České národní listy

Brno-Kaunlcovy koleje – Slatina – Rájec - Jestřebí – Čtyřicet Lánů - Česká Tfebová - Praha. Beroun - Mirošov.

Dne 17.4. 1945 jsou gestapáci na fakultě v uniformách a přilbách, mají zbraně, proč? Opět nálety, střelba v okolí fakulty. Vyslýchající občas odbíhají, o průběh výslechu nejeví zvláštní zájem. Byl vyslechnut vzrušující rozhovor manželky dozorce na fakultě. Maji dům rozbitý a manželka chce pryč, vše se připravuje k evakuaci Brna, "Schreklich, schreklich !" Oni mají strach a to je výborné, v noci jsou nálety, světlo jako v dne. V poledne odjíždíme z fakulty, gestapák veze kufry, na nich je nápis: Mlroschau bei Pllsen. V Kauničkách je pozdvižení, otvírání cel: "Alles mit und raus!", poklusem na chodbu, byla již plná vězňů, nechápavé, často vyděšené pohledy: transport, nebo poprava? Hned nás ženou dolů do sálu, který slouží k shromažďováni transportů i na popravy. My vlak dostáváme krajíček chleba, plátek salámu a deko margarínu. Vyhánějí nás na dvůr, další kontrola, sestavuje se transport a pod silnou stráži nás nahánějí do náklaďáků. Projíždíme Veveřim, KoIištěm, Křenovou, ulice jsou silně obsazeny a zastavujeme na slatinském nádraží. Jsou připraveny dobytčí vagóny, nás vězňů je 400 na 3 vagóny. 250 Čechů, 30 Slováků, stejně Rusů a Ukrajinců, zbytek členové ostatních evropských národů. Slyšíme kanonádu. mohutnou a sílící, fronta je nedaleko, sovětští vojáci jsou na prahu Brna a my? … V noci bombardovali Rusové letiště, naše nervy jsou nadranc, kdy to dopadne na nás? Druhý den se konečně dává vlak do pohybu. Hned za lokomotivou jsou 2 osobní vozy s rodinami gestapáků. Transportu velí SS-untersturmbarnführer Lange. Protože máme prostřílený vůz, lze dírou pozorovat okolí. Ve voze se organizujeme a poznáváme, že mezi námi jsou I němečtí vojáci. Jede s námi stařičký profesor Krafta ze Slovenska a je mu nevolno z nedýchatelného vzduchu. Vylamujeme pro něj otvor nad nárazníkem. I mně není dobře. neboť jsem vedle přítele, kterému uhnívá maso, tak byl ztlučen při výslechu. Profesor trpí a chce, abychom tlumočili veliteli transportu, aby jej raději zastřelil. Těšíme jej a dáváme mu cukr a kapky. V Rájci-Jestřebí stoji spousty lidi, v rukou baličky a kalíšky s pitím. Chtěli nám to dát, ale SS je k vagónům nepustili. Přebírají to však gestapáci a dají nám jen to, co chtějí. Celý další den jedeme do České Třebové. Děr a otvorů v rozbitém voze přlbývá a třl odhodIaní chlapci se rozhoduji v noci k útěku. Před Čtyficeti Lány, kde vlak jezdívá pomalu, seskakují. Němci dělají křik, v České Tfebové začíná výslech. SpoIuvězni z jejich okolí jsou odváděni a bohužel někteří Češi, ale není jich bohudík mnoho - drží s Němci a označuji ty, kteří spali vedle uprchlíků. Gestapáci nás kopou, biji a sousedy uprchlíků svazuji a odvádějí. V noci přijíždíme do Prahy. Z Prahy pak vedla cesta vězňů na Rokycany. do MIrošova.

Z knihy F. Nedbálka: Pochody a vlaky smrti přes české území v roce 1945 )

Motto: H. HimmIer: „Nikdo nesmi přežít "