Bylo všeobecným míněním, že vystěhují všechny z obce, ale taktéž že to nakonec přece prohrají
Bylo všeobecným míněním, že vystěhují všechny z obce, ale taktéž že to nakonec přece prohrají
To vše byla předehra k památnému svátku 28. října. Týž den, 27. 10. zrána, muselo několik zabraných odvést do dvora husy a kachny. Služebné s pomocnicemi byly upozorněny, že příští den, 28. října, budou plně zaměstnány. Proto byla všeobecná domněnka, že se bude zase zabírat. Skutečně!
Hned ráno 28. 10. se zase 4 skupiny již známých správců, bauernführerů, drábů a písařek trousily po vesnici za účelem zabírání dalších statků. Každá skupina toto provedla u třech rolníků. Celkem bylo zabráno 12 usedlostí: J. Konečný 46, J. Dubový 42, J. Polc 37, J. Grus 26, V. Suchý 78, J. Krestýnová 79, J. Krestýn 97, E. Blaháček 107, H. Maitner 8, F. Filip 9, E. Lachnit 133. Tím stoupl počet zabraných na 32.
Zabíraní přijímali postižení různě. Neprojevoval se již takový poplach. Bylo všeobecným míněním, že vystěhují všechny z obce, ale taktéž, že to nakonec přece prohrají. Někdo je přijal s hořkým úsměvem "ať si to jen vezmou", jiný utekl z domu do sousedství, dívaje se z povzdálí, jak vše zapisují. Jakou kdo měl povahu.
Ovšem zvlášť ženy, mnohde matky několika dětí, plakaly s nimi hořce. Ale páni nedbali, ba rozdávali dětem ořechy, ukradené na půdách. Stalo se u V. S.: Chlapeček desetiletý běžel na pole tatínkovi zvěstovat, že jim zabírají grunt. Přišli domů, když okupanti slézali z půdy s ořechy nacpanými v kapsách a milostivě tyto nabízeli chlapečkovi. Tento ale jistě vycítil, že se děje velká křivda a ořechy nevzal. Paní správcová ve dvoře si ale z toho případu dělala nejapné posměšky při polední hostině, až to bylo odporné i německé písařce, která projevila nesouhlas s podobným jednáním.
Aby jistě úmyslně potupili náš národní svátek, ještě týž a na druhý den zabírali v Troubelicích, Lazcích, Lipince a Pískově. Takovou nám připravili oslavu 28. října 1943! - Dříve, za republiky, v předvečer lampiónový průvod, hudba a veselí. Nyní, za okupace, strach, pláč a bezmezná nenávist.
V listopadu obdrželi všichni čeští učitelé propouštěcí dekret ke dni 31. 12. 1943. Byl poplach, že bude zrušeno české vyučování. Za 14 dní vsak propuštění odvoláno pro nedostatek německého učitelstva, jinak by to provedli určitě!
Robota potažní. Jelikož na zabraných velkostatcích nemohli nacisté práci zvládnout, byli naši "zabraní" povinni jim s potahy vypomáhat. Ze dvora v Králové jim vozit cukrovku do Uničova, zpět zase řízky do šumvaldského dvora.
Když si dráb nebo správce zamanul, museli "zabraní" vozit panstvo na bryčce, kam se mu uráčilo. Dráb se velmi hněval pro svůj název. Chlapci Dubových jej tak přímo oslovili. Bylo vyšetřováno, kdo název vzpomněl. Svedlo se to na zemřelou bývalou školníci Riedlovou.
21. listopadu v neděli večer poplach. Dráb nařídil "zabraným" přinést určitý počet husí a kachen do dvora. Naši pozorovali, jak zabíjejí. Přijel ale "běs" Nitsche z Loučky a vše odvezl. Byla oprávněná domněnka, že budou zase zabírat, proto to hlídání kolem dvora.
2. prosince byl vyhnán ze statku Boh. Maitner se 4 malými dětmi. Sloužící museli zůstat, ač o jejich stravu se nikdo nestaral. V neděli před Mikulášem, zima jen praštila, ale houf Tyroláků aj. přijel prohlížet statky a snést hrůzu dětem i rodičům, že budou jednu chvíli vyhozeni z rodného domu.