České národní listy

Cílem pangermánů již za Rakouska-Uherska, nacistického Německa byla likvidace českého národa a germanizace jeho území

O tom svědčí zejména „Memorandum Hergel“, plány K.H. Franka na germanizaci česko-moravského prostoru, projev R. Heydricha  na téma, že Čech v domovském prostoru nemá co dělat.

Po vítězné válce pro Německo mělo být překročeno k likvidaci českého národa. Část z něj měla být germanizována  v prostředí staré Říše, jiní měli být vyhnáni někam daleko na východ a sever, rasově dobrá složka českého národa, ale vůči říši nepřátelská, měla být postavena ke zdi. A naše původní sídelní území mělo být osídleno Němci.

Ze strany znacizovaných bývalých čs. Němců byly tlaky, aby protektorát byl zrušen, ke germanizaci přikročeno dříve, aby vůči obyvatelů tzv. protektorátu byly používány i krajně násilné prostředky. Pražská organizace NSDAP např. žádala, aby Češi, kteří odmítnou dobrodiní germanizace, byli postaveni bez dalšího ke zdi. Lidický masakr byl vítán jako projev moci, která konečně pochopila, že se vzpurnými Čechy se musí jednat tvrdě. Podle nich nastal čas odložit rukavičky a plnit vytčené cíle. Řada sudetů sloužila v SS jednotkách, v gestapu a jiní pak ve Wehrmachtu bojovali po celé Evropě za nadvládu panského národa a likvidaci podlidí.

Vztahy mezi Čechy a Němci se v průběhu války nelepšily, ale naopak vyhrocovali. Čs. vláda v Londýně byla zaplavena stále radikálnějšími požadavky našeho domácího odboje, který nakonec téměř zcela jednotné požadoval přesídlení německého obyvatelstva  z republiky. Argumentoval tím, že vzhledem k činům těchto bývalých občanů ČSR není možné další soužití našeho národa s Němci. A těmto tlakům podléhal zčásti i prezident E. Beneš.

Uvedeme několik konkrétních případů:

Odpor českého obyvatelstva proti Němcům.

Ze zpráv zasílaných československé vládě v Londýně odbojovými organizacemi doma. Z výpovědí tří Čechů, kterým se podařilo uprchnout v roce 1943 a 1944 do Švédska.

Záznamy z 24. srpna 1944:

"Nálada lidu v roce 1942 silně protiněmecká. Všichni jsou pře­svědčeni o prohře Německa a čekají na okamžik, kdy jim bude dopřá­no bojovat se zbraní v ruce proti Německu. Národ doma věří, že dostane z Anglie nebo Ruska zbraně, aby se mohl bít... Sudeťáci jsou drzí a stále udávají naše lidi..."

"Nálada proti německá, lid se připravuje na boj s Němci, věří, že mu budou shozeny zbraně a že bude moci bojovat..." "Nálada lidu ve vlasti všeobecně silně protiněmecká, očekáván je konec války a konečné zúčtování. Sudeťáci jsou stále sprostí a nebez­peční. Není možné soužití a proto musí ven. "*

Zprávy o situaci z října a listopadu 1943:

"Stanovisko k Němcům, kteří žijí v Československu, je u všech našich lidí zcela jednoznačné: Pryč s nimi! Zkušenost se sudetským obyvatelstvem zůstane poučením pro všechny budoucí generace a náš lid pokládá za jediné správné řešení vystěhování všech Němců z na­šeho území."**

Zpráva z dubna 1944:

"Ani jeden náš Němec tam nesmí zůstat. Ne, ani socialisté.

Nechceme, aby se opakoval Mnichov. Musíme mít jistotu, že aspoň naše děti budou mít jednou od Němců pokoj. Vy tady si neumíte před­stavit, co nám dělají, jak nás ponižují. Frank musí viset. Nevíte, jací jsou to fanatici, zvláště jejich ženy a děti. "***

Zpráva z 25. července 1944:

"Všechny složky obyvatelstva jsou plny upřímné nenávisti k na­cistům a za radikální řešení v národnostní otázce vůbec. Není divu... Češi jsou svědky prolínání německého živlu všemi obory českého ži­vota. Je přirozené, že jejich reakce je v tomto směru jednoznačná: Ani jeden Němec nesmí zůstat po válce v českých zemích. 58

Takto mluví jak zprávy jednotlivých rezistenčních skupin, tak čeští průmyslníci, zajíždějící do neutrální ciziny, tak konečně Češi v ně­mecké armádě, zajatí a pak vypovídající spojeneckým orgánům.

Ve zprávách dvou rezistenčních skupin je vyjádřeno zklamání, když prezident Beneš mluvil o možnosti pobytu loajálních německých obča­nů: Naše zkušenosti nesnesou polovičatého řešení. Je nutný transfer. Loajální Němce si lid dovede představit jako hosty, nikoli jako kom­paktní národní skupinu v zemi...

Nenávist proti Němcům je obecná, neboť není prakticky rodiny, která by nebyla postižena popravou nebo uvězněním některého z je­jích členů. Popravuje se denně..."****

Státní ústřední archiv, fond Ripka, Politické zprávy z Čech

* 1-50-41,12,5,4, ** 1-50-6,115, *** Tamtéž, 1 115, **** Tamtéž, 1 34.

Celý obsáhlý fond obsahuje od roku 1939 do roku 1945 stovky obdobných hlášení. Viz signatury 1-50, 1-61, k 183-192

Z publikace Edvard Beneš, Odsun Němců a dokumenty, vydala Společnost Edvarda Beneše, Praha 2011, str. 58-59

Z uvedeného vyplývá, že henleinovci a jejich stoupenci svým chováním v 30. letech a v době války sami rozhodli o svém osudu - o přesídlení z Československa do Německa.

Ano, velmi malá část Čechů více či méně spolupracovala s Němci. Značná část z nich byla odsouzena podle velkého či malého  retribučního dekretu. U zdrcující většiny Čechů nelze mluvit o spolupráci s Němci. Spolupráce jako pojem je vystavěna na rovnosti spolupracujících stran a dobrovolnosti takové spolupráce. Jakmile do ní zasáhne násilí, zvláště takové, které vůči nám používali Němci, a statisíce lidí je posíláno do koncentračních táborů či věznic, statisíce v tomto boji ztratí životy, nebo je vystaveno existenčním hrozbám, pak o spolupráci nelze mluvit. Ale jen a jen o krvavém násilí. Jeho plody pak sklidili Němci po válce.

Připravil dr. O. Tuleškov