Co nám přinesly a vzaly evropské volby
Co nám přinesly a vzaly evropské volby
Marek Řezanka
Při pohledu na výsledky voleb do Evropského parlamentu nelze začít jinak než celkovým pohledem: Zejména voliči ve Francii, Německu a v Rakousku vyslali jasný vzkaz současným představitelům, že si nepřejí pokračovat ani v nastoleném kurzu Green Dealu, ani v oblasti migrační politiky – a zejména francouzští voliči dali najevo, že si nepřejí padnout za Macrona někde na Ukrajině.
Francii čekají předčasné parlamentní volby, a to 30. 6. a následně 7. 7. Národní sdružení získalo ve Francii dvojnásobný procentuální výsledek než Obnova. Takový výsledek je pro Macronovu politiku debaklem.
Mezi poražené patří v Evropě rovněž Olaf Scholz (SPD). Před jeho stranu se totiž na druhé místo dostala AfD. Rovněž v tomto případě můžeme výsledky voleb číst jako odpor proti německé podpoře válečné eskalace na Ukrajině. Neúspěšné byly volby zejména pro frakci Zelených.
V mainstreamu můžeme číst rozbory, podle nichž se na směrování Evropské Unie nic nezmění, neboť si frakce lidovců, socialistů a liberálů udržely v Evropském parlamentu většinu.
Otázkou ovšem je, co přinesou volby ve Francii – a kam bude směřovat německá společnost. Tyto dvě země jsou po odchodu Spojeného království z Unie pro její funkčnost zásadní.
Zatímco v Německu dosáhla volební účast kolem 65 %, v České republice byla pouze 37%. Již to samo něco o stavu naší společnosti vypovídá: Výrazné většině českých oprávněných voličů nestálo za to k volbám se vůbec dostavit – a o sobě a svém osudu rozhodovat. To osobně pokládám za velice smutný fakt – o to smutnější, že lidé měli v těchto volbách příležitost jak ohodnotit politiku Petra Fialy a jeho kabinetu, tak se vyjádřit k tématům migrační politiky, Green Dealu – a co především, k možné další eskalaci války na Ukrajině, kdy stále hrozí, že se z tohoto lokálního konfliktu stane celosvětový, a to včetně použití jaderných zbraní.
Mezi hlavní poražené českých voleb tak považuji jednoznačně české voliče. Nedokázali se zmobilizovat, dát najevo svůj názor, pokusit se něco aktivně změnit. Tato pasivita je špatným znamením pro nás všechny.
Nyní si pojďme ukázat další poražené:
1) Sociální demokracie (SOCDEM). Výsledek ani 2 % je pro tuto stranu vyloženě tristní. Opustila svůj program, vyprázdnila se personálně i hodnotově, dokonce se vzdala svého názvu. Ani tvář L. Zaorálka jí nepomohla. Bývalá hlavní politická síla v zemi je totálně na odpis.
2) Zelení. Zisk 1,5 % je více než vypovídající. Voliči si zřejmě pamatují angažování Martina Bursíka v Topolánkově vládě – a navíc dávají najevo svůj postoj ke Green Dealu.
3) Debaklem lze rovněž označit snahu PRO a Jindřicha Rajchla. Očekávání byla veliká, finanční výdaje na kampaň nemalé – a 2 % hlasů jsou v tomto kontextu vyloženým propadákem.
4) Nefungovalo ani spojení SPD s Trikolorou. Ivan David se sice v Evropském parlamentu udržel, ale necelých 6 % hlasů je pro výše zmíněnou koalici porážkou. Petr Mach jako lídr kandidátní listiny pohořel. Tudy se evidentně český volič ubírat nehodlá. SPD nepochopila, že lidé mají dost asociální Fialovy vlády – a že Machova strana je v některých ohledech ještě asociálnější.
5) Piráti. Ambice měli značné, ale zažili vystřízlivění. Získali jediný mandát. Oproti roku 2019 tak o 2 mandáty přišli. Podobně jako v případě kandidátní listiny SPD, i zde propadl lídr, Marcel Kolaja. Piráti tak po fiasku v parlamentních volbách spolkli další hořkou pilulku.
6) STAN. Starostové a nezávislí skončili až za koalicí Přísahy a Motoristů a koalicí STAČILO! Dva mandáty jsou pro ně málo – a tvář Danuše Nerudové jim spíše uškodila, než by jim pomohla.
7) KDU-ČSL. Jediný mandát Tomáše Zdechovského je pro lidovce varováním. Ukazuje se, že Jurečkovo angažmá na resortu práce a sociálních věcí nese své plody, stejně jako jeho lži o večírku v době tragické střelby v Praze.
8) ODS. Tři mandáty jsou pro tuto stranu neúspěchem a oslabením. Blíží se to stavu ČSSD z roku 2004, kdy tato strana získala jen 2 mandáty. Lze předpokládat, že uvnitř ODS začnou sílit hlasy po změně kursu.
Můžeme za vítěze pokládat ANO? Co se týče prvního místa ve volbách, pak dozajista. Jinak je ale 7 mandátů poněkud rozpačitým výsledkem. Voliči si zřejmě vybavili angažmá Věry Jourové v Evropském parlamentu – a měli obavy, aby se něco podobného neopakovalo.
Mezi vítěze se ovšem řadí koalice Přísahy a Motoristů, kdy zejména Filip Turek nabral hlasy díky vymezení se vůči politice Green Dealu a kvůli aroganci D. Nerudové ve vzájemné debatě, která mu patrně přihrála voliče „z hecu“.
Pro mě osobně je nejnadějnějším výsledkem umístění koalice STAČILO! Ta úspěšně obsadila prázdný prostor uvolněný bývalou ČSSD – a dokázala získat nejen víc procent než Piráti, ale dokonce i než STAN. To je potenciál, který by mohl být zužitkován v dalších typech voleb včetně těch parlamentních.
Z 21 možných mandátů jich strany vládní pětikoalice obdržely 9. Uvidíme, co to s vládní koalicí udělá. Určitě však je možné očekávat vnitřní tenze. Obrovského úspěchu totiž dosáhla TOP09 se 2 mandáty. Tato strana by přitom samostatně nemusela získat ani 5 %. Je otázkou, jak na toto budou reagovat lidovci a Piráti. Současně můžeme očekávat tlaky v ODS, neboť tu jednoduše musí začít strašit osud bývalé sociální demokracie. Občanská demokratická strana by ji mohla brzy následovat. Ukázalo se, že se v koalici SPOLU rozpouští a směřuje v ní k bezvýznamnosti.
Důvody k jásotu zde rozhodně nejsou: Nízká volební účast a stále vysoký počet mandátů pro strany vládní koalice nejsou ničím pozitivním. Na druhou stranu tu máme aspoň náznak určitého trendu, který říká, že voliči si nepřejí pokračovat v proválečné asociální politice stávajícího kabinetu. Jestliže ale chceme změnu, toto nestačí. Je třeba v započatém tlaku setrvat, a konečně se poučit z chyb, které jsou bohužel chybami opakovanými. Znovu propadly desetitisíce až statisíce hlasů, opět se většina občanů vzdala svého základního práva – a zahodila ho jako nepotřebný hadr. Dlouhodobě upozorňuji na fakt, že se nacházíme v době, kdy si takovýto „luxus“ nemůžeme dovolit.
