České národní listy

Demokracií XXI. století je demokracie humanitní

V současnosti se od ní však stále více vzdalujeme. Kdy tento negativní proces zastavíme, je jednou ze základních otázek současnosti. Abychom byli úspěšní, je nutné učinit postupně několik zvlášť významných kroků.

Jak vidíme jejich souslednost? Především považujeme za zcela správné, i když z hlediska ústavněprávního za značně opožděné, že ústavní orgány začínají, tentokrát však s větší vážností než tomu bylo v minulosti, věnovat svou pozornost institutu celostátního referenda.  Jde zřejmě o výraz přesvědčení, že k dalšímu tolik potřebnému rozvoji demokracie zastupitelské mohou přispět značným způsobem i některé instituty demokracie přímé. Bez jejich ústavního zakotvení, bez jejich užití v praxi by mohlo dojít nejen ke stagnaci zastupitelské demokracie, ale případně též k její degeneraci, deformacím. Již v současnosti nejsme s celkovým jejím stavem spokojeni, spíše značně zneklidněni.

Abychom dosáhli na ústavní zákon o referendu v nějaké uspokojující době, bude třeba vynaložit mnoho úsilí. Tento ústavní zákon zřejmě narazí na odpor, viditelný či skrytý, i celé řady poslanců, kteří v dnešních verbálních cvičení se k němu hlásí, třeba i s nadšením.

Jakmile by předmětný ústavní zákon byl přijat, některé zvlášť významné společenské záležitosti, mohou jít již jen kolem nich, aniž by potřebovaly jejich souhlas. Bude-li mít celostátní referendum imperativní charakter, což je nutné, pak rozhodnutí učiněné svrchovaným lidem v referendu, nebudou moci měnit. Jim zbude jen vzít ho na svědomí, případně výsledky referenda vyhlásit.

Pakliže u Poslanecké sněmovny P ČR nelze v jejím současném složení  předpokládat přijetí předmětného  zákona, u Senátu můžeme očekávat spíše odpor. Již v dřívější době jsme se setkali s názorem, že Senát je zbytečnou institucí, která poskytuje zabezpečovací posty pro některé politiky, zpravidla ty méně úspěšné. Vzhledem k tomu, že provoz Senátu vyžaduje ročně vysokou finanční částku, řada politiků je přesvědčena, že by bylo nejlépe Senát zrušit.  Toto stanovisko již dlouhodobě zastáváme i my.

V referendu má lid  právo rozhodovat přímo svými hlasy o všech nejdůležitějších otázkách, týkajících se republiky. Nikoliv Senát sám by měl rozhodnout o svém zániku, ale lid v referendu. Samozřejmě lid musí mít právo rozhodovat i o setrvání či opuštění EU, či NATO. Zvláště když o vstupu do EU jsme rozhodli v referendu, je plně pochopitelné, že bychom nyní, kdy EU je zcela jiná než v době, kdy jsme do ní vstupovali, měli o setrvání či o výstupu z EU rozhodnout rovněž v referendu.  Ani NATO by se nemělo vyhnout referendu.