinárodní i protistátní projev nemá obdobu. Zřejmě mu jeho ministr zahraničí poradil, že Češi jsou jen česky mluvící Němci!
•   Na harmonické rozvíjení každé osobnosti, celé společnosti v souladu s přírodou jsme se dosud nezmohli. Polistopadoví barbaři převraceli i to, co stálo rovně. V zemi Komenského škrtli i všelidský ideál harmonie. Chybí-li už  tak elementární pořádek, že nastává výprodej většiny naší rodné půdy, že si církev osvojuje i to, co jí nikdy nepatřilo, že se masově osvobozují tuneláři, korupčníci a další podvodníci, vyvstává zdůvodněná otázka, zda už některé současné „ abnormalizace“ netrumfují předchozí „normalizace“?