České národní listy

Co dobrého můžeme očekávat? Statky berou jeden za druhým, živnosti, řemesla téměř všechna v nečinnosti.

Skončil jeden zlý dlouhý rok okupace s všeobecnou vírou, že v nastávajícím určitě okupace skončí a bude nastolen tolik očekávaný mír. Počátek roku 1944 byl pokračováním nacistických zběsilostí na všech stranách. 3. ledna byl zrána uvědoměn J. Šenk č. 65 a H. Maitner 8, že se musí do večera vystěhovat. Kam, to nacisté neřekli.

Téhož dne odpoledne byli zavoláni s B. M. na obecní úřad, kde byl úředník "arbeitsamtu" ze Šternberka. Zde na ně čekalo překvapení. Týž úředník, Dr. Kleiner, dosud znám jako ochránce vystěhovalých (jak uvedeno u č. 7), zle se teď katil na B. Maitnera, který se dosud zdržoval na výměnku u matky, že se musí do dvou dnů z okresu vystěhovat i s matkou. Zabraní J. Šenk a H. M. taktéž s lhůtou čtrnáctidenní.

Šenkovi byla určena práce na pile v Bedřichově. Že místo nepřijal a našel si práci v Olomouci, musel se z obce vystěhovat do Protektorátu. Nad věrolomností Dr. Kleinera bylo velké zklamání u dosud v něj důvěřujících. Stal se z něj jistým ovlivněním zuřivý zastánce nacismu.

Týž den 3. 1. přijeli Tyroláci na Šenkův, druhý den na Maitnerův statek. Byla možnost najít si práci a vystěhovat se do Protektorátu, ale dávky potravin tam byly mnohem menší než u nás, nouze o byty velká, neboť spousty vystěhovaných z pohraničí nebylo již kam umístit. Tyrolák na Petříkovém se řídil heslem "S nacismem na 1000 let" a sháněl cihly a jiný materiál u zabraných: aniž by se jich optal, odvezl a budoval hospodářství. Příděl krmiv dostali jen Tyroláci. Jejich hospodaření s posměchem kritizovali sousední Němci. Ovšem u nich špatné hospodaření nebylo sabotáží.

Na informační schůzi zemědělců 22. ledna, za účasti ředitele hospodářského družstva Schenka, ředitele německé hospodářské školy Gottwalda z Uničova a samozřejmě zde usídlených Tyroláků, bylo naléhavě vyzýváno k nejvyšším dodávkám potravin.

Hlavním strašákem byl bolševismus. Co prý by se s námi dělo, kdyby nás zabrali Rusové, vše že by odvezli a zem pustou by udělali atd. Naši jen s úsměvem mysleli své. Na výzvu k diskusi se nikdo nehlásil, protože jiný názor v zápětí přinesl zlé důsledky.

Co dobrého můžeme očekávat? Statky berou jeden za druhým, živnosti, řemesla téměř všechna v nečinnosti. Mistři řemesel pracují jako dělníci u německých mistrů.

Nedobře pochodil mistr krejčovský J. Blahák, pravě německému zaměstnanci: "Jak to, že dle vůdce byli již Rusové v roce 1941 úplně zničeni a přesto od roku 1942 ženou Němce zpět?" Byl proto nucen krejčoviny v Uničově ihned zanechat a byl přidělen k těžké práci v železárnách v Hlubočkách.

Další schůze 9. února byla s námětem "Na konci je jisté německé vítězství". Tuto náladu povznášející schůzi řídil poštmistr Renner. Pro Čechy účast nepovinná, naopak pro Němce přísně povinná. Zase staré strašidlo bolševismu. Němci byli vyzýváni k pomocné službě gestapu ohlašováním zpráv Němcům nepřátelských. Řečník vyzýval Tyroláky, aby přísně dohlíželi na české zaměstnance, žádné důvěrnosti a lidskost jim neprojevovali. Prý všechny národy jdou vstříc blahobytu a mohou se těšit svobodě pod záštitou tisícileté říše. Prolhanost tato a ohavnosti páchané právem vyšší rasy byly nepochopitelné.

Však výzva k bezohlednosti k slovanským zaměstnancům se projevila hned na druhý den. Na zabraném mlýně a statku Sonntágových Němec Bláha ihned nedovolil služce (H. Šenkové) jíst společně u stolu a zašívat v kuchyni. Svítit v komůrce jí zakázal a řeč vedena s ní jen nejnutnější. Jedna ukázka blaha, které nás čekalo v případě vítězství tisícileté říše.

Zapomenuté pohraničí