České národní listy

Časem se Němci tak zfanatizovali, že pro nás se život stával utrpením

Naše rodina žila od roku 1932 v Nýrsku, kde otec byl obchodníkem a zároveň i výrobcem konfekce a prádla. Vystavěl tedy prostorný dům jak pro potřebu živnosti a rodiny, tak i pro úřad československé pošty. Ta měla dříve úřadovnu v nevyhovujících prostorách.

Dříve zde bylo soužití obou národností vcelku přijatelné. Když K. Henlein začal se svým štvaním, postupně se i zde začalo vše měnit k horšímu. Časem se Němci tak zfanatizovali, že pro nás se život stával utrpením. Zůstat v Nýrsku se stalo nemožné a český živnostník neměl naději na přežití. Navíc pro nás, pokud jde o vzdělání, existovala pak jediná možnost – německá škola. Doma stále naši věřili ujišťování vlády, že nedojde k odstoupení území a na to jsem doplatili. Ku vlastní škodě jsme odešli až bezprostředně před příchodem německé armády.

Na poslední den prožitý v Nýrsku mám tak kuriózní vzpomínku. Ráno – bylo 6. října 1938 – se sice ještě otevřela pošta, ale nebylo pro koho úřadovat. Vše už bylo připraveno k vojenskému obsazení. Pouze několika občanům byly vydány upomínkové kartony s našimi československými známkami a posledním razítkem naší státní pošty. Potom se už jen čekalo na příchod wehrmachtu. My jsme odjeli necelou hodinu před vojenským záborem. Poštmistr zde musel zůstat, aby vše předal německému nástupci. Došlo k tragickému závěru – při předávání skonal. Neunesl tíhu této potupy a poroby národa. My tedy z domu odjeli, jeho přivezli k rodině už v rakvi. Náš dům pochopitelně – byl tam přece úřad – byl okamžitě zabrán. Nevím, ale byla to možná první oběť tohoto násilí při okupaci našeho území na Šumavě. Jenže dnes se patrně o tom už nic neví.

Protože jsme opouštěli vše na poslední chvíli, zůstal v Nýrsku v domě prakticky vybavený byt i prodejna se zásobami. My pak žili u bratra v Klatovech, spali jsme na zemi. Teprve po více jak půl roce se nám podařilo získat malý byt.

Jiří Treml, tehdy Nýrsko