David Vondráček za svůj film „Zabíjení po česku“
David Vondráček za svůj film „Zabíjení po česku“
získal Cenu lidských práv Franze Werfla Nadace střediska proti vyháněním. Obdržel ji z rukou dr. Eriky Steibachové, předsedkyně Svazu vyhnaných (BdV), která, ač předsedkyní BdV, nikdy žádnou vyhnankyní nebyla. Byla dcerou německého vojáka a Němky, která pracovala v německé správě v Polsku, kam přišli z Německa.
Uvedenou cenu získal D. Vondráček za to, že široce mluvil a psal o údajném zabíjení Němců Čechy.
Cena lidských práv nese však jméno Franze Werfla, který si cenil Čechy za to, co dali Evropě. Citujeme výňatek z jeho textu: „Jak dlouho má ještě po Západě obcházet ta bezelstná otázka: "Kdo vůbec jsou ti nešťastní Češi, kvůli nimž se my šťastní tak znepokojujeme?" Kdy konečně tisíceronásobně zahřmí jasná odpověď: Češi bojovali za naši věc, a ne teprve posledních dvacet let, nýbrž celá staletí. Jestli teď nebudeme s fanatickou rozhodností bojovat za jejich věc, zpečetíme tím náš vlastní zánik.“
Takže můžeme konstatovat, že jde skutečně o konflikt důvodů, jací ti Češi ve skutečnosti byli a jsou. Na jedné straně jsou vysoce honorováni F. Werflem, za jejich dlouholetou pozitivní úlohu v dějinách Evropy, na druhé straně je však D. Vondráček ceněn proto, že píše a mluví o zabíjení Němců Čechy, kteří mají na rukou krev samozřejmě zcela „nevinných“ Němců.
Cena lidských práv nese však jméno F. Werfla, takže, jak se domníváme, jeho hodnocení Čechů za jejich téměř tisíciletou úlohu, jíž hráli v dějinách Evropy, by mělo převážit a pak můžeme udělat závěr, že Erika Steinbachová společně s D. Vondráčkem sehráli kus nevalné úrovně, v němž snad nejdůležitější byla, nikoliv pozitivní úloha Čechů v dějinách Evropy, ale snaha o zostuzení českého národa, za nějž pan D. Vondráček dostal na ruku pro něj tak žádoucí a potřebnou větší finanční odměnu. Nelze pominout, že společně též hrubě zneužili jméno Franze Werfla. Ostatně Franz Werfel, nebyl a není jediným. Jen si připomeňme, že tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) uděluje též „evropskou cenu“ Karla IV, jehož my, Češi, ctíme jako Otce vlasti. Kdo tuto cenu dostává? Ti, kteří se zasloužili o SL, o vidění naší minulosti i současnosti očima sudeťáků. Tedy za aktivity, které jsou v hrubém rozporu se skutky a myšlením Karlu IV., jenž pro Čechy pracoval celý život, a to i pro územní rozšíření zemí Koruny české. Zatímco sudeťáci účinně pomohli k rozbití republiky ve spolupráci s Hitlerem a jeho smečkou. Dodnes prosazují tzv. právo na vlast, jímž myslí naše pohraniční území. Takové právo nemají a nikdy neměli. Mezinárodní společenství rozhodlo o jejich přesídlení nejen z Československa do Německa, aniž by jim vystavilo zpáteční lístek do republiky. Toto tzv. právo postrádá mezinárodně právní základ. Sudeti si přesto toto právo vymysleli a jím se obdarovali. Nyní se snaží získat „naše germanofily a sudetomily“, aby jim k návratu do republiky pomohli, a to nikoliv jako jednotlivcům, nýbrž jako tzv. národnostní skupině, která se má čarovným způsobem změnit v druhý státotvorný národ v České republice.
Ale nezapomeňme ani na toho, nebo skupinu lidí, kteří zařadili historicky pochybný kus pana D. Vondráčka do hlavního vysílání tzv. ČT. Teprve tímto krokem bylo napomoženo, aby část našich dějin mohla být alespoň některými televizními diváky viděna očima D. Vondráčka. Víme, kdo tedy k tomu všemu napomohl? Podíváme-li se na tehdejší vedoucí pracovníky ČT, pak se můžeme dopracovat k odpovědi na předcházející otázku. Otázkou však je, kdo stál a příp. i rozhodoval ze zákulisí o tom, co ČT bude vysílat. Spolehlivě odpovědět na tuto otázku však nemůžeme. Můžeme se jen domnívat a hledat mezi tehdy známými germanofily a sudetomily. To je vše.
A poučení? Nenechme si přepisovat dějiny nikým a nikdy!
Dr. O. Tuleškov
