Bitva o Leningrad 5
Bitva o Leningrad 5
18. ledna byl do boje zasazen 2. sled 59. armády. Útočil od osady Podberezje a v součinnosti s 54. armádou měl obklíčit a rozdrtit ljubaňsko-čudovské uskupení nepřítele. Po těžkých bojích zlomila 59. armáda nepřátelský odpor, přeťala všechny železniční a silniční komunikace vycházející z Novgorodu a ráno 20. ledna město osvobodila. Ve stejné době se spojily severní a jižní skupina 59. armády v prostoru Goryněva. Obklíčené jednotky novgorodského uskupení nepřítele byly ke konci dne zničeny. Jeho ztráty na lidech činily 15 000 mrtvých. Tři tisíce hitlerovců se vzdalo. Novgorod fašisté barbarsky zničili. Nejcennější památky starého ruského stavitelství, chrámy a kostely byly vykradeny a ležely v troskách. Značné škody utrpěl i chrám svaté Žofie, věže a budovy hradu i pomník Tisíc let Ruska. Téměř všechny dospělé obyvatele města němečtí okupanti odvlekli na nucené práce do Německa. Nepřítel vykradl a zničil památky ruské architektury a užitého umění, paláce i muzea, známá po celém světě.
K úspěšnému splnění bližšího úkolu vojsk Leningradského a Volchovského frontu napomáhaly útočné akce 2. pobaltského frontu. Devět dní a nocí neutichaly boje v prostoru Novosokolniky. Sovětská vojska zde poutala hlavní síly německé 16. armády a zabránila jejich přesunu k Leningradu a Novgorodu a přinutila velení skupiny armád Nord zasadit k odražení útoku frontu tři divize ze své zálohy. Ovládnutí stanice Masvy znemožnilo nepříteli použít železniční tratě Novosokolniky-Dno, což silně zhoršilo postavení německých vojsk pravého křídla 16. armády.
22. ledna vyslovil hlavní stan souhlas s návrhy vojenské rady Leningradského frontu na další vedení operace. Velení frontu vycházelo z toho, že německá vojska začala ustupovat a jejich část se přesunula do prostoru Krasnogvardějska. Rozhodlo se dobýt Krasnogvardějsk a osvobodit úsek Říjnové železniční trati, odříznout ljubaňsko-tošenskému uskupení cesty a zničit je v součinnosti s vojsky Volchovského frontu.
Vojska 2. úderné armády ovládla 27. ledna noční ztečí stanici Volosovo na železniční trati Kingisepp-Krasnogvardějsk. Nejobtížnější úkol plnily 42. a 67. armáda, na jejichž směru se nacházely mohutné uzly odporu - města Puškin, Sluck, Mga a další. Svazky 42. armády provedly hluboký obchvat Puškina a Slucka a 24. ledna současným čelním útokem a údery z týlu obě města osvobodily.
Do 30. ledna prolomila vojska Leningradského a Volchovského frontu obranu německé 18. armády v šířce 300 km, za neustálých bojů postoupila o 60 - 100 km, pronikla k nepřátelské obraně na řece Luze a přeťala důležité komunikace nepřítele.
Osvobozením Puškina, Krasnogvardějska, Ljubljaně a Říjnové železniční trati byla definitivně zlomena blokáda Leningradu. Skončila v dosavadní historii bezpříkladná epopej hrdinské obrany města, které vydrželo a odolalo obléhání 900 dní. Údery sovětských vojsk způsobily katastrofu velmi silné obraně fašistů, kterou německé velení považovalo za „ocelový kruh blokády“ Leningradu.
V paměti Leningraďanů zůstává 27. leden 1944, kdy město slavilo definitivní zlomení nepřátelské blokády. Lidé naslouchali projevu představitelů vojenské rady frontu: „Stateční a nezdolní Leningraďané! Společně s vojsky Leningradského frontu jste bránili naše rodné město. Svou hrdinnou prací a ocelovou kázní, překonávajíce obtíže a útrapy blokády, jste kovali zbraně vítězství nad nepřítelem. Věnovali jste pro dosažení vítězství všechny své síly.“
V. Karpov v knize Maršál Žukov uvádí: „Radostná zpráva byla zkalena tím, co Žukov v Leningradě viděl. Hubení, vyhladovělí lidé se zde pohybovali jako stíny. Každá rodina někoho ztratila. Během blokády zemřelo 642 000 lidí hladem a 21 000 na následky dělostřelecké palby. Na Žukova hluboce zapůsobilo, že během setkání a besed si ani jeden z obyvatel nestěžoval na utrpení vyvolané blokádou. Všechny rozhovory směřovaly k tomu, jak zabezpečit výrobu a opravu bojové techniky pro naše vojska.“ (Tamtéž, s. 324.)
Naděje hitlerovců na udržení Severního valu se nenávratně rozpadly. Velitelem skupiny armád Nord byl místo polního maršála Küchlera jmenován generál Model. Německým vojskům bylo uloženo zastavit útok Leningradského a Volchovského frontu na řece Luze, ubránit železniční a silniční komunikace Luga-Pskov, které německé velení potřebovalo ke stažení vojsk 18. armády na pásmo obrany Panther. Do lužského prostoru přesunul nepřítel motorizovanou a tankovou divizi ze skupiny armád Mitte a pěší divizi z 16. armády. Tím jeho odpor vzrostl.
Útočná operace Leningradského, Volchovského, 2. pobaltského frontu a Baltského loďstva v lednu a únoru skončila úspěchem. V jejím průběhu prolomila sovětská vojska obranu nepřítele v šířce přes 600 km, srazila jej na vzdálenost 220 - 280 km od Leningradu, osvobodila téměř celou Leningradskou a část Kalininské oblasti a vstoupila na území Estonska. Porážkou fašistických vojsk na severozápadním směru sovětské ozbrojené síly definitivně zlomily blokádu Leningradu, kolébky Velkého října.
Němečtí nacističtí agresoři způsobili obrovské škody národnímu hospodářství v celé Leningradské oblasti. Jen ve městě zbořili více než 3 000 průmyslových budov a 5 milionů čtverečních metrů obytné plochy. Na území oblasti zničili fašisté téměř 90 % průmyslových podniků, zbořili přes 2 000 vesnic a více než 100 000 domů. Historie nezná tak hrdinskou epopej lidské statečnosti, vytrvalosti a obětavého vlastenectví, jakou byla obrana obleženého Leningradu. Byl to jeden z vynikajících, nejúžasnějších masových statečných činů v celé historii válek.
Porážka německých vojsk u Leningradu se přímo dotýkala i Hitlera, který jako vrchní velitel pozemních vojsk (poté, co odvolal velitele Brauchitche) osobně vedl bojovou činnost i u Leningradu. Nesl osobní odpovědnost za barbarské ničení města. Ani výměna hlavního velitele skupiny armád Nord polního maršála von Küchnera, který nezastavil postup sovětských vojsk, nemohla vést k úspěchu. Obránci Leningradu znemožnili Hitlerovi uskutečnit jeho veřejně proklamovaný osobní cíl, vyložený ve zprávě O blokádě Leningradu.
Z knihy „Velká vlastenecká válka…“, autor Dr. Václav Šůstek
