Divíšku, komu budeme mávat ?
Divíšku, komu budeme mávat ?
Vidím těch starostí kolem májových oslav konce války, jakou vlajkou mávat, koho nepřipomínat. Kterou stránku z historie vystřihnout, kterou naopak přidat. Kterého hrdinu vztyčit, kterého za noci z podstavce strhnout, který tank vyzdobit, který odtáhnout do šrotu. Těch starostí, jen na ty skutečné hrdiny se dnes zapomíná. Historie se přebarvuje podle toho, jaká barva zrovna frčí, dějepis není matematika, kde stále platí, že součet 2+2 = 4. Chudák student, aby se v tom vyznal.
Vzpomínám, jak před lety v Rokycanech stávala socha Rudoarmějce, jako připomenutí osvobození Československa Rudou armádou. Tamní mu říkali Divíšek, protože do Rokycan přijela US armáda a on u toho nebyl. Plzeň jak víme se 5.května 1945 osvobodila sama, na US armádu nepočkala a tím to dnešním politikům pořádně zkomplikovala. V době vypuknutí povstání Američané byli teprve v Klatovech, omluvou je, že jejich postup na silnicích brzdily kolony prchajících německých jednotek, které strach před Rudou armádou hnal do amerického zajetí. A tak se stalo, že v sobotu 5. května ve 12:35 hodin uslyšeli občané Plzně a celého kraje na vlně 359m z úst představitele Revolučního národního výboru tato památná slova: "Občané českoslovenští! U vědomí historické chvíle, kterou právě prožíváme, zdravím Vás srdečně a tisknu všem v duchu ruku. Jménem národního výboru přejímáme do správy město Plzeň. Žádáme Vás, abyste zachovali naprostý klid, důstojnost, hodnou tohoto okamžiku, abyste zůstali ve svých příbytcích a čekali na další informace národního výboru. Volám město Plzeň, černou, rudou Plzeň, voláme Vás! Přebíráme jménem Revolučního národního výboru veškerou pravomoc města Plzně a žádáme důrazně, abyste všechny naše rozkazy plně pochopili a plnili. Všichni zůstaňte na svých pracovních místech. Jděte všichni po své práci. Nikdo nechoďte do ulic, připravujte uvítání spojeneckým armádám. Usnadněte nám naši práci! Zachovejte životy, nechoďte do ulic, zůstaňte na svých místech .. ."
Povstalcům se podařilo obsadit rozhodující místa v Plzni, včetně rozhlasu, radnice i hlavní plzeňské závody. Ve Škodovce příslušníci požárního sboru odzbrojili za podpory zaměstnanců německou závodní stráž (Werkschutz). Němečtí úředníci a udavači byli zajištěni a předáni městské policii. Škodovka se tak dostala hned 5. května do rukou zaměstnanců. A tak se stalo, že američtí hoši přijeli 6. května do již svobodné Plzně. Pohostinná Plzeň je přesto uvítala hudbou, květinami i plzeňským pivem. Američtí hoši rozdávali žvýkačky, čokoládu i silonky děvčatům. Obdobně díky nadšení lidu Plzně a Plzeňska byla již 5. května osvobozena všechna větší města v kraji a ve většině z nich byly ustaveny Revoluční národní výbory. Mezi těmito místy byla Plzeň, Rokycany, Zbiroh, Kralovice, Plasy, Blovice, Přeštíce, Dobřany, Klatovy, Sušice, Kdyně, Domažlice a Nepomuk. Během čtyřiadvaceti hodin od začátku povstání byly ustaveny národní výbory téměř ve všech vesnicích na západě Čech.
Ona ta Plzeň není v tom sama. Divíšek i udivení Pražané byli nejspíš také u průjezdu americké historické bojové techniky historickým centrem Prahy prý, jako připomínka konce druhé světové války. Americké vlajky, usmívající se naivní kompars v US uniformách, k tomu vyhrávala hudba AČR, k té májové taškařici scházelo jen slavnostní vztyčení památníku „osvoboditele Prahy“ generála George S. Pattona.
Těm neznalým dějin i těm Divíškům připomínám, že v Československu našlo svou smrt 144.000 vojáků Rudé armády, 33.000 rumunských vojáků, ale i stovky vojáků dalších vítězných spojenců. Mezi nimi 116 vojáků americké armády. Všichni mají naši úctu. Nezapomínáme ani na tisíce našich československých vojáků, kteří padli na své bojové cestě. Pravidelně pokládám květiny u pomníku šesti padlých hrdinů v městečku Golčův Jeníkov. Před 79lety spěchali od Jihlavy ku Praze a zde našli svou smrt. Jejich matky, daleko na východě se jich nedočkaly.
Přemysl Votava
