České národní listy

Dezinformační společnost

   Zhruba od poslední třetiny minulého století se začíná hovořit o tom, že vstupujeme do éry informační společnosti. Není tak úplně jasné, zda jsme do ní již vstoupili. Leccos napovídá tomu, že jsme se až po uši ocitli ve společnosti dezinformační. 

   Nejde přitom zdaleka jen o to, že sílí tendence považovat každý názor, který sami nesdílíme, za dezinformaci a požadovat zákaz jeho šíření. Ještě povážlivější je, co se děje se samotnými slovy, jimiž se navzájem v politice častujeme.

   Řada slov, která původně měla svůj víceméně jasný obsah, přestala označovat realitu a jsou používána výhradně jako nadávka. Termín „populismus“ původně označoval hnutí nižších vrstev, které se bouřily proti elitě, jež si uzurpovala veškerou moc. Dnes je obvinění z populismu nejčastěji adresováno těm politikům, kteří si dovolí získat ve volbách více hlasů než strany, jež by se chtěly u moci pravidelně střídat na věčné časy.

   Výraz „neomarxismus“ původně označoval následovníky Marxe, kteří se snažili zohlednit při kritice kapitalismu proměny, jež přinesl nástup společnosti konzumu. Dnes jsou za neomarxisty označováni ti, kdo od Marxe v životě nic nečetli a kapitalismus je jim milejší než jakákoliv jiná forma společenského uspořádání.

   Termín „fašismus“ sloužil k označení ideologie, v níž se na vůdcovském principu spojovala víra v nadřazenost určitého národa či rasy s programem fyzické eliminace národů a ras údajně podřadných. Dnes je fašistou každý, kdo říká, že je přirozené mít svůj domov a hájit svou vlast, aniž by stejné právo upíral komukoliv jinému.

   Postupně si zvykáme na to, že slova popírají sama sebe. Když je někdo zákonně zvolen do státní funkce, říkáme tomu „ohrožení demokracie“. Stupňování závodů ve zbrojení nazýváme „posilováním světové bezpečnosti“. Likvidaci zbytků suverenity národních států se dnes říká „posilování integrace“ a nátlak na tyto státy pod pohrůžkou sankcí získal libozvučný název „prohlubování solidarity“.

   Od nástupu informační společnosti se svého času sliboval prudký růst ekonomiky a blahobyt pro všechny. Co si slibovat od společnosti dezinformační, není tak zcela jasné. Ale určitě to bude zase něco velkého.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou