Chybějící čísla
Přesně polovinu délky mandátu minulého Evropského parlamentu zabralo dramatické dohadování o tom, zda uzavřít, anebo odmítnout Smlouvu o volném obchodu a investicích mezi Evropskou unií a Spojenými státy.
Během té doby jsme byli nepřetržitě bombardováni daty a údaji o všestranné blahodárnosti celosvětové volné výměny zboží a služeb. Přínosy liberalizace obchodování byly propočítávány na dvě desetinná místa. Dozvídali jsme se, o kolik procent stoupne hrubý domácí produkt jednotlivých evropských zemí i celé Unie. Byly publikovány údaje o tom, jak obrovské množství pracovních míst nově vznikne. Jeden z eurokomisařů, který byl zapáleným příznivcem volného obchodu, dokonce disponoval podrobnými čísly, která s neuvěřitelnou přesností dokládala, kolik si díky uzavření smlouvy TTIP ročně přilepší průměrná evropská domácnost.
Přistupovat v takové atmosféře k projednávané smlouvě kriticky nebylo nijak jednoduché. Ti, kdo poukazovali na nejasnosti v ní a zpochybňovali její transparentnost, byli obviňováni, že chtějí brzdit ekonomický růst, berou lidem pracovní příležitosti a ve svém důsledku poškozují každou evropskou domácnost.
Nyní se o přednostech volného obchodu příliš nehovoří. Působilo by to rušivě v době, kdy jsou co chvíli vyhlašovány, přitvrzovány a prodlužovány hospodářské sankce vůči Rusku, Číně, Iránu, Venezuele a dalším.
Nic proti tomu. Zodpovědní politici jistě velice dobře vědí, co činí. Od toho jsou přece zodpovědnými politiky, to dá rozum. Bylo by však korektní, aby s každou další sankcí či s jejím prodloužením byla veřejnost informována, o kolik se tím sníží tempo hospodářského růstu, kolik pracovních příležitostí bude ohroženo a kolik ze své kapsy zaplatí každá domácnost.
Každý by tak měl informaci, kolik sám osobně přispívá na to, aby byl svět zase o něco lepší. Prohloubil by se pocit občanské angažovanosti a již tak vysokých kredit zodpovědných politiků by nepochybně opět o něco vzrostl.
Prof. J. Keller
Přišlo e-poštou
