Budeme restituovat až do ekonomického rozvratu republiky? I

Když jsem přečetl článek pana profesora Jana Rychlíka z Ústavu českých dějin Filosofické fakulta UK o fundamentalistickém přístupu k církevním restitucím, vzpomněl jsem si na jeden velmi zajímavý text, který přinesl tiskový orgán „Kulturverband der Bürger deutscher Nationalität der ČR“, Prager Volkszeitung, č. 31-32, 4.8.2005, z pera Hanse Gebe „ Nesnadná cesta k „smířlivému gestu“.

„…Opakující se předloha“, o níž je tady řeč, humanitární gesto, nyní nabývá podoby „usmiřovacího gesta“ pro sudetoněmecké antifašisty, kteří v roce 1945/46, jako všichni Němci v zemi, byli vystaveni drancování, diskriminaci, vyvlastňování, nuceným pracím, vyhánění a jinému poškozování. To původně nemělo tak být a vyžaduje to proto odpovídající zjištění. …

Konečně již v minulých letech byly podávány iniciativní návrhy na „humanitární gesta“. Vzpomínáme na tehdejšího vícepremiéra Mareše… Také tehdejší ministr zahraničí Svoboda se připojil k této žádosti. Tyto iniciativy zanikly pod prudkým politickým odporem. Také z obávaného rozhořčení dalších skupin obyvatelstva. Němci sice byli rádi přijímáni jako peníze přinášející turisté a podnikatelé, ale ti Němci, kteří zůstali v zemi, byli mnohem dříve přijímáni jako „nemilovaná menšina“, jako přežívající část po onom vyhnání, které i po 60ti letech je schvalováno většinou obyvatelstva.

Jakou cestou jde Paroubkova iniciativa?

A nyní k Paroubkově iniciativě. Ta se odehrává na jiném vymezeném poli. Mělo by být stanoveno, jaká cesta je jí vyhražená. Má v prezidentovi mocného odpůrce, což tuto věc traumatizuje. Z tohoto předsevzetí by se totiž mohl vytvořit plán pro budoucí všeobecné miliardové nároky na odškodnění vyhnanců z vlasti a církví vůči republice. …Pozn. red.: Větší část článku je obsažena v Listech č. 44, rubrika Listy, www.ceskenarodnilisty.cz)

Rádi bychom pana Hanse Gebeho doplnili, že na tomto miliardovém plánu, o němž s jistotou nevíme, zda byl již vytvořen a dnes je realizován, by měli profitovat nejen církve a sudetští Němci, tzv. vyhnanci i „zůstavší“ nýbrž dokonce cizácká a poněmčelá kolaborantská šlechta. Ta působila v naší republice jako beranidlo, namířené proti konfiskacím jejich majetku, založeným především na dekretech prezidenta republiky. Pokud by se někdo náhodou domníval, že šlo a jde o nějaké směšné částky, tak se hluboce mýlí. Nacirestituenti, jak jím někteří historici říkají, vymáhali a někteří dosud vymáhají na našem státu majetek v hodnotě desítek miliard, ale spíše stamiliard korun.

Abychom si uvědomili, o jaké šlechtické rody jde, uveďme alespoň několik známějších jmen, např. Des Fours-Walderode, Colloredo – Mansfeldové, Salm – Reifferscheidtové, Trauttmansdorfové – Weinsberg.

V této souvislosti je dobré uvědomit si alespoň některé nejzákladnější skutečnosti, které se týkají těchto restituentů.

Des Fours-Walderode jsou cizáckým katolickým rodem, který u nás získal statky po bitvě na Bílé hoře v době, kdy byl konfiskován protestantský majetek. O tři století později o tento majetek přišli na základě dekretů prezidenta republiky z důvodů kolaborace s nacisty. Členové tohoto rodu sympatizovali s nacisty, byli např. členy Sudetendeutsche Partei a Hitlerjugend, někteří padli jako příslušníci jednotek SS.

Colloredo – Mansfeldové se k nám dostali též po bělohorské bitvě. Členové rodu bojovali na straně Habsburků. Získali též konfiskáty po protestantech.. Jejich majetek převzal čs. stát na základě dekretů prezidenta.

Salm – Reifferscheidtové získali říšskoněmecké občanství. Členové rodu byli v různých nacistických organizacích. Jedna dcera se vdala za válečníka wehrmachtu. Majetek jim byl zkonfiskován ze stejných důvodů jako ve dvou výše uvedených případech. Hodnota majetku, o nějž usilovali, byla velká, údajně až 40 miliard korun.

Trauttmansdorfové – Weinsberg pocházejí z jižního Tyrolska. Statky v Čechách získali také v době pobělohorské. Někteří členové rodu padli v druhé světové válce jako příslušníci wehrmachtu. Opět to byly dekrety prezidenta republiky, které tento rod „připravily“ o majetek.

Řada dalších šlechtických rodů usilovala o získání majetku převážně cestou občanskoprávních žalob na určení vlastnictví. Známá je např. kauza Kinsky, Harrach, Thun Hohenstein, rod pochází z jižních Tyrol, Schaumburg – Lippe pak původem jsou z Německa.

Kauza Kinsky nebyla jen tak ledajaká. Původní vlastník rodového majetku byl Ulrich Ferdinand Kinsky. Hlásil se nejen k Němcům, ale byl členem SdP a Freikorpsu. V říjnu 1938 se zúčastnil přivítání A. Hitlera v České Kamenici. Posledním majitelem nárokovaného panství před konfiskací byl Franz Ulrich Kinsky. V listopadu 2005 prohlásil, že se bude domáhat odškodnění ve výši 100 miliard korun za majetek zabavený jeho rodu po druhé světové válce.

V této souvislosti jistě nebude na škodu jistý historicky exkurs. „Pro podstatnou část vysoké aristokracie se stala naopak nosnou státotvornou myšlenkou idea všeněmecké říše, namířena proti českému národu a slovanstvu vůbec, formulovaná již v roce 1848 knížetem Felixem Schwarzenbergem, tehdejším ministerským předsedou s titulem kancléře a jeho švagrem knížetem a generálem Windisgrätzem.“ (Prof. V. Pavlíček, Předmluva k práci Josefa Bendy o restituci vlastnictví velkého pozemkového majetku a spory s českou státní ideou, str. 9, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, Praha, prosinec 2009)

I když úsilí uvedených a dalších šlechtických rodů nebylo tak úspěšné, jak se představovaly, přesto nějaký majetek získaly. V některých kauzách vystupovali neohroženě někteří naši historici jako např. PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, Mgr. Nečasová, Zasloužili se o to, aby v průběhu soudního sporu pravda vyšla najevo. Jejich články o těchto restitucích nám srozumitelně přibližují některé uvedené restituční soudní spory (www.ceskenarodnilisty.cz , rubrika Publikace základní řada).