Co následovalo do konce září 1938, byla jen krutá. nedůstojná tragikomedie.
Československo v meziválečném období zaujímalo klíčovou pozici při zachováváni mocenské rovnováhy v Evropě. Všeobecná krize, v niž se transformovala krize hospodářská, nabyla mocensko-politické povahy a hrozila vyústit ve válečné konflikt, jehož průběh a zvláště oběti nemohl nikdo předpovídat. Kořenem rozrušeni. evropského versailleského bezpečnostního systému byl již vzpomínaný Gentleman Agreements Pact z 18. června 1936, jimž se dostalo Německu rovného velmocenského postaveni. Rozvinuti čilé diplomatické aktivity mezi Londýnem a Berlínem mělo pouze jeden výsledek: upevnilo se postaveni Německa na evropské pevnině, uvolnila se mu cesta k horečnému zbrojeni, oslabilo se postaveni ČSR na Západě a Henleln získal ochotné konzervativce, shovívavě naslouchající jeho výkladům o pronásledováni Němců v Československu. Dokonce A. Eden, později ministr zahraničí v Churchillově vládě za druhé světové války, měl ještě 16. března 1934 jiný názor, když na varováni Jana Masaryka o válečných plánech Hitlera odpověděl, že po pětihodinovém rozhovoru s HitIerem jej pokládá „za poctivého fanatika, který nechce války". Henlein se 9. prosince 1936 v Londýně uvedl přednáškou O postaveni německé menšiny v ČSR, rozvinul tu vysoké kontakty, u nichž získal řadu sympatii a přímou podporu při prosazováni (tehdy) svých autonomistických koncepcí (Ivan Brož, Diplomat veselé mysli a smutné duše, Praha 2000, str. 107 a n.). Za podzimních jednáni Halifaxe v Berlíně Göring vyslovil "důvodnou naději, že bilaterální jednáni s Československem a Rakouskem bude přenecháno Německu a že se Anglie do něho nebude vměšovat." Když se Masaryk v důvěrném rozhovoru s Edenem optal na otázku ČSR, případně na Hitlerovy záměry, dostalo se mu této odpovědi:" O nějakém napadeni Československa nebo Rakouska nemůže zatím být ani řeči (podtrženo F. H.).
Vážné události doma v ČSR, kde z vlády odešli 3 němečtí demokratičtí ministři, a rovněž v zahraničí, zvl. v Anglii, která zcela převzala otěže mezinárodní politiky západních demokracii, došlo k demisi Edena a na jeho místo Chamberlain jmenoval svého člověka lorda Halifaxe, spolehlivého stoupence sblížení s HitIerem. 28. dubna došlo k anglo-francouzskému jednáni o henleinovských karlovarských požadavcích a
7. května formou demarše bylo čsl. vládě sděleno:
1) V případě konfliktu nemůže Anglie pomoci ČSR,
2) ze strany ČSR je nutno provést co největší ústupky sudetským Němcům a
3) v tomto směru je nutné zahájit okamžité jednáni s Henleinem.
Tak promluvil "spojenec", vlastně oba - i Francie! Několik dnů nato, sděluje britský ministr obrany vedoucím představitelům tisku USA "Osud ČSR je zpečetěn!" (Tamt., str. 123).
Co následovalo do konce září 1938, byla jen krutá. nedůstojná tragikomedie. 30. září 1938 a následný třináctý a patnáctý březen 1938 mocensko-politická krize a krize morálně politická dosáhla svého vrcholu. Potenciální pevná fronta na pevnině byla ztracena, obrana míru a stability prolomena. Kolik amorální, nekulturní otrlosti prokázal Chamberlein za svých cest k Hitlerovi a po návratu do Hestonu, je neslýchané. Vystupuje z letadla mával zástupům kusem papíru - dohodou s Hitlerem o vzájemné spolupráci anglo-německé, "o míru do konce století. " Jak nekulturně, ba barbarsky nám znějí jeho slova 3 dny předtím pronesená v anglickém rozhlase. ProhIásil: „…Jak hrozné, nepředstavitelné. neuvěřitelné je, že bychom tu měli kopat zákopy a zkoušet plynové masky kvůli jakémusi sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme." Neváhal bych odjeti na třetí návštěvu do Německa…" (Churchill, Druhá světová válka I. s. 284). Ano, bylo to "ukřižování" (Morella). A za několik týdnů bude anglický lid vděčně děkovat československým letcům, kteří významným podílem se zasloužili na konečném vítězství v boji proti Görlngově luftwaffe, nehledíce na oběti! I on zodpovídá za miliony mrtvých a další miliony zmrzačených, tento muž úzkého obzoru a malých schopností! A na strašném tom díle se svým podílem zasloužila I německá menšina československé demokratické a spořádané I mírumilovné republiky, v niž požívala rovná práva s většinovým slovanským obyvatelstvem. Světově proslulý poIitolog a britský poIitik John Laski, profesor londýnské School of Ecconomics and PoliticaI Sciences v dopisu, který zaslal redakci Sociologické revue (prof. Bláhovi). napsal: „Hranice Československa jsou hranicemi svobodného světa." Podobné stanovisko zaujal Jerry A. Neprasha, ředitel sociolog, ústavu Univerzity Franklina a Marshalla v USA: "Kdyby přítomné (Mnichov) bylo s to zaručit trvalý mír, myslím, že ať jakkoli milujeme svou zemi, všichni bychom je přijali. Ale potlačení. útisk a podvod a vláda násilí a moci - to není mír. Národy západní Evropy poznají. že ztratily nikoli Československo, nýbrž samy sebe a opravdu vše z civilizovaného světa v budoucích generacích. Kam spěje lidstvo, jestliže moc a tupost vládnou osudy národů… "(Soc. revue 1938).
