Budeme restituovat až do ekonomického rozvratu republiky? VI
Budeme restituovat až do ekonomického rozvratu republiky? VI
V diskusi na internetu se objevil i následující názor: „ Třeba jde skutečně prvoplánově o záminku jak navrátit majetek sudetským Němcům a jako prolomení může sloužit "ctihodné navracení majetků církvím". Těm našim "liberálním demokratům" už nelze věřit ani nos mezi očima. Za peníze jsou ochotni prodat nejen matku, duši, ale cokoliv a ještě se k tomu účelu odějí pláštěm milosrdenství a soucitu. Bohužel, jenom ne k vlastním občanům“. Nemusí jít o přímou restituci tzv. sudetoněmeckého majetku. Stačí, aby se vytvořil precedens. Později pak sudeti mohou účinně soudně využít naše blahovolné a štědré církevní restituce, aby získali alespoň nějaký majetek zpět.
A tak se dostáváme k předpovědi, o níž napsal Hans Gebe v Prager Volkszeitung. Připomeňme si jeho slova: „ …Z tohoto předsevzetí by se totiž mohl vytvořit plán pro budoucí všeobecné miliardové nároky na odškodnění vyhnanců z vlasti a církví vůči republice.“.
A tak nyní vedle církví, chtivých restitucí, se objevují i sudetští Němci, tentokrát ti „vyhnaní“. I pan profesor Rychlík je „vidí“ za rohem číhající. Snad jenom bychom měli ještě říci, že v jím uváděném dekretu prezidenta republiky je ještě § 3., který mluví o zrádcích a nepřátelích Československé republiky, tedy nejen o Němcích a Maďarech.
Nebudeme se touto otázkou podrobněji zabývat. Jen poukážeme, že ohledně německých reparací jednali představitelé tří velmocí, USA. Velké Británie a Sovětského svazu, nejen na Krymu, ale i v Postupimi. Koncem roku 1945 byla uzavřena Pařížská reparační dohoda, která obsahovala následující ustanovení: „Každá signatární vláda zadrží způsobem podle své volby německé nepřátelské majetky, nalézající se na území podrobeném její pravomoci… tak, aby nemohly upadnout znovu pod německou kontrolu“.(Dohoda o německých reparací, vydalo Ministerstvo zahraničních věcí v Praze, I. vydání v srpnu 1946, nákladem Orbis, str. 67). Československá republika byla signatárním státem. Svou povinnost konfiskovat německý majetek splnila.
Pan prof. J. Rychlík dělá podstatnou chybu, jak jsme přesvědčeni, když Pařížskou reparační dohodu zcela pomíjí. Na základě nám mezinárodně schválených reparací, Německo má nám zaplatit cca 360 miliard předválečných korun, včetně nereparačních plnění, tj. přibližně o hodně více než 3 biliony dnešních korun. Pokud bychom německé reparační plnění nasměrovali jen na dluhy, pak by jak státní, tak soukromé byly umořeny a ještě desítky miliard by zbyly k volnému použití. Zásada, že musí vráceno vše, co bylo ukradeno, se přece musí vztahovat i na krádeže, loupeže a destrukce, způsobené nám v letech 1938 - 1945 Němci. Nebo na německé krádeže neplatí? Kdo tuto výjimku udělal? Ví o ní něco K. Schwarzenbeg?
Víme, že dnešní vláda však nemá odvahu reparace na Německu žádat, dost neurvalosti však má, aby vytrhla poslední peníze z rukou invalidovi, penzistovi, nebo rodinám s více dětmi. Fakticky jen těžko můžeme tvrdit, že v naší republice veškerá státní moc pochází z lidu, spíše bychom mohli říci, že má zdroj ve finančních trzích a ratingových agenturách, v přání těch nejbohatších. Dávné rčení, že hlas lidu, je hlasem Božím, fakticky přestává platit. Vláda klidně vládne proti mínění velké většiny obyvatel. Její lídři ví, že o jejich budoucnosti nebude rozhodovat lid, ale ti, v jejichž zájmu vládnou.
Ustanovení Pařížské reparační dohody nám uložilo povinnost konfiskovat majetek sudetských Němců a současně nám umožňovalo nezapočítávat hodnotu takto konfiskovaného sudetského majetku do našeho podílu na reparacích.
