Co chybou vskutku není...
Co chybou vskutku není...
Marek Řezanka
Poté, co Jana Maláčová veřejně deklarovala, že se Stačilo! se nijak spojovat ani spolupracovat s ním nechystá, vyrojily se hlasy, že je to politická chyba tohoto uskupení, která prý pomůže Fialovi zůstat u moci.
Pojďme si tuto hypotézu zkusit ověřit či aspoň ji zanalyzovat.
Co spojit?
V prvé řadě si vytyčme body, za nichž by spojení sociálních demokratů (SOCDEM) a Stačilo! dávalo smysl:
1) Voličské hlasy obou subjektů lze v podstatě sečíst. To značí, že zde existuje značný programový průnik, a to, co oba aktéry rozděluje, není zásadní povahy.
2) Ten, kdo do nového uskupení vstupuje, má co nabídnout, například výraznou osobnost, která přitahuje voliče, nebo speciální atraktivní programový bod.
3) V případě sloučení dvou subjektů nenastane pnutí, kdo bude figurovat na jakém místě kandidátní listiny a v jakém kraji.
Šlo by formulovat celou řadu dalších kritérií, ale považujme v tuto chvíli tato za hlavní.
Jak je tomu u sousedů?
Než přistoupíme k jednotlivým bodům, shrňme si politickou situaci v sousedním Německu. Tamější sociální demokracie, SPD, zaznamenala debakl. A možnosti, které má, jsou pro její budoucnost pouze špatné: Buď totiž půjde do velké koalice s Merzovou CDU/CSU, a zcela pohřbí poslední relikty své deklarované levicovosti, nebo jít do koalice odmítne, a vynutí si tak koalici CDU s AfD, pravděpodobně bez Merze. Nebo může po vzoru čseké opoziční smlouvy vládu CDU podporovat. Nic z toho ale trend jejího propadu ve volbách nejspíš nezpomalí, a už vůbec ho nezastaví.
Že by se za těchto okolností měla německá levice, die Linke, spojovat s krachující SPD, zní jako Sci-Fi. Jediné, o čem lze uvažovat, je návrat BSW k Linke s tím, že zde by ke kumulaci dostatečného množství voličských hlasů patrně došlo. Ovšem ani v tomto případě nelze die Linke a BSW považovat za názorově homogenní.
Rozdíly přímo nepřekonatelné
Pojďme zpět k politické scéně v České republice a bodům vymezujícím okolnosti, za nichž by spojení Stačilo! a SOCDEM mohlo být vnímáno jako prospěšné. Pro ně samé, a především pro občany:
Ad 1) Charakterizujme si současnou Sociální demokracii. Jde o stranu v úpadku, finančním, morálním, programovém i personálním. Stále je navíc rozštěpena na ideové frakce, které spolu soupeří.
Co je podstatné, že je tato strana striktně systémová, a Evropská unie i NATO jsou pro ni nedotknutelné. Jediné výraznější jméno, které v médiích ve spojitosti s ní rezonuje, je Jana Maláčová.
Kteří voliči představují ta 2-3 procenta jejích podporovatelů? Evidentně lidé hájící stávající systém, kteří jsou si však vědomi toho, že bez sociální politiky to nepůjde. Již jim ale nedochází, že sociální politika není slučitelná s podporou zbrojení a války.
Stačilo! je oproti tomu subjektem protisystémovým, který poukazuje na dysfunkci systému stávajícího a hledá k němu alternativu: V oblasti zahraniční politiky, v bytové politice, v oblasti energetiky, důchodů, zdravotnictví, školství, ale rovněž průmyslu a zemědělství.
Stačilo! si plně uvědomuje, že aby mohlo cokoli prosadit, nemůže mít proti sobě aktivní centra cizích zájmů, viz například Aspen Institut Central Europe a média na ně napojená. SOCDEM toto propojení nevadí, navíc se na něm aktivně podílí.
Na příkladu Pirátů je možno názorně demonstrovat, jak dopadne ten, kdo volí pseudolevici. Nelze volat po dostupném bydlení, a současně být loajální k podezřelému v kauze Taxis a krýt systém, který nahrává spekulantům, a poškozuje nájemníky.
Ad 2) Stačilo! disponuje navzdory mainstreamové propagandě celou řadou osobností, a skutečně nejde toliko o Kateřinu Konečnou a Daniela Sterzika, třebaže tito dva zatím bez debat odvádějí veliký kus práce. Je si ale třeba uvědomit, že Stačilo! má podporu spolku Svatopluk se jmény jako Ilona Švihlíková, Jana Turoňová či Petr Drulák.
Rovněž je třeba zmínit Radima Valenčíka a jeho několikaletou snahu zapojit co nejvíce lidí do tvorby realistické funkční vize alternativy ke stávajícímu systému.
Tato základna je pro Stačilo! mnohem cennější než bývalá ČSSD, která se již takto vlastně ani nejmenuje. Nechala si vzít i svou značku jako odbory pražskou budovu. Koho může Sociální demokracie dodat jako klenot do kampaně? Paní Maláčovou? Pana Zaorálka? Dav zhrzených funkcionářů natěšených na koryta?
Ad 3) Je očividné, že lidé jako Maláčová či Zaorálek by si v případě spojení se Stačilo! přáli být jeho předními tvářemi. A tím by ho pravděpodobně u voličů pohřbili. Žádné sčítání procent by se nekonalo.
Komu ujel vlak...
Chápu frustraci politiků typu Maláčové či Paroubka. Ale jejich chvíle slávy již pominula. Dějiny jsou v pohybu přímo zběsilém, a zmíněným osobám již dávno pomyslný vlak ujel.
Vadí, nevadí…
Též si nelze nevšímat mainstreamových snah vylíčit Kateřinu Konečnou jako „krvelačnou stalinistku“ a Daniela Sterzika jako „loupeživého dezoláta“. Patrně řadě novinářů leží v žaludku, že na rozdíl od nich a od České televize, mnoho občanů pravidelně a s chutí podporuje aktivity Daniela Sterzika, protože je pro ně jeho tvorba důležitá a cenná. Škoda jen, že se ti samí novináři nepustí se stejnou horlivostí a podobným zápalem do role Víta Rakušana v kauze Dozimetr, Petra Hladíka v kauze Taxis či Petra Fialy v kauze Podnikatelské družstevní záložny, kdy pány Netuku a Růžičku drží stejně zarputile jako svého času Rakušan Mlejnka.
Být to David Rath či Stanislav Gross, už by byli mediálně dávno popraveni.
O radosti pana premiéra
A že má ve volbách šanci Petr Fiala? Ten Fiala, za nějž byli odpůrci stávajícího systému vyhodnoceni jako hrozba demokracie, aby nám pak sám pan premiér oznámil, o čem se alternativa již několik let baví, že se naprosto bezprecedentně mění světový řád? Ten Fiala, který proslul signály, Nutellou, českými platy na úrovni německých a nejnověji i zbraněmi na stole?
Podívejme se na rozkol v koalici Spolu. Na tenzi mezi ODS, TOP09 a KDU-ČSL. Na sešup preferencí Pirátů. Na fakt, že Fialova vláda dnes nestojí jen proti Rusku a Číně, ale rovněž USA, Slovensku a Maďarsku.
Zhodnoťme si mezinárodní situaci dnes, a jaká asi bude na podzim.
Ne, Fialu skutečně to, že sociální demokracie nerozklížila Stačilo! neposiluje. Naopak. Má zde jednoznačně ideově vymezeného soupeře s jasným programem a personální základnou, které nejenže nemohou konkurovat kruhy vládní, ale ani Babišovo ANO.
V množině stávajícího systému řešení neleží...
Lze konstatovat, že Stačilo! nahání svým politickým rivalům strach. A to se jeho kampaň teprve rozjede.
Osobně kvituji, že se neunáhluje a nemá start své propagace přepálený. To, co někomu může připadat vlažné či ustrašené a příliš opatrné, lze hodnotit jako pečlivě připravovanou půdu pro další postup. Siláckou rétorikou vynikal v minulosti například pan Babiš, a zdaleka ne vždy s ní slavil úspěch.
Není, kam spěchat. Události totiž běží samy o sobě více než rychle.
Nejenže Stačilo! má na to v parlamentních volbách překročit pětiprocentní hranici, jeho potenciál je mnohem vyšší. Má program, má lidi, a co do nabídky na politické scéně nemá konkurenci. Pokud člověka skutečně trápí sociální problémy, měl by volit toho, kdo nabízí jejich realizovatelná řešení. A ta se v žádném případě nenalézají v množině stávajícího systému.
Následující báseň věnuji všem lidem v těžké životní situaci, kteří se nevzdávají:
Doba v básni svlečená...
Tělo ho opouští, a mozek srdce svírá.
Šlehají plameny, jak jeho mysl choří.
Plazí se na poušti, kde s vodou mizí víra.
Obzor je kamenný, a pravda kapkou v moři.
Cítí se zesláblý, kdy únava ho drásá.
Cel nějak přibývá, když prostor k vzdoru mizí.
Ruce ho nezábly. Snad nekončí mu trasa.
Ne, není líbivá ta sloka o revizi.
Sil stále méně má. Tím není, kdo to vzdává.
Však v světě bez témat, v němž faleš je ta pravá,
jen pachuť zažívá, jež jeho mysl zvrásní.
Kéž se zas zotaví, i svět, co ve tmě strádá,
a jeho soustavy, v nichž teď zní kanonáda.
Je doba snaživá: Tu svlékl ve své básni...
