Božena Němcová bez pomluv a senzací, přesto úchvatná, milující, trpící 5
Božena Němcová bez pomluv a senzací, přesto úchvatná, milující, trpící 5
Marie Neudorflová
Za zmínku stojí její dochovaná korespondence se synem Karlem, který se učil zahradníkem v Zaháni. Nepsal často, někdy i několik měsíců a dělal jí velké starosti svou lehkomyslností. Její dopisy jsou unikátním svědectvím lásky starostlivé matky, které jde o zdraví fyzické i mravní svého dítěte. Dokonce mu občas posílala peníze, sháněla u známých starší šatstvo, které přešívala a spravovala. Její názory na hygienu a zdravý způsob života jsou zcela moderní. A stále psala. Unavená, ale potěšená úspěchem Babičky, se rozhodla, že si zopakuje svou cestu na Slovensko, že navštíví různá města a přátele a pokusí se v lázních vyléčit svou nemoc. Hrabě Kolovrat ji na cestu přispěl 250 zlatých. Z podrobných a půvabných dopisů Němcovi víme, jak ji cesta a slovenští přátelé těšili, a měla jich tam od předešlých návštěv hodně. Slováci se o ni dobře starali. Byli vděční, že měla zájem o jejich život, kulturu, že pracovala na vydání slovenských pohádek. Jejich srdečnost jí byla velmi blízká a milá. Těšila se, že ve lázních ve Sliači vyléčí svůj chronický zdravotní problém, což se nepodařilo. Zajela i do Vídně prosit u vlády o zaměstnání pro svého muže. Její naděje se však nesplnily, naopak mu byla penze snížena. Němec odpovídal na její dopisy mrzutě a stále si stěžoval a požadoval, aby se vrátila, že nemá na nájem, atd. Její pobyt na Slovensku byl zkalen tím, že se ukázalo, že byla celou dobu sledována maďarskou policií. Přesto toužila se na Slovensko vrátit Ne, přes všechnu prchlivost a sebestřednost, Němec nebyl špatný člověk, jak zdůrazňuje řada tvůrců. Ale neunesl osud svůj ani své geniální ženy. Věděl, koho si bere, dokonce na to byl hrdý, i na její úspěchy, kterým však nerozuměl. Je zvláštní, že vlastně nikdy zcela nepochopil, že jejich manželská bída, způsobená brutálním a nelegálním zacházením vlády k jeho profesní existenci a živiteli rodiny, byla ve skutečnosti záměrně namířená ke zničení Němcové, neboť vládě nesmírně vadila její tvorba, která ukazovala, že český národ má kulturu, historii, nadané lidí. Také ukazovala lidskou bídu a nespravedlnost mocných vůči chudým lidem, jichž byla v českém národě většina a měla málo naděje na zlepšení svého života navzdory nadání a pracovitosti. Ukazovala v různých formách i národnostní útlak. Když Němcová ve svých téměř dva a čtyřiceti letech naprosto vyčerpaná a zničená zemřela, vláda Němcovi vrátila všechny peníze, které mu dlužila. Četl vůbec Němec práce své ženy? Byl si vědom uměleckých, mravních a vlasteneckých hodnot jejího úžasného díla vycházejícího ze života lidí v prostředí značně pustého českého literárního pole? Ne, nemám dojem, že k sobě našli někdy cestu. To, co vzácně nacházíme v jejich korespondenci, je daleko více výplod tvůrčí fantazie Němcové vyvěrající ze samoty, možná i nepatrné naděje, že by mohla být mužem respektována jako žena i jako spisovatelka. Věděla, že to je marná naděje, měla dar hlubokého vhledu do lidských povah. Měla také dar snadného odpuštění, který ji mnohokrát ublížil. Je téměř zločinem, když interpretace života Němcové, plného lítosti nad trpkým a nespravedlivým osudem většiny lidí i menších národů, zároveň však plného pochopení ceny jejich kultury, tradic a víry v možnost nápravy láskou v různých formách, je pošpiněn hlavně pubertálním zájmem o pikantnosti, věci nepodstatné, který zamlžuje téměř vše, co pro nás zůstává pokladem trvalým.
