Čs. žaloba sudetoněmeckých zločinů v Norimberku I
Čs. žaloba sudetoněmeckých zločinů v Norimberku I
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
Minulí i současní tzv. sudetští Němci po desetiletí zamlčují, že byli žalováni československými i spojeneckými žalobci na Norimberském soudu. Jak došlo k československé žalobě na Norimberském soudu? Náš československý žalobce na Norimberském soudu byl generál Justiční služby JUDr. Bohuslav Ečer. Právě on dokázal z norimberských věznic expedovat válečného zločince, českého Němce K.H. Franka, a předat ho československému soudu, který ho pak v Praze odsoudil k trestu smrti za zločiny na našich národech. V Norimberku ovšem nebyl žalován pouze K.H.Frank. Na Norimberském soudu ČSR žalovala jednotlivce i celou sudetoněmeckou menšinu z individuálních i kolektivních zločinů, spáchaných v ČSR.
Podnětem čs. žaloby byl požadavek hlavního žalobce U.S.A. Roberta Jacksona, aby byla soudem vyšetřena především infiltrace domácích pátých kolon ve všech státech napadených Němci, tj. také v ČSR. Robert Jackson to stanovil v dopise ze dne 5.července 1945 lordu Wrightovi, předsedovi Komise pro vyšetřování válečných zločinů v Londýně. Byl to vůbec první ze čtyř jím vytýčených požadavků na vyšetření německých válečných zločinů proti napadeným a okupovaným národům. Poté následoval dopis britského ministerstva zahraničí čs. velvyslanci v Londýně o zaslání dokumentu, který by byl použit na Norimberském soudu jako usvědčující "corpus delicti" v případ zločinů jak III. říše, tak i sudetoněmecké menšiny. Proto Dr. Ečer vyvinul ve spolupráci s čs. úřady maximální úsilí o vypracování takového dokumentu, který by mohl sloužit jako žaloba jak říšských, tak i tzv. sudetských Němců. I přes značné překážky - například přes nedostatek dokumentů ze Slovenska - byl za necelý měsíc vypracován čtyřdílný dokument - čs. žaloba proti říši a sudetoněmcům. Na sestavení žaloby se podílel tým odborníků - byli to především tajemník Dr. Ečera mjr. Fanderlík, dále dr. Beckmann, doporučený tehdejším ministrem vnitra, dále Čechoangličanka Mrs. Burrowsová, a britská spolupracovnice Ms. Sissonsová. Členem týmu byl i syn bývalého německého ministra v čs. vládě, Dr. Mayr-Harting, takže byla zaručena i objektivita se strany ČSR loajálního Němce! V době od 15. do 20. září 1945 byly všechny části čs. žaloby odeslány pod anglickým názvem "German Crimes against Czechoslovakia". Žaloba čítala 118 stran a byla juristy Norimberského soudu označena za nejlepší vládní dokument ze strany postižených zemí, jaký kdy žalobci soudu dostali.
Dr. Ečer si posléze vyhradil právo doplňovat dle situace tuto žalobu, takže během procesu k ní pak mohl podat celkem 14 doplňků. Generál Ečer ve své knize "Norimberský soud" (Orbis Praha 1946, I. vydání, s.102-103) líčí tyto věci v kapitole nazvané "Sudetští Němci ve službách III.říše" takto: "Československá žaloba pak líčí metody, jichž nacismus používal k dobytí Československa. Zabývá se obšírně hlavním nástrojem nacistické útočnosti proti Československu, takzvaným sudetoněmeckým hnutím a popisuje jeho vznik, jeho činnost a proměnu v nacistické hnutí, které vyvrcholilo požadavkem "Heim ins Reich !" Bohuslav Ečer pak popisuje dvojí tvář Henleina, jeho přetvářku vůči ČSR, jež pak vzápětí zrazuje a po obsazení Rakouska vydává Hitlerovi. Uvádí jeho osobní návštěvy Hitlera, Ribbentropa a jiných nacistických předáků. Žaloba cituje dalšího zločince K.H.Franka, který při výslechu přiznal,že 90 procent sudetských Němců stálo za heslem "Heim ins Reich!". Cituje mj. i Henleinovo osobní přiznání zrady ČSR v projevu ve Vídni 3.března 1941, kdy Henlein říká :"Byli bychom rádi dali přednost veřejnému vyznávání nacionálního socialismu, je však pochybné, zdali bychom byli schopni, kdybychom si tak počínali, splnit svůj úkol, jimž bylo zničení Československa." Neexistuje snad větší a lepší důkaz sudeťácké věrolomnosti a velezrady, než toto veřejné Henleinovo přiznání. Konečně též sám K. H.Frank při výslechu dne 30. května 1945 - ještě ve Wiesbadenu - potvrdil úzké styky henleinovců a slovenských luďáků.
Ovšem výslech K.H.Franka prokázal ještě i další zločiny tzv. Sudetoněmců vůči Čechům zbylým v zabraných pohraničních oblastech po Mnichovu. K.H. Frank doznal, že Češi na odstoupených územích neměli vůbec žádná občanská a politická práva počínaje právem na užívání rodného jazyka. Neměli ani právo na život a na majetek (!!).
Kde jsou dodnes křiklavě hlásané teze sudetských landsmannschaftů o "pokojném soužití Čechů a Němců" a o domnělých "českých vinách"? Kde jsou teze různých profesorů Ermacorů o tzv. "české genocidě sudetských Němců"? Pánové zapomněli na výslechy a přiznání sudetského zločince v rámci Norimberského soudu?? Sudetoněmecké zločiny ovšem roku 1946 nebyly jasné pouze československým žalobcům. Ztotožnili se s nimi dokonce i tak kritičtí lidé, jako Anglosasové. Tak například dopisovatel "Overseas News Agency" a rozhlasový komentátor Arthur Gaets telegrafoval v rozsáhlé zprávě o přepadení ČSR a též o henleinovcích toto: "Když prozkoumáme činnost Němců v Československu a po celé délce jeho hranic, máme docela jasné odůvodnění, proč dnes odmítají Češi přechovávat německou skupinu ve své zemi. V oněch dnech více než 85 procent Němců v Československu se dalo do služeb hitlerovské propagandy".
Není toto ta nejvýstižnější odpověď na veškeré minulé i současné bláboly o "nemorálnosti odsunu Němců z ČSR"? Není to ta nejkonkrétnější odpověď na všechny pokusy pánů exprezidentů a soudobých ministrů zahraničí označovat odsun Němců z ČSR za jakýsi "zločin vyhnání" a dokonce za "genocidu"? Musíme vůbec ještě diskutovat o jakýchsi "kolektivních zločinech presidenta Beneše, čs. státu a českého národa" na jakýchsi "nebohých sudetských Němcích"? Postoje mnoha "českých" politiků, předáků - a dokonce i církevních autorit (!) - k omluvám tzv. Sudetoněmcům jsou nejhanebnějším politickým skandálem československých a dnes českých dějin nejen od roku 1989, nýbrž všeobecně od roku 1945 ! Český národ jako celek - ale zejména předáci politických stran a především naše česká vláda sama - by neměli vůbec přistupovat na žádnou formu tzv. "dialogu" s landsmannschafty. Otázky zaniklého sudetismu u nás jsou snad otázky pro historiky a jejich komise - a pro nikoho jiného, a zvláště ne pro europoslance. Plesání pánů Posseltů nad jakýmisi omluvami a "vstřicnými gesty" našich (??) představitelů jsou vrcholným nebezpečím pro republiku a zejména pro český národ. Jediným světlým signálem zásadního postoje k tzv. Sudetoněmcům je postoj našeho pana presidenta Václava Klause. Toto by měl být vzor přístupu - partnerem k jednání je vláda spolkové republiky Německa, nikoli landsmannschafty. Jedině takový postoj hájí stát, republikánské zřízení, ústavu a naše hranice.
