České národní listy

Bitva o Berlín

V rámci příprav k operaci pronikl ke každému vojákovi rozkaz vrchního velitele: „Vztyčit nad Berlínem prapor vítězství!“

V dubnu 1945 zesílily válečné akce a zasáhly značnou část území Německa. Z východu útočila vojska sovětská, ze západu spojenecká vojska anglo-americká. Vznikly reálné podmínky k úplné a konečné porážce wehrmachtu. Na začátku berlínské operace měli fašisté na sovětsko-německé frontě 214 divizí, z nichž bylo 34 tankových a 15 motorizovaných. Proti americko-britským vojskům bylo nasazeno 60 divizí, z toho 5 tankových. Hitlerovci měli v této době ještě značné zásoby zbraní a munice. To jim umožňovalo v posledním měsíci války klást zejména na sovětsko-německé frontě tuhý odpor.

Podstatou strategického plánu Německa bylo udržet za každou cenu obranu na východě, zadržet útok Rudé armády a současně se pokusit o uzavření separátního míru s USA a Velkou Británií. Udržení východní fronty považovali Němci za předpoklad obratu ve válce.

Berlín byl nejen politickou baštou fašismu, ale současně i jedním z největších vojensko-průmyslových středisek země. Na berlínském směru byly soustředěny hlavní síly wehrmachtu. Jejich porážkou a dobytím hlavního města Německa musela proto vítězně vyvrcholit válka v Evropě. Podle rozhodnutí jaltské konference sahalo sovětské okupační pásmo daleko na západ za Berlín. Sovětská vojska již stála na Odře a Nise (60 - 100 km od Berlína) a byla připravena zahájit berlínskou operaci. V tu dobu se někteří britští a američtí politici zaobírali myšlenkou dobýt město dříve než Rudá armáda. O dobytí Berlína se dlouhou dobu zasazoval Winston Churchill. Sovětské vedení vědělo, že hitlerovci vyvinuli v poslední době aktivní činnost, aby uzavřeli s britskou a americkou vládou separátní dohodu. Vzhledem k beznadějnému postavení německých vojsk se dalo očekávat, že wehrmacht zastaví odpor na západě a otevře americkým a britským vojskům cestu na Berlín.

Na berlínském směru stála v obraně proti Rudé armádě vojska skupin armád Weichsel a Mitte. Bylo v nich 48 pěších, 6 tankových a 9 motorizovaných divizí, 37 samostatných pěších pluků a velké množství dalších vojsk, včetně dělostřeleckých a speciálních útvarů a svazků. V prostoru Berlína mělo německé velení více jak 2 000 bojových letounů, z nichž 70 % bylo stíhacích. Město dále chránilo asi 600 protiletadlových děl. Na berlínském směru měl wehrmacht připravenu hluboce členěnou obranu. Jejím základem byla odersko-niská linie a berlínský obranný prostor. Odersko-niská linie se skládala ze tří pásem. Mezi nimi byla na nejdůležitějších směrech vybudována mezilehlá a příčná postavení. Celková hloubka této obrany dosahovala 20 - 40 km. Přední okraj hlavního pásma probíhal podél západního břehu Odry a Nisy. Osady byly přeměněny v silné opěrné body. Ve vzdálenosti 10 - 20 km od předního okraje bylo vybudováno druhé pásmo obrany, které bylo ženijně nejlépe zajištěno v prostoru Seelowských výšin. Třetí pásmo obrany bylo vzdáleno 20 - 40 km od předního okraje obrany. Skládalo se v podstatě stejně jako pásmo druhé z mohutných uzlů obrany spojených zákopy a spojovacími zákopy.

Před zahájením útoku sovětských vojsk připravil nepřítel berlínský obranný prostor. Zahrnoval tři kruhové obvody vybavené k úporné obraně. Vnější obranný obvod probíhal podél řek, kanálů a jezer 25 - 40 km od středu města. Jeho kostru tvořily velké osady přeměněné v uzly obrany. Vnitřní obranný obvod, který byl považován za hlavní pásmo obrany opevněného prostoru, probíhal po obvodě města. Všechny opěrné body i jednotlivá postavení byly mezi sebou propojeny systémem paleb. Hloubka obrany tohoto obvodu činila 6 km. Třetí městský obvod obrany probíhal podél okružní železniční trati. Všechny ulice vedoucí do středu města byly přehrazeny barikádami a mosty byly připraveny k destrukci. V rámci příprav k odražení útoku Rudé armády uskutečnilo hitlerovské velení řadu opatření, aby organizačně stmelilo svá vojska. Využilo strategických záloh, záložních útvarů i vojenských škol k doplnění početního stavu a technického vybavení téměř všech divizí. Velitelem skupiny armád Weichsel byl místo Himmlera jmenován Gotthard Heinrici. Velitel skupiny armád Mitte Schörner byl 5. dubna 1945 povýšen na polního maršála.

15. dubna se Hitler obrátil s naléhavou výzvou k vojskům východní fronty, aby za každou cenu odrazila útok Rudé armády. Nařídil zastřelit na místě každého, kdo se odváží ustoupit nebo dá rozkaz k ústupu. Výzvy byly provázeny výhružkami rodinám vojáků, kteří se vzdají do zajetí Rudé armádě. Hitlerovské velení se snažilo krutými represemi oddálit nevyhnutelný svůj konec. Sovětské ozbrojené síly stály před úkolem zasadit poslední úder fašistickému Německu a donutit je k bezpodmínečné kapitulaci.

Příprava berlínské operace

Vojenskopolitická situace v dubnu vyžadovala, aby sovětské velení připravilo a uskutečnilo operaci s cílem dosáhnout v co nejkratší době rozhodné porážky berlínského uskupení nepřítele a zmocnit se hlavního města Německa. Úspěšné splnění tohoto úkolu mělo zmařit plány fašistického velení na prodlužování války.

Hlavní stan vrchního velení určil k provedení berlínské operace vojska tří frontů. 2. a 1. běloruského a 1. ukrajinského, které měly celkem 21 vševojskových, 4 tankové a 3 letecké armády, 10 samostatných tankových a mechanizovaných sborů a 4 sbory jezdecké. Předpokládalo se také, že bude využita část Baltského loďstva, 18. armáda dálkového letectva, vojsko protivzdušné obrany státu a Dněperská válečná flotila. K porážce fašistického Německa se připravovala i polská vojska - dvě armády, tankový sbor, letecký sbor, dvě průlomové dělostřelecké divize.

Na přípravě berlínské operace se pracovalo již v průběhu zimního útoku sovětských vojsk. Hlavní stan vrchního velení analyzoval vojenskopolitickou situaci v Evropě. Stanovil cíl operace a posoudil plány, které připravily štáby frontů. Konečný plán byl potvrzen začátkem dubna na rozšířeném zasedání hlavního stanu za účasti členů politického byra ÚVVKS(b) a velitelů 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu. Podstatou zámyslu sovětského velení bylo prolomit mohutnými údery tří frontů nepřátelskou obranu na Odře a Nise, rozvinout útok do hloubky, obklíčit hlavní uskupení fašistických vojsk na berlínském směru a současně je rozdělit na několik částí a ty zničit. Pak měla sovětská vojska proniknout v průběhu dalšího útoku k Labi na čáru dohodnutou se západními spojenci. V souladu se zámyslem operace stanovil hlavní stan konkrétní úkoly jednotlivým frontům.

Hlavní úsilí tří frontů bylo usměrněno v první řadě na prolomení nepřátelské obrany a pak na obklíčení a rozdělení hlavních sil hitlerovců, bránících se na berlínském směru. Obklíčení nepřátelského uskupení mělo být provedeno tak, že vojska 1. běloruského frontu (velitel maršál G. K. Žukov) obejdou Berlín od severu a severozápadu, zatímco z jihu a jihozápadu měl obejít hlavní město 1. ukrajinský front (velitel maršál I. S. Koněv). Obklíčené uskupení se mělo rozdělit úderem dvou vševojskových armád 1. běloruského frontu. Ve všeobecném směru na Brandenburg. Bezprostřední dobytí hlavního města Německa bylo svěřeno vojskům 1. běloruského frontu. Pohyb vojsk Rudé armády v zimní ofenzívě se rozběhl tak rychle, že i americké noviny New York Times oznamovaly, že „ruská ofenzíva se rozvíjí s bleskovou rychlostí, před níž blednou německá tažení 1939 v Polsku a 1940 ve Francii.“

1. ukrajinský front, útočící hlavními silami severozápadním směrem a částí sil na Drážďany, měl porazit německá vojska jižně od Berlína. Izolovat hlavní síly skupiny armád Mitte a zabezpečit od jihu útok 1. běloruského frontu; mimo to měl být připraven spolupracovat bezprostředně s 1. běloruským frontem při boji o hlavní město fašistického Německa. Vojska 2. běloruského frontu (velitel maršál Konstantin Rokossovskij) měla odříznout od skupiny armád Mitte německou 3. tankovou armádu, zničit ji, a tak zabezpečit od severu postup 1. běloruského frontu. Tím zajistit blokádu uskupení nepřítele v Kuronsku. V souladu s těmito úkoly zahájila sovětská vojska počátkem dubna bezprostřední přípravu operace. Jedna ze zvláštností berlínské operace byla krátkost její přípravy - celkem 13 - 15 dní. V tak krátkém období bylo nutno učinit velké množství různorodých a složitých opatření k přípravě vojsk a štábů. Obtížné bylo rozsáhlé přeskupování vojsk, která se zúčastňovala východopomořanské a hornoslezské operace. Po skončení těchto operací se naskytla příležitost soustředit hlavní síly na berlínském směru.

U frontů probíhala velitelsko-štábní cvičení se štáby střeleckých sborů a divizí, jichž se zúčastnili příslušníci štábů dělostřelectva, tankových a leteckých útvarů a svazků. Za účasti představitelů všech druhů vojsk se prováděla společná rekognoskace terénu na předním okraji nepřátelské obrany s upřesňováním úkolů a organizací součinnosti. Bylo přesně stanoveno, jakým způsobem budou uvolněny cesty pro zasazení rychlých skupin do průlomu a jak budou zabezpečeny jejich boky.

Vypjaté termíny přípravy operace kladly vysoké nároky na práci týlu, který musel nahromadit nezbytné zásoby nejrůznějšího materiálu. Jen u 2. běloruského frontu bylo nutno v přípravném období operace přisunout 127 000 tun nákladů. Zásluhou pečlivé organizace přísunu zásob byla vojska vším potřebným pro útok zabezpečena včas.

 … Vojáci byli informováni o situaci na všech úsecích sovětsko-německé fronty, o situaci v zázemí, které v rostoucí míře zásobovalo fronty zbraněmi, bojovou technikou, výstrojí i potravinami. Zásluhou rozsáhlé politické práce v rámci příprav k operaci pronikl ke každému vojákovi rozkaz vrchního velitele: „Vztyčit nad Berlínem prapor vítězství!“

Z knihy Velká vlastenecká válka, jejímž autorem je PhDr. Václav Šůstek, CSc.