České národní listy

Olej do ohně přilévaly noviny zprávami o útocích Čechů na Němce v převážně českých městech. Jako o bouřích v Plzni, kde 18. srpna došlo ke rvačce s německými studenty, bylo rozbito 1 000 až 1200 okenních tabulek a když to strážnici nezvládli, muselo rychlým krokem přijít vojsko. Takových zpráv z různých míst bylo více.

Kraválem, rvačkou a zraněnými skončil výlet vzdělávacího spolku z Hostomic do pohraničí. Mnohé srážky končily řadou zranění. Nenávist se přenesla i do Saska. Když v Žitavě jakýsi opozdi­lec chtěl na poslední chvíli chytit vlak a zeptali se jej kam jede, odpověděl česky, že do Liberce. Nechali ho čekat do příš­tího vlaku, aby si to rozmyslel, jak se Liberec jmenuje německy.

V této době teroru musili z pohraničí odcházet i čeští lidé, kteří se zde narodili i ti kteří zde žili už dlouhá léta.

V sobotu 21. srpna 1897 došlo ke střetu na pražském předměstí v Plzni. Byla tam vytlučena okna školy německého spolku. Školník musil utéci přes zeď. Starý hejtman byl odvolán a přišel nový. Vojsko obsadilo domy na přístupových cestách od uhelné pánve, odkud byl očekáván příchod horníků. Uzavřeny byly hotely Plzeň­ský a Německý dům. Všechny německé podniky musely být hlídány vojskem. Přišli pěšáci a přiklusali dragouni. Horníci, kteří ne­mohli postupovat dále, leželi v polích s ostatními dělníky. Situa­ce byla na bajonety. Večer byly znovu kravály u německé školy, za­sáhlo tam vojsko. V Líních se bouřili horníci. Neklid byl i v tkalcovně Simon v Dobřanech, tam zasáhla pěchota, myslivci i dra­gouni, byly slyšet detonace salv.

Volkstag (Lidový sněm) v Aši byl svolán na neděli 22. srpna. O jeho svolání se zasloužil vydavatel tamního Ascher Zeitung, Carl Tins. Jako v Chebu i tam byl zakázán. Nepřekvapilo to, byl docílen pravý opak. Manifestace byla připravena velkolepě.

Už v sobotu byla ve městě slavnostní nálada, ale vlaky při­vezly 14 četníků a policistů, nejvíce z českých oblastí. Když v sobotu večer přijeli na ašské dolní nádraží,  očekávalo je ně­kolik učitelů se školními dětmi a přivítali je hajlováním a vo­láním: "Lumpen , Lumpen, Heil Wilhelm, Heil Bismarck!". Cestou do města slyšeli zpívat Stráž na Rýně a z vikýře jednoho domu jim do pochodu troubili "Lumpen, Lumpen…“

Starosta Schindler žádal jejich odvolaní. Nepomohla ani jed­nání mezi zástupci města a vedoucími státních úřadů Dudkem a z Prahy dorazivším radou místodržitelství Müllerem. Ze vzdálených oblastí Čech přijížděli pozvaní hosté a na ulicích byly prodá­vány odznaky slavnosti. Večer už skoro všichni nosili chrpy.

Josef Řehka