České národní listy

Boje s maďarskými a polskými teroristy vedly jednotky čs. armády a SOS ještě v lednu 1939

5. listopadu 1938 došlo k napadení družstva SOS u Toruně. Četa SOS střežila hranici v délce 12 kilometrů a mohla spíše jen hlídkovat, na  neprodyšné  uzavření  hranic  nebylo  ani pomyšlení. Útok příslušníci SOS odrazili, padl tu však dozorce finanční stráže Ivan Kosť. K novým přepadům Toruně a Prislop došlo ještě 17. listopadu, 21. listopadu a 25. listopadu. Útočníky se vždy podařilo odrazit, získat nové zpravodajské údaje, ale klid na hranicích s Polskem tím zajištěn nebyl. Zpravodajský rozbor ukázal, že cílem přepadů byly především mosty, komunikace a celnice. Útoky proti jednotkám SOS zesílily v dalších dnech. Zpravodajská služba odhalila, že teroristé jsou přiváženi až od Lvova a od Polského Těšína. Jejich počet se odhadoval na 2 000 mužů. Jen v listopadu došlo k 28 útokům, většina směřovalo do oblasti Volového. Ve Vereckách se teroristé zmocnili místní pošty. Do nastrojené léčky tu padlo družstvo SOS, unikl pouze četník Görtler. Někteří teroristé měli čs. uniformu. Dvacet zajatců polští bojůvkáři odvlekli do Polska, do Kriwky a Klimce, V Polsku je po nacistickém vzoru chtěli soudit za nedovolené překročení hranic s cílem vyvolat nepokoje. Byl to nesmysl, nicméně zajatí Čechoslováci zde prožili dobu trapných ústrků od 11. listopadu 1938 do 20. března 1939. Domů odcházeli již do protektorátních poměrů, tehdy se ještě Poláci radovali a vůbec netušili, že záhy budou čelit stejnému teroru na svých hranicích ze strany Německa.

Dne 15. 11. silná skupina polských teroristů přepadla četu SOS a v prostoru u Siněvíru se motal německý státní občan, tvrdící, že patří k německému konzulátu v Chustu. U Siněvíru padl dozorce finanční stráže Josef Hort.  Stalo se tak 26.listopadu 1938 a zastřelen byl ze zálohy. Po 10. listopadu v bojích s polskými záškodníky padli ještě dva celníci, 2 příslušníci finanční stráže a dva civilisté. Zraněno bylo 6 osob. Pochopitelně, že i nepřítel měl ztráty, po 10. listopadu padlo 15 polských záškodníků a čtyři byli zajati. Zranění byli rovněž čtyři.

V nejvýchodnější části republiky zabralo Maďarsko po tak zvané arbitráži ve Vídni 2. 11. 1938 nejen část jižního Slovenska, ale i Podkarpatské Rusi. Tím se uzavíralo dělení Československa v roce 1938 mezi tři státy, Německo, Polsko a Maďarsko. Další dělení bude provedeno v březnu 1939. Na okleštěném území však stále existoval československý stát a jednotky SOS musely chránit novou linii státních hranic. Četnictvo a finanční stráž měla poměrně vhodně rozmístněnou sít důvěrníků i na Maďarskem zabraném území. Také 36. pěší pluk měl svého zpravodajského důstojníka, který nezahálel. Záhy bylo zjištěno, že v okupovaném Užhorodě se připravuje okolo 1500 horthyovských vojáků k teroristickým přepadům a k narušení nově vyznačených hranic. K incidentům mělo dojít u Čomína, Strabičova, Mukačeva, Podmonastýru, Rozvegova a Klučárek. Skutečně za nějaký čas se ukázalo, že hlášení informátorů jsou pravdivá. 6. ledna 1939 padlo několik prvních výstřelů u Podmonastýru, četník Dvořák byl zraněn. Záhy se rozhořel boj u Rozvegova, do boje byly vtaženy jednotky SOS i armády. Padl tu respicinet Josef Tyšler, útok maďarských vojáků odrážela také baterie dělostřelectva poručíka Viléma  Svobody. Maďaři však zahájili další útok, ale dobře vedená palba je vrátila zpět do výchozího postavení. K menším přestřelkám docházelo ještě ráno 7. ledna 1939. Zpravodajci zjistili, že útok zahájili teroristé z organizace Szabadczapat.

K boji došlo též u Dovhého, kde zápas trval od večera 7. ledna do 14,00 hod. 8. ledna 1939. 8. ledna útočilo asi 80 teroristů na jednotku SOS u Koropce. 10. ledna byl útok zopakován u Barvilnkoše.

Dne 11. října 1938 vznikla autonomní vláda Podkarpatské Rusi v čele s A. Bródym, proti kterému vzniklo záhy podezření, že je maďarským agentem. 26. října byla jmenována nová autonomní vláda v čele s A. Vološinem. V tuto dobu se nejednou začali v okolí významnějších míst objevovat němečtí turisté a nápadně často navštěvovali německého konzula. Byli to nacističtí agenti, kteří i v této části republiky rozkládali Československo. Jeden z ukrajinských ideologů V. Birčak tehdy prohlašoval, že Německo ve velké evropské válce osvobodí Lvov a Kyjev a vznikne Ukrajinský stát. Nakonec Německo vzalo na zřetel maďarský územní zájem a pobídlo ho k okupaci Podkarpatské Rusi, v té době se však začala označovat jako Podkarpatrská Ukrajina.  S finanční  podporou  ze  zahraničí  vniklo  urychleně Ukrajinské národní sjednocení s úkolem bojovat proti Československu, ale i proti SSSR za osvobození celé Ukrajiny. Vznikla také polovojenská organizace     Sič. Připomínala jednotky SA v Německu. Byla verbována z ukrajinských nacionalistů, dokonce i z Ukrajinců pocházejících z Polska, dostalo se sem i několik petlljurovců, někteří odešli ze sovětské Ukrajiny. V pozadí stála německá rozvědka, svědčí o tom i dodané německé zbraně.

Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.