České národní listy

Co nám zbývá? Uvažovat o založení strany seniorů?

Křesťanské základy EU jsou v rozvalu. Křesťanství se pro mnohé mění v hezkou pohádku. Z tzv. křesťanských stran křesťanství vyprchalo nebo tiše odchází do nenávratna. Nedivme se tedy, že zraky některých politiků, lékařů či jiných příslušníků společenských elit se stále více dívají na seniory jako na jakousi přítěž, jíž by se „lidské společenství“ mělo nějak zbavit.

V době vlády koronaviru někteří z nich uviděli k tomu dobrou příležitost. A tak dokonce lékaři, myslím, že to bylo v Holandsku, obtelefonovávali důchodce, zda by nezůstali v nemoci doma a tak uvolnili nemocniční lůžko pro mladší pacienty. Jíní, také lékaři, při nedostatku léčebných přístrojů a léků, dávají přednost i při vlastní léčbě mladším.

Korunu všemu dala von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise, prohlášením, že senioři možná budou muset zůstat v izolaci do roku 2021. Podle ní je nutné omezit kontakt se staršími lidmi do doby, dokud nebude vyvinutá vakcína proti covid–19. Většina odborníků však tvrdí, že vakcína nebude na sériovou výrobu připravena alespoň rok. Von der Leyenová uvedla, že si uvědomuje obtížnost izolace, ale zdůraznila, že jde o „otázku života a smrti, musíme tedy zůstat disciplinovaní a trpěliví“. (seznamzpravy.cz, 12.4.32020). Zbývá dodat jen maličkost. Paní Leyenová táhne již dvaašedesátku, takže by se pomalu sama měla vyhýbat stykům s mladšími lidmi a odejít do dobrovolné izolace a tak dát příklad ostatním. Tam nahoře by jistě ocenili její snahu odejít z funkce a tak přestat poškozovat lidi.

V současnosti jsou dnes i tací, kteří věští, že důchodci upadnou do chudoby a s nimi i celé Česko. Když náš stát investuje do důchodců, nezbývá mu na produktivní výdaje, na školství, vědu a nové technologie, investice do výroby. Aby Česko neupadlo do marastu chudoby, musí provést důkladnou penzijní reformu, v níž jeden z pilířů bude i pozdější odchod do důchodu. Jak víme, každá důchodová reforma, aniž by to o sobě prohlašovala, sleduje především jeden cíl, další snížení důchodů.

Různí pochybní vědci, evropapaláši ztrácejí orientaci v čase i v běžném životě. Takové a podobné výroky jim nejsou cizí. V této souvislosti vzniká otázka, zda pro společnost nejsou eurolunijní elity mnohem nebezpečnější než všichni důchodci dohromady. Odpověď je jasná. Mají však peníze a dost ochotníků vystupovat v rolích, které jim zaplatí. Takže rozum se v důsledku jejich společné činnosti může pomalu vytrácet ze zbytku myšlení i dalším, nijak nezúčastněným. A když ještě k nim připočteme k financím tak přítulná média hlavního proudu, jejich redaktory, jde o sílu, která pomocí důsledné a vzrůstající cenzury může pomalu měnit i myšlení lidí. Ostatně se to již děje, zatím však s menším důrazem. Pro hrátky tohoto druhu není důležitá pravda, ani lež, ale dosažení stanoveného cíle.

Takže když se na vše, co se nyní děje, podíváme z nadhledu a jsme schopni i trochu předvídat další kroky této „party“, můžeme mít, často i oprávněné obavy z nepříliš vzdálené budoucnosti. Pak ovšem vzniká otázka, co dělat? Máme pasivně čekat, až si nás určití „lidumilové“ podají a v zájmu „celého lidstva“ nás začnou zpracovávat? Myslím si, že svůj „osud“ musíme více vzít do svých rukou. A jedním z našich nástrojů, kterým může čelit diskriminaci a snad i něčemu horšímu, může být politická strana či hnutí důchodců a lidí blízkých důchodovému věku, případně bez jakéhokoliv věkového omezení.

Když si uvědomíme, jakou společenskou silou již dnes u nás v republice mohou být důchodci vzhledem ke své početnosti, posílí to v nás myšlení takovou politickou stranu založit. Můžeme se pak stát i jazýčkem na váhách, bez kterého se nic podstatného u nás nestane. V krátké době se zbavíme demokratickou cestou všech uvedených lidumilů, kteří omezují naše práva, kteří nás kvůli našemu věku chtějí diskriminovat. Po kolu voleb z těchto dobráků může zbýt v politickém životě jen hrstka, neškodná skupina lidí. Naší zbraní jsou hlasovací lístky, které nám, pokud se spojíme, zajistí vítězství a další život bez diskriminace a úvah o tom, že by lidé od určitého věku měli být povinni se podrobit řízené smrti. V současnosti je euthanasie legální jen ve stanovených případech, zítra může být povinně spjata s dosažením stanoveného věku. Společnost, která zabijí nenarozené děti, má šanci „dospět“ i k povinné euthanasii. Kultura smrti se prosazuje.

I kdyby vývoj probíhal méně nebezpečně pro nás, měli bychom  uvažovat o založení takovéto strany.  Je to jeden z možných léků, nikoliv tedy jediný, na důchodcovské sociální problémy. Je však možné uvažovat i o vytvoření důchodcovské frakce v rámci již existující silnější politické strany.

Dr. O. Tuleškov