České národní listy

Co nám pan D. Herman o německých antifašistech neřekl?

"Podobné omluvné gesto učinil i bývalý český premiér Jiří Paroubek k sudetoněmeckým antifašistům , kteří podstoupili dvojí utrpení: nejprve od Hitlerova režimu, ve kterém byli pronásledováni za své politické přesvědčení a nakonec po válce pro svůj etnický původ." (Z projevu D. Hermana na 67. sjezd sudetů, 15. 5. 2016, http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden:Reden. Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf)

Termín "sudetoněmečtí antifašisté" neexistoval. Především proto, že němečtí antifašisté v Československé republice se nepovažovali za tzv. sudetoněmecké Němce, ale za občany Československé republiky německého jazyka, kteří byli republice věrní.  Za "sudetoněmecké Němce" se označovali henleinovci a další stoupenci K. Henleina. Mezi oběma skupinami Němců docházelo nejen k verbálním útokům, ale také i k brutálním fyzickým napadením. Pro henleinovce byli němečtí antifašisté zrádci němectví a jako se zrádci s nimi zacházeli, a to již dávno, než Hitler anektoval české pohraničí. Henleinovci bili, a často do krve, německé antifašisty. Ale nejen je, nýbrž i některé členy jejich rodin. Proto také děti německých antifašistů přecházely do českých škol.

A tak v našem pohraničí se zformovaly dvě skupiny obyvatel. Češi, němečtí antifašisté tvořili jednu z nich. Druhou byli henleinovci s dalšími německými podporovateli. Stále více krvavě henleinovci stíhali německé antifašisty. V době mnichovské němečtí antifašisté utíkali z pohraničí do českého vnitrozemí, kde byli v relativním bezpečí. Ale i brzy tam gestapácké ruce dosáhly. Němečtí antifašisté, pokud neutekli do zahraničí, byli donuceni k návratu do nově zřízené Sudetengau. Zpravidla hned na přivítanou dostali velký výprask, byli vězněni a nakonec je jejich "přátelé" henleinovci, i když ne všechny, posílali na převýchovu do koncentračních táborů, z nichž se mnozí domů již nikdy nevrátili.

Nezapomeňme, že více než stovky německých antifašistů spolupracovaly s českými jednotkami "Stráže obrany státu". Se zbraní v ruce bránili před znacizovanými henleinovci pohraničí, své rodiny.

Po porážce Německa v květnu 1945 platilo pro německé antifašisty, že mohou zůstat v republice, či dobrovolně republiku opustit za privilegovaných podmínek v samostatných transportech. Část německých antifašistů vyslyšela výzvu ze sovětské okupační zóny, aby přišli budovat nově Německo v nově vytvářených německých správních orgánech.

Němců u nás zbylo po přesídlení asi 250 tisíc, část z nich tvořili němečtí antifašisté, členové česko-německých rodin a různí specialisté. Žádné etnické čistky jsme neprováděli. Přesídlení německého obyvatelstva tak, jak jsme ho provedli, hodnotili čelní představitelé vítězných mocností, např. americký generál Clay, sovětský generál poručík Lukjačenko,  jako příkladné, které si zaslouží chvály. Držme se vždy tohoto výtečného hodnocení kompetentních činitelů a nepopřejme ani sluchu lživým výmyslům sudeťáků.

Dr. O. Tuleškov

Poznámka autora: Tvrzené skutečnosti můžeme doložit důkazy. Nečiníme tak, aby článek se nerozrostl na mnohé stránky.