České národní listy

Budeme stavět pomníky znacizovaným sudetským Němcům, esesákům a gestapákům?

Určitě většina z nás, natož pak pamětníci nacistických protektorátních poměrů, nesouhlasí s tím, jak se obnovují pomníky, pamětní desky, hroby sudetů,  dokonce padlým Němcům i v uniformách SS či dokonce gestapa. Správně zřejmě tušíme, že za mnohým ústupkem ze strany našich úřadů je, jak jinak, peněžní dar či nějaký  příspěvek. Ale málokdy se mi podaří získat  tisková materiál, vydaný sudetoněmeckým landsmanšaftem či  Sudetoněmeckým krajanským sdružením v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SKSČMS), či dokument.  Ale přece se to podařilo. Je sice již starší, vydaný v červnu 2011 SKSČMS. Text je zajímavý i burcující. Je v něm uvedeno:

SKSČMS oficiálně představilo projekt, v jehož rámci hodlá postavit  na 30 – 40 místech po celé České republice pomníky, označující místa, kde se odehrály největší poválečné masakry sudetoněmeckého obyvatelstva. Pomníky by měly připomenout  násilné činy, o kterých se celých 65 let nemluvilo. Každý pomník by měl být opatřen pamětní deskou, uvádějící základní údaje o dané události.  Nápisy se rovněž zmíní o tzv. amnestijním zákoně z r. 1946, jimiž byly tyto zločiny spáchané na civilním obyvatelstvu označeny za souladné s právem a jejich pachatelům tak byla zajištěna doživotní beztrestnost.

Samotný podnik by měl být dílem moderního umění, jež s pietou a důstojně označí místa největších obětí na životech. Spolek hodlá stavět pomníky na pozemcích ve svém vlastnictví, takže nebude muset hledat kompromisy ani ohledně jejich provedení, ani pokud jde o znění nápisů.

Tohle je pro nás priorita, říká Tomáš Pecina, člen předsednictva sdružení: „Uráží nás, jaká deska byla umístěna třeba na postoloprtském hřbotově. Zcela neadresní, věnovaná jakýmsi anonymním obětem poválečného násilí. Kdo nezná podrobnosti toho, co se stalo, nedozví se, ani kolik lidí bylo v Postoloprtech  násilně usmrceno, ani kdo byli jejich vrahové. Přitom oběťmi byli Němci, stovky naprosto nevinných lidí, jejichž vrahy byli Češi a všechny tyto vraždy pak byly zákonem amnestovány. To je potřeba jasně říci. Pravdu o poválečné genocidě   sudetoněmeckého obyvatelstva nelze zamlčovat“.

Kdy budou jednotlivé pomníky instalovány, není zatím jasné. Záleží na tom, jak rychle se podaří shromáždit potřebné finanční prostředky a také na dalším vývoji sporu s ministerstvem vnitra, které spolek stále odmítá registrovat a dovolává se nedotknutelnosti tzv. Benešových dekretů.  Výtvarný návrh provedení pomníků, na němž participuje jedna z předních českých uměleckých skupin, by však sdružení chtělo představit v dohledné době.Jistě bude vyhlášená veřejná sbírka a započne se s realizací pomníků v jednotlivých oblastech. Zvláštní pozornost by měla být věnována jejich odolnosti a robustnosti. Sdružení tak chce předejít tomu, co se stalo u Dobronína na Jihlavsku, kde neznámý pachatel dřevěný kříž, označující místo masakru, podřízl.

To je bohužel realita současné doby, říká Pecina a vysvětluje: Lidé se nemohou smířit s představou, že to, co se po desítky let ve školách učili a s čím se identifikují, je lež. Ostatně mnozí v nich dosud žijí v domech, které byly sudetským Němcům zabrány a potřebují proto najít morálně přijatelné zdůvodnění, proč mohou žít v ukradeném.  Českým vládám to tak vyhovuje, protože se mohou stavět do role ochránců národních zájmů. Lidé si neuvědomují, že dobrá vláda je především taková, která hájí a prosazuje právo a hodnoty právního státu – a bezpráví nepřipustí, bez ohledu na to, komu se momentálně děje. To je náš prvořadý národní zájem a ten je společný všem Čechům a Němcům. Chtěli bychom, aby naše pomníky byly i v tomto směru mementem.

***

Tuto informaci o stavbu pomníků podepsali za SKSČMS pánové Wolfgang Habermann, Tomáš Pecina a Jan Šinágl. Nevím, co se jim za poslední měsíce podařilo uskutečnit. Je však třeba se ptát, jaký je postoj MV ČR k těmto i dalším plánům „českého“ landsmanšaftu. Není přece v souladu s našimi zájmy stavět uvedené pomníky. Legenda, z níž vyrůstají není pravdivá, možná dokonce lživá a provokační.

Jestliže se mají stavět pomníky, výše uvedené však v žádném případě, proč netrvat na instalaci pomníků těch, kteří po stovkách tisíc umírali v koncentračních táborech na území Německa nebo umístěných v době  druhé světové války na území nám nacisty zabraném, či těch, kteří byli zavražděni na pochodech smrti. Neměli bychom ani zapomenout na instalaci pomníčků či pamětních desek Čechů, kteří byli sudetskými Němci zavraždění koncem léta a na podzim v r. 1938.

Požadovat postavení pomníků zavražděným československým vězňům německých koncentráku na území Německa je jistě zajímavá a nosná myšlenka. Cesta k její realizaci vidím však jako málo schůdnou.

Jsme uprostřed volební kampaně. Tak se ptejme předsedy Topky, co on k celé uvedené záležitosti má. Ptejme se i politiků ODS, kteří se znovu uchází o naši přízeň. Mějme ty i ony k tomu, aby se jasně vyjádřili. Je hanba, že pan Pecina z bémáckého landsmanšaftu, je Čech, jak sám říká, přesto však obviňuje lidi z pohraničí, že žijí v ukradeném.

Pro tři krále zřejmě neplatí ani Postupimská dohoda, která kromě dalšího rozhodla o odsunu Němců, ani Pařížská reparační dohoda, která opětně rozhodla o konfiskaci německého majetku a hlavně o německých reparacích. Československo bPylo signatářským státem Pařížské reparační dohody. Byli jsme povinni německý majetek konfiskovat tak, aby se nikdy nedostal do německých rukou. To jsme také učinili.

Že by henleinovšina, jejíž dědici jsou sudetští Němci, se stala zprostředkovaně i dědictvím uvedených tří králů?  Jejich pohledy na realitu v době poválečné se neliší ani moc, jak jsem přesvědčen, od těch echt nacistických.

Josef Sedlák, Plzeň