Co bylo ukradeno, musí být vráceno, co bylo zničeno, musí být nahrazeno!
Co bylo ukradeno, musí být vráceno, co bylo zničeno, musí být nahrazeno!
Asi před deseti měsíci spatřilo světlo světa naše petice „Požadujeme reparace, narovnání vztahů s Německem a referendum!“
Na první pohled se celková situace pro úspěšnost naší petice zdála příhodná. Evropská unie je založena na křesťanských hodnotách. Mnohokrát jsme toto tvrzení slyšeli. Německo je stát, v němž tradičně již celá desetiletí vládli křesťanští demokraté s bavorskými křesťanskými sociály. SRN se vydává za právní stát, stejně tak jako EU, která v současnosti popotahuje dokonce Maďarsko a Polsko pro porušování zásad právního státu.
Koaličníci v republice tradičně vzývají evropské hodnoty, takže jaký problém můžeme mít, když budeme požadovat, abychom od Německa dostali to, co nám ukradli a během války zničili. Vždyť před lety tyto strany, či většina z nich, prosadila tzv. církevní restituce s heslem, co bylo ukradeno, musí být vráceno.
Ale přesto jsme na problém, a to velký narazili. Naše možnosti šíření uvedené petice jsou malé. Média hlavního proudu naše texty zásadně ignorují. Příslušní ústavní činitelé, kteří naši petici dostali, se k ní chovali od počátku nevraživě, odmítavě. Nebudeme se zabývat jejich negativními odpověďmi. Snad jen obecně můžeme konstatovat, že reparace, které nám Německo dluhuje, nejsou na pořadu dne, jsou v rozporu s Česko-německou deklarací, nechť o nich diskutují historici a tak dále.
Tento vztah příslušných ústavních činitelů je v současnosti zvlášť nepochopitelný. Již delší dobu pracovali poslanci na návrhu státního rozpočtu na příští rok. Rozpočet počítá s dalším zadlužením republiky o několik set miliard korun. Pravděpodobný nový ministr financí již ohlásil, že v rozpočtu se bude škrtat. Proč to všechno, ptáme se? Vždyť náš nárok na reparace, které nám Německo dluhuje, je založen na Pařížské reparační dohodě, na jednom z principů mezinárodního práva, který výslovně říká, že agresor je povinen zaplatit oběti agrese škody, které jí agresí vznikly, a také i na závazných veřejných slibech některých německých ústavních činitelů, kteří veřejně slíbili, že Německo reparace nám zaplatí, jakmile bude sjednoceno. Prvním z nich byl kancléř W. Brandt, který svůj slib přednesl v Praze při své státní návštěvě. Posledním z nich byl Hans Dietrich Genscher, ministr zahraničních věci SRN. Jeho slib odezněl též veřejně. Dejte nám trochu času a jakmile dojde ke sjednocení Německa na reparacích se domluvíme. Ke sjednocení Německa došlo a pan Genscher žádal o další čas. Probíhají celoněmecké volby, jakmile proběhnou, budeme o reparacích jednat. Volby pak skončili, ale němečtí diplomaté na naše návrhy jednat o reparacích nereagovali. Jak lze uvedená závazná veřejná prohlášení pana Genschera kvalifikovat? Na to by mělo odpovědět samo Německo a v zájmu zachování svého dobrého jména navrhnout, aby k jednáním o reparacích došlo v době co nejkratší. Nebo se mýlíme? Postup pana ministra Genschera byl v souladu s diplomatickými postupy? Nikoliv, říkáme my! Jsme přesvědčeni, že naše vláda by měla trvat na veřejných příslibech uvedených německých ústavních činitelů a požadovat na Německu reparace zhruba ve výši 360 miliard předválečných korun, takže v současných korunách půjde o částku kolem 8 bilionů korun. Samozřejmě je nutné tuto částku ještě před zahájením jednání s Německem o reparacích zpřesnit.
Pro úplnost znovu dodáváme, že naši petici jsme též poslali Petičnímu výboru Evropského parlamentu, který nám potvrdil převzetí petice a současně nás upozornil, že její vyřízení bude trvat řadu měsíců. Paní kancléřka A. Merkelová nám na náš dopis, v níž jsme ji seznámili s naší peticí, dosud neodpověděla a v současnosti již jako penzistka asi neodpoví.
V jaké jsme situaci? Brzy vznikne nová vláda ČR. Zřejmě ji oslovíme a pošleme jí znovu naší petici. Předtím však se musíme ještě poradit, udělat několik potřebných kroků a shodnout se na dalším. Pak teprve budeme moci dále pokračovat. Uvidíme, co nám odpoví naši noví mocipáni.
Naše situace v jednom bodě se zlepšila ve srovnání s minulostí. Německo uznalo asi po šesti letech jednání s Namibií, že vilémovské Německo se dopustilo genocidy domorodého obyvatelstva, prezident SRN se veřejně za tyto zločiny omluví. Nadto Němci budou v Namibii investovat do projektů jí potřebných 1,1 miliardy euro.
Ještě minulý rok jednání nevypadala nadějně. Němci nabízeli Namibii původně částku, jíž rada náčelníků odmítla jako urážlivou. A Němci byli poté mnohem vstřícnější.
Je otázkou, když Němci se chtěli přiznat ke svým zločinům, ke škodám jimi způsobeným a přiznat určitou náhradu za ně, proč se neobrátili na Poláky, Řeky a Čechy, kteří o německé reparace měli a mají zájem? Pokud jde o lidské oběti, pak v Polsku jich bylo kolem šesti milionů, v Řecku přes 550 tisíc a u nás na 360 tisíc. Jen v těchto státech Němci vyhnali ze života na 7 milionů lidí. V případě vítězné války genocidu, zvláště slovanských národů, plánovali Němci dovršit. O tom jejich zločinném úmyslu vypovídá tzv. Generalplan Ost. Materiální škody, které Němci napáchali na území jimi okupovaných států, byly nepředstavitelně vysoké. Když si vybavíme fotografie zničené Varšavy, připomínají nám peklo na zemi. Poláci oficiálně požadují na Německu reparace ve výši 850 miliard dolarů. Podrobnosti o reparačních nárocích Polska na Německu přináší následující článek.
Reparace ve výši 850 miliard dolarů Polsko požaduje od Německa
Spiegel
Polská vláda požaduje od Německa odškodnění za druhou světovou válku. Podle jejích výpočtů by dnes měla reparační částka činit alespoň 850 miliard dolarů.
Jak bylo zdůrazněno v rozhovoru Der Spiegelu s polským poslancem Arkadiuszem Mularczykem, aby si získal morální právo vést EU, musí Berlín nejprve plnit své závazky vůči Varšavě. Navrhl, aby se tak velká částku zaplatila v průběhu 50 nebo 100 let - investicemi do vědy, ekonomiky a infrastruktury v Polsku.
Polský poslanec z vládní strany Arkadiusz Mularczyk v rozhovoru s touto publikací vysvětlil, že válečné zločiny nemají žádné lhůty, a proto se moderní Německo nemůže skrývat za mezinárodním právem, i když uplynulo více než 70 let od konce války.
Podle zástupce strany „Zákon a spravedlnost" zůstává otázka zaplacení odškodnění otevřená. V rozhovoru s novinářem publikace uvedl, že v roce 1947 polské orgány odhadly vojenské škody na 48,8 miliardy dolarů, což v převodu na dnešní peníze činí 850 miliard dolarů. Moderní technologie navíc umožňují vypočítat ztráty související s důsledky lidských a materiálních ztrát, tvrdí politik: „Němci systematicky a masivně zabíjeli Poláky, aby poškodili náš demografický potenciál", a jejich okupační politika byla zaměřena na zničení polských elit. Tyto ztráty nemohou být obnoveny ani po mnoha generacích, je přesvědčen Mularczyk.
Současně zdůraznil, že peníze mohou situaci napravit pouze částečně - lze je investovat do vědy, ekonomiky a infrastruktury, ale je velmi obtížné obnovit národní kulturu a dědictví i s jejich pomocí.
Samozřejmě, že nyní Polsko a Německo jsou politicky vázány a obvinění Poláků nejsou namířeny proti současnému obyvatelstvu Německa. Ale obyvatelé Polska nezapomněli na zločiny předků současné generace Němců. Navíc, bezprostředně po německé okupaci, upadli do zóny sovětského vlivu, „to znamená, že jedna okupace bezprostředně následovala druhou". Výsledkem toho bylo, že mnozí přeživší měli pocit, že s nimi bylo zacházeno extrémně nespravedlivě. Navíc ještě neexistuje možnost podat osobní žádost o náhradu škody. „Proto si myslím, že polsko-německé vztahy se mohou dokonce zlepšit, pokud Německo nakonec reparace vyplatí."
8. října 2018
Požadavky Řeků též nejsou malé. Vnímavě, prosíme, čtěte:
Řecko požaduje od Německa 320 miliard eur
© REUTERS / Dado Ruvic/Fines
Svět
22:53 04.06.2019
Řecký velvyslanec v Berlíně v úterý předal německému MZV nótu, v níž řecká vláda vyzývá německou stranu k zahájení jednání s cílem vyřešení otázky vyplacení Německem válečných reparací a náhrad škod za první a druhou světovou válku, sdělilo MZV Řecka.
„Tato diplomatická akce je podniknuta po projednání na úrovni politických vůdců na plenárním zasedání řeckého parlamentu dne 17. dubna a na základě rozhodnutí drtivé většiny poslanců s přihlédnutím ke zprávě mezistranické komise, která vymáhá německé dluhy vůči naší zemi,“ uvádí se ve zprávě.
Řecké nároky se týkají reparací a náhrad škod, které byly způsobeny zemi a jejím občanům během první a druhé světové války, válečných reparací vůči obětem a potomkům obětí německé okupace, návratu okupačního úvěru a návratu uloupených a nezákonně vyvezených archeologických a jiných kulturních hodnot, sdělilo MZV.
Usnesení parlamentu
Řecký parlament přijal dne 17. dubna usnesení, kterým pověřil vládu, aby požadovala, aby Německo zaplatilo válečné reparace ve výši 309,5 miliardy eur za škody během druhé světové války a 9,2 miliardy eur za první světovou válku. Řecko navíc odhaduje odškodnění za smrt a zranění osob na více než 107,2 miliardy eur. Vláda bude také požadovat vrácení odcizených archeologických pokladů a památek.
Poslanci odhlasovali usnesení většinou hlasů, k čemuž dochází v řeckém parlamentu velmi zřídka.
Podle referátu mezistranické komise, na jehož základě bylo přijato usnesení, během druhé světové války Řecko ztratilo 558 tisíc lidí, kteří byli zavražděni, a dalších 880 tisíc lidí se stalo invalidními. Obětí války se stalo 19,7 % obyvatelstva země, které v roce 1939 tvořilo 7,335 milionů lidí.
V usnesení se uvádí, že řecký stát se nikdy a žádným způsobem nevzdával svých nároků, otázka odepření nároků řeckému státu nikdy nebyla vznesena a nemohla být vznesena.
Stanovisko Německa
Německo odmítá všechny požadavky Athén. Němečtí představitelé tvrdí, že jejich země již splnila své povinnosti a v roce 1960 zaplatila 115 milionů marek. Stanovisko německé vlády je v této otázce „neměnné“, problém je vyřešen „definitivně právně i politicky," řekla zástupkyně oficiálního mluvčího německé vlády Martina Fietzová.
