Co to byl Listopad 89 a co znamenal pro národ, a co znamenal pro vládnoucí elitu
Co to byl Listopad 89 a co znamenal pro národ, a co znamenal pro vládnoucí elitu
V této době po 30 ti letech od tzv. Listopadu 89, zvaného neznalci a historickými ignoranty "Sametová revoluce" se mnozí ptají, co nám vlastně tento "Vítězný Listopad 89" de facto přinesl (míněno především dobrého).
Otázku je nutno pokládat jinak a klást otazníky a vykřičníky jinam. Hodnocení "Vítězného Listopadu 89" se prostě a jednoduše zásadně liší, je-li nahlíženo z pozic prostého národa na jedné straně anebo z pozic vládnoucí elity na straně druhé. Je to v podstatě stejná situace, jako například hodnocení "Vítězného února 48" nebo Osvobozeneckého roku 1945, jenž nutno psát bez uvozovek. Proč ten poslední mezník bez uvozovek? Protože tento mezník byl skutečným osvobozením - od velkoněmeckého nacismu, od sudetské loupeže pohraničí, od teroru proti Čechoslovákům.
Ale hodnocení "Listopadu 89", který někteří pokládají rovněž za "Vítězný", se bude diametrálně lišit, pokud je bude vykládat aktivní vládnoucí elita, anebo obyčejní prostí občané, z nichž tisíce byly tímto "Sametovým Listopadem" postiženy neméně, než byly postiženy tisíce "Vítězným únorem 48". To je prostě nevyvratitelný fakt našich novějších dějin, a basta.
Pravda je taková, že tím prvním převratem byly postiženy tisíce například vězením, konfiskací, ztrátou zaměstnání a několik desítek národních hrdinů odbojářů dokonce popravami. To tu rozebírat nehodlám. Tím druhým převratem byly rovněž postiženy tisíce, např. ztrátou zaměstnání a vyhazovy, veřejnými mediálními popravami, se zničením existence, cti a pověsti celých rodin, a několik stovek (tisíců? nevíme přesný řád) lidí skončilo sebevraždami nebo smrtí následkem neunesení převratu (znám takové případy i ze svého pracovního okolí). I to je fakt,který se nedá tento převrat za svůj historický rámeček. Ale nyní obecně.
Hlavní guru "sametového převratu", jenž nebyl žádnou revolucí, pan Václav Havel, obloudil se svým Občanským fórem většinu věřícího národa sliby, které poté buďto nedodržel,anebo zákeřně porušil, a to bez souhlasu národa referendem, volbami anebo souhlasu tehdejšího federálního parlamentu, tehdy ještě obou národů - Čechů i Slováků.
Nebudu rozebírat situaci tehdejšího Československa , to za mne učinili již mnozí a možná povolanější, ani nebudu rozebírat úlohu tehdejšího SSSR, jehož tzv. perestrojka byla nadějí sovětských lidí i občanů tehdejšího socialistického tábora, bohužel nadějí lichou, která se zradou státníků na vlastním SSSR a na soc.táboře přeměnila v katastrofu a zničení několika slovanských států. Této situace využili a zneužili strůjci "sametového převratu" v čele s panem Havlem.
Vše přineslo své shnilé ovoce již v etapě let 1989 až 1993. Co bylo nejzávažnějším katastrofálním mezníkem této éry?
Bylo to zničení společného státu ČSFR bez ohledu na potomní kvaky elit o jakémsi "přínosu rozdělení na dva samostatné státy". Opak byl a je pravdou až dodnes. Dnes zní úvodní stať pana dr.Uhdeho "Česká republiko, dobrý den!" jako výsměch dějinné realitě, jako jakési protektorátní aktivistické přitakání danému stavu věcí.
Přitom zde pan Havel poprvé podvedl český národ, když sliboval na ústavu ještě společného státu, a tudíž nesměl ani předpokládat jakékoli rozdělení, rozbití společného státu. Omluva poukazem na "další vývoj" je nepřípustná. Rozbití, nikoli rozdělení společného státu, zahájil pan Havel tzv.pomlčkovou válkou, tak typicky opakující rozdělení pomnichovského státu na Česko-Slovensko.
Elity si při vysvětlování tohoto státoprávního zločinu pomáhají odkazem na souhlas parlamentu (jediní,kdo se vzepřeli,byli tehdejší republikáni) a na "roli pánů Klause a Mečiara",což pan Mečiar odmítl historickým výrokem "Československo som nerozbil ani ja, ani pán Klaus, ale Havel!". Tito aktéři byli pouze vykonavateli parlamentní zrady, nikoli jejími osnovateli. Na rozdíl od dr.Háchy, jenž sám o své vůli - bez parlamentu! - "vložil osud národa do rukou Říše".
Neodpustitelným činem na hranici morálního zločinu bylo zahájení presidentství pana Havla tzv. omluvou sudetským Němcům. Nebudu rozebírat všechny zločiny tzv. sudetských Němců proti republice, ale omluva presidenta,postrádající jakoukoli empatii k 360 tisícům československých obětí sudetského a velkoněmeckého nacismu, postrádá jakékoli historické a morální opodstatnění,je protiobrazem dějinných reálií. Tuto omluvu přijal a dále rozvedl kancléř pana Havla kníže Schwarzenberg, potomní ministr zahraničí, jako výsměch dějinám a historické pravdě a korunoval to satanistickým posíláním zesnulého presidenta Budovatele dr.Beneše posmrtně na soud válečných zločinců do Haagu, čím zpečetil svou porážku v presidentských volbách.
Dalším těžkým zločinem aktérů "sametového převratu" bylo začlenění republiky do vojenského svazku NATO, jen pár dní před agresí NATO proti takřka bezbranné Jugoslavii. Republika byla do NATO vložena opět bez referenda, občanů - stejně jako v případě rozbití společného státu - se NIKDO NETÁZAL. Sám dnešní president, tehdy premiér republiky, si toto připojení snad dodnes vyčítá jako závažné pochybení, anebo přinejmenším jako tragický závazek.
Toto účelové přivtělení republiky do NATO bylo korunováno povolením přeletů ničitelských bombardéru na Jugoslavii poté,co přelety odmítlo nad svým územím Rakousko (!) K tomuto mezinárodnímu zločinu jako příbuzný Srbů mám i osobní negativní vztah. Tehdy mi volali příbuzní z Beogradu - "Poslouchej v telefonu, jak nás bombardéry,co přeletěly nad Vámi, budou bombardovat!" Tehdy Srbové Havlovo jméno vyslovovali jen ve spojení "válečný zlosyn". Jediný, kdo odmítl tuto agresi, byl tehdejší president pan Klaus. A v protipólu vůči panu Havlovi. I pan Dienstbier starší nesouhlasil s bombardováním, i když ne tak rigorózně.
Další mezistátní zločin polistopadového režimu spočívá v nežádání tzv.válečných reparací bilionové hodnoty na Německu, nástupníků zločinného III.reichu. Počínaje Havlem a konče dnešní vládou panuje nejen nečinnost,ale dokonce alibistické odkazování na politickou tzv.Česko-německou deklaraci, jež nemá žádnou právní sílu umořit nároky republiky jako nástupníka poškozené ČSR podle Pařížské reparační dohody a podle Postupimi.
S reparací to bylo tak,že právní předchůdce ČSR a ČSSR Německo odkazovalo na dobu sloučení svého státu, rozděleného do dvou republik. Avšak ani po sjednocení Německa toto nesplnilo svůj nepromlčená závazek a naše vlády se alibisticky mlčením vyřazovaly ze svých nároků,jež trvají,podobně jako u Polska a Řecka, doposud.
Přejděme k vnitrostátním věcem. Privatizace a tzv.restituce, především církevní a protektorátní. Oba akty přinesly republice jen zlo,a to zlo trvající desetiletí a zatěžující občany právní nejistotou, obavami o zaměstnání a ztrátu bona fide (v dobré víře) nabytých majetku konfiskacemi osvobozeného státu.
Restituční soudy trvají celá desetiletí,řada z nich nebyla nikdy řádně ukončena, vyvolávají právní zmatek a nejistotu pokusy o obcházení a prolamování dekretálního práva státu tzv. určovacím žalobami, mimosoudními apod. Polistopadový stát zde absolutně jako celek selhal a vytvořil takový zmatek, o jakém se "ani socijálistům nezdálo".
Privatizace dokonaly rozkrádání majetku republiky a její výprodej různým zahraničním vlastníkům, takže stát se rozpadá na vlastnická torza, někdy dokonce na trosky (např. OKD).
Snaha "vyšetřovat zločiny privatizace" je pozdní a zjevně nepovede ke kýženým výsledkům. Mnohé je zameteno, důkazy jsou - stejně jako v restitucích - programově rozkrádány.
Nemnohá positiva polistopadové éry - například volnost cestování, větší důraz na ekologii, positivní část restitucí oprávněným vlastníkům, - znehodnotily zahraniční ataky konkurentů na zničení českých zemědělců, na zničení části potravinářského průmyslu, na převedení vlastnictví vody a nerostných surovin do zahraničních rukou. Kdysi pan Havel pohrdavě mluvil o "temných nitkách slušovických struktur" a dnes je výsledkem totální nesoběstačnost státu v potravinách. Potom naše republika opravdu "nevzkvétá, jak on prohlašoval!
Nemluvě o totálním zničení československé průmyslové struktury, měnící fabriky v trosky a využívající jejich prostor k bizarním účelům (Tančírny, bary, squaty,prodejny, atd).
Ti,kteří budou chtít chválit sametový převrat za "přínosy" k rozvoji státu,to mají vskutku přetěžké. Budou musit vymýšlet - anebo lhát o tom,že přínosem je umisťování ekonomických migrantů, genderismus, multi-kulti doktrína v praxi (!) apod. Dalo by se napsat ještě mnohé, ale k čemu by to bylo? Již tento telegrafický obraz je dokonale jasný.
Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L.Svobody Brno
