České národní listy

   Je to už čtvrt století, kdy německý sociolog Peter Wagner působící v Berlíně diagnostikoval kritickou situaci, v níž se ocitly tradiční politické strany pravicově i levicově orientované.

   Wagner tehdy upozornil, že volební programy stran přestávají na veřejnost zabírat. Voliči je totiž stále častěji považují jen za účelové texty, ve kterých se politická elita nevěnuje ani tak tomu, co občany skutečně trápí, spíše se je snaží nalákat na body, jejichž plnění vyhovuje jí samotné. Příliš často pak po volbách vznikají koalice, ve kterých žádná ze stran není schopna prosadit ani to málo, kvůli čemu ji voliči svůj hlas odevzdali.

   U řady voličů pak vzniká dojem, že volební programy zde nejsou kvůli nim, nýbrž kvůli zajištění dalšího setrvání u moci těch, kdo je sestavují, či spíše od jedněch voleb ke druhým více či méně pečlivě  opisují a přepisují. V důsledku toho se jednak rozrůstá masa nevoličů, jednak se zvyšuje zájem o strany, jejichž hlavní předností je, že nejsou tolik okoukané. Takové strany mívají ovšem jen jepičí život. Po jednom či dvou obdobích v parlamentu, či dokonce ve vládě se ukazuje, že vlastně žádnou alternativou ve skutečnosti nebyly. 

   Jiným problémem, na který v polovině devadesátých let Peter Wagner upozornil, je fakt, že atmosféra společnosti konzumu  je vysoce nakažlivá. Přestává fungovat vazba mezi sociální příslušností a volebními preferencemi. Stále větší část voličů pohlíží na nabídky stran jako na jakékoliv jiné vystavené zboží. Těkají od jednoho politického regálu ke druhému a vybírají si podle své momentální chuti. To se projevuje neustálým poklesem počtu voličů, kteří volí stabilně tutéž politickou stranu.

   Velká část voličské poptávky se přelévá právě tak dynamicky jako obliba různých výrobků. Kyvadlo volebních výsledků se pak už nepohybuje v rytmu pravolevém, ale v nevyzpytatelném rytmu módních vln obdivu.

  Strategii našich stran můžeme rozdělit do dvou typů. Na jedné straně máme politiky, kteří Wagnerovu knihu prokazatelně nečetli a dnes se upřímně diví, jak rychle jim letí dolu preference. Na straně druhé pak politiky, kteří se rozhodli naskočit na kyvadlo módy a nepřestávají žasnout, jak prudce jim volební preference rostou. Kdyby dočetli zmíněnou knížku až do konce, věděli by, že se jedná jen o sezónní výkyv.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou