Češi si žili během války jako v ráji, říkají landsmani
Češi si žili během války jako v ráji, říkají landsmani
"Češi si žili během války jako v ráji," prohlašuje můj soused v diskusním pořadu vídeňské televize. Ostatní tzv. Novorakušané, odsunutí po válce od nás, živě souhlasí. Tento bývalý majitel severočeské továrny ví dobře od moderátora, že mi Němci ve válce zavraždili jedenáct příbuzných. Ví i to, že dalšímu českému účastníku diskuse popravili otce ze "napomáhání osobám Říši nepřátelským", což byla formulace pro sbírku na oběti koncentráků.
Podobné cynické výroky o tom, jak prý si "Češi žili" lze slyšet zejména z úst funkcionářů sudetoněmeckého landsmanšaftu často. O svém utrpení hovoří a píší v nesčetných článcích a publikacích velmi barvitě, někdy sice věcně, často však i nepravdivě. O zločinech, které samí páchali na Češích a antifašistech, vědět nechtějí, ač zde jasně existuje časová i příčinná souvislost.
Miroslav Klen, předseda Kruhu občan České republiky vyhnaných roku 1938 z pohraničí, byl jedním ze zakládajících členů Kruhu a jeho prvním předsedou. Tuto funkci zastával až do své smrti. Byl to obětavý a pracovitý člověk, příklad vlastence. Podobně bychom mohli hodnotit tajemníka Kruhu, dr. Pavla Macháčka, který také prošel německým koncentrákem. Vzpomeňme na ně, i na další tehdejší funkcionáře a členy Kruhu, úctou. Jistě se na nás a naše neumětelství, naši roztříštěnost a slabou rozhodnost z vlasteneckého nebe dívají a nejsou spokojeni s celkovým stavem vlastenecké obce. Jednejme i my podle jejich příkladu.
České národní listy
