Co nemůžeme dopustit…
Co nemůžeme dopustit…
Marek Řezanka
Od vypuknutí rusko-ukrajinského konfliktu v roce 2022 jsme mainstreamovými médii i vládními politiky utvrzováni, že nic podobně barbarského se předtím nikde nedělo, zvláště ne v Iráku či Libyi – a že ruský útok byl zákeřný a ničím vysvětlitelný. Že zkrátka máme zapomenout na převrat na Ukrajině v roce 2014, na minské mírové dohody – a jak k nim Západ přistupoval – a na mrtvé během občanské války, která se po převratu v zemi rozhořela. Výboje Spojených států amerických jistě nemohly nijak přispět k tomu, aby se Rusko cítilo jejich politikou ohroženo.
Tak dlouho nám bylo vtloukáno do hlav, že žádné biologické laboratoře na Ukrajině nebyly – a že kdo něco podobného tvrdí, je ruský agent a nenapravitelný „dezolát“ šířící „dezinformace“, až se na světlo světa dostaly uniklé e-maily z notebooku Huntera Bidena, syna amerického prezidenta, Joea Bidena. Hunter Biden pomáhal zajistit miliony dolarů pro společnost Metabiota, což je dodavatel ministerstva obrany USA specializující se na výzkum nemocí způsobujících pandemie. Ty by mohly být využity jako biologická zbraň. Hlavně, že se kvůli údajným biologickým zbraním vedla zničující válka proti Iráku, který jimi ovšem v době napadení nedisponoval.
Hunter Biden zprostředkoval kontakty mezi Metabiotou a ukrajinskou firmou Burisma. Nazveme britské novináře z Daily Mail Putinovou pátou kolonou, nebo nás bude zajímat syrová pravda bez ideologické omáčky?
Jak je tomu v České republice, zjistíme poměrně snadno – a to z reakce Petra Pavla na současné stádium konfliktu na Ukrajině:
„Nemůžeme rezignovat na boj proti lži a manipulaci. Proto i nadále bude součástí mých jednání podpora Ukrajiny... Vítězství Ruska nemůžeme dopustit.“
Dáme-li tento výrok do kontextu s výše napsaným, je na první pohled zřejmý rozpor. Jestliže skutečně nemůžeme rezignovat na boj se lží a manipulacemi, musíme v první řadě mluvit jak o laboratořích a roli Bidenových na Ukrajině, tak o válečných zločinech Spojených států amerických, které na časové ose rusko-ukrajinskému konfliktu předcházejí. To je ale značně v rozporu s tvrzením, že „vítězství Ruska nesmíme dopustit“. O tom, kdo zvítězí, rozhodnou vojenské možnosti té které země. Osobně mě nenapadá, jak hodlá generál Pavel Rusku ve vítězství zabránit, zvláště, má-li za sebou Čínu, ale do značné míry i Indii a skoro celý rozvojový svět? Vezme snad Petr Pavel celý Fialův kabinet a vyrazí na Rusa? Tato sarkastická otázka má hlavně ukázat, jak jsou podobné nabubřelé výroky ubohé a směšné.
Přitom sám Pavel ještě 20. března 2023 tvrdil, že Ukrajina má jen jediný pokus na „protiofenzivu“ a že: „Po příští zimě bude nesmírně obtížné udržet současnou úroveň pomoci.“
Kdo analyzuje stávající ukrajinskou „protiofenzivu“, musí konstatovat, že svých cílů ani vzdáleně nedosáhla. Dokdy se tedy bude válčit? Než bude zpustošená celá Střední Evropa?
Podívejme se na procesy, které jsou zatím v plném proudu, například na rozšiřování zemí BRICS. Petr Drulák v rozhovoru pro Parlamentní listy dne 29. 8. 2023 mimo jiné uvedl: „Po rozšíření bude BRICS reprezentovat více než polovinu světové populace. Podstatou je, že tam vznikají nová pravidla mezinárodního řádu, která budou odlišná od pravidel, která si napsal Západ. Z tohoto hlediska je to opravdu něco, co se nás týká a bude týkat.“
Že by se nás tyto procesy týkaly, si naopak nepřipouští Petr Pavel, aspoň co lze usuzovat z jeho veřejných vyjádření:
„Náš svět v této době čelí velice dynamické přeměně. Ruská agrese hrozí nabourat celý světový řád. Oslabuje se důvěra v demokracii a v samotný smysl demokracie.“
Zde by měl Petr Pavel rozvést, co má na mysli. Chce snad hájit řád, kdy o tom, kdo bude napaden, rozhodují političtí představitelé Spojených států amerických, kteří opakovaně bojkotovali mezinárodní právo nastavené institucemi na jeho obranu zřízenými? To, co se oslabuje, není důvěra v demokracii – ale důvěra v to, že zřízení, které Západ hájí, je demokratické. A tuto důvěru nepodkopávají Rusové – ale sami západní politici, Petra Pavla nevyjímaje.
Ten zatím naléhá, že: „Česká republika potřebuje jednotnou zahraniční politiku. Potřebujeme také důvěru společnosti v zahraniční politiku.“ Tento apel pronesl 29. 8. 2023. Jak ale může česká většinová společnost věřit zahraniční politice, kterou představuje Jan Lipavský, řečený Bakalář? Čím dál více lidí si již všimlo neskutečného podřízení české zahraniční politiky té ukrajinské a americké. Česká diplomacie je v rozvalinách – a bude se z tohoto stavu dlouho zotavovat.
Každý z nás by si měl uvědomit, že jestli bychom něco neměli dopustit, je to sebezničení – sebevražda, k níž nás obrazně Fialův kabinet nesmlouvavě vede. Spolu se Slovenskem a dalšími státy máme možnost vybrat si, jakou budoucnost chceme.
Máme jednu jistotu: Mlčením a pasivitou svých cílů a zájmů nikdy nedosáhneme.
