Bienertův českomoravský stát již v roce 1945, 5, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Bienertův českomoravský stát již v roce 1945, 5
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Bienertovo komando?
Propletenost protektorátní vrcholové administrativy a občanského i důstojnického odboje byla tak silná i častá, že čistá charakteristika není nikde přesná. Symbolicky by se dalo usoudit, že policista v protektorátní uniformě šel převzít rozhlas, aby v něm mohl Bienert oznámit kompromisem vytvořenou Českomoravskou republiku a domů se vracel s páskou revolučních gard. Lépe bude, když čtenář sám posoudí skutečný stav věci. Revoluci chtěl tenkrát dělat každý.
2. května 1945 v budově protektorátního ministerstva financí se setkal rozhlasový technik B. Marek s podplukovníkem Bürgerem a předal mu náčrtek budov na Vinohradech. V dopoledních hodinách si budovu rozhlasu prohlédl protektorátní policejní kapitán Suchánek. 4. dubna, aby byl lepší přehled po budově a orientaci v jeho chodbách, se dostavila dokonce skupina protektorátních policistů pod záminkou účasti na vysílaném pořadu „Pozor na kapesní zloděje!“
Pokyn k zahájení povstání však vydán nebyl, jen Česká národní rada doporučovala ostrahu a pohotovost. ČNR mínila, stejně jako komunisté, že vhodnou dobou pro začátek povstání bude 7. květen 1945, kdy sovětská vojska budou v bezprostřední blízkosti Prahy. Předpokládalo se, že by tak byl nejmenší počet obětí na životech.
Zkušený bývalý policejní důstojník a ministr vnitra R. Bienert také uvažoval, že bude nutné, aby v okamžiku, kdy bude vyhlašovat vznik Českomoravské republiky a zánik protektorátu, měl již zajištěnu osobní ochranu, věděl, že maršál Schörner je proti předávání moci a K. H. Frank stále váhá, chtěl by totiž posvěcení z vyšších míst.
V tu dobu došlo ke schůzkám policejního štábního kapitána Bohumila Valtra. Vyměňují si informace o rozhlasu. 2. května 1945 uložil policejní štábní kapitán Valter protektorátnímu policejnímu kapitánu Palečkovi, veliteli vězeňského oddělení pražské policie, aby vybral ze stavu svého mužstva 20 silných a spolehlivých mužů. Uvedený útvar byl vybrán záměrně, mužstvo totiž bylo cvičeno v boji o budovu.
Dalšího dne, 3. května byl pozván na velitelství Praha III., Tržiště 9 praporčík Hladík, vedoucí boxerské sekce policejního klubu, aby vybral 10 mužů mimořádně zdatných. Zde je vhodné podotknout, že předsedou klubu byl již zmíněný štábní kapitán Valtr.
V sobotu 5. května dostal štábní kapitán Valtr od plukovníka Voženílka rozkaz, podtrhuji, že rozkaz, aby obsadil rozhlas. Jednotka určená ke splnění rozkazu mohla již svým počtem stačit na převzetí rozhlasu, s tvrdým odporem Němců se nepočítalo. Dodnes zůstává otázkou, zda o akci věděl K. H. Frank. Jinak platil již dříve vydaný rozkaz maršála Schörnera k potlačení každé české aktivity, ohrožující německou armádu. Závěrečná režie selhala.
Nevydařená režie
Když ministerstvo financí a dopravy rozesílalo pokyny, že se zavádí čeština jako jediný úřední jazyk, mají se proto 5. května vyvěsit vlajky, vypadalo to jako akce domluvená s okupační vrchností. Ve stejnou dobu 4. května 1945 však hlásí gestapo z Pardubic že se v ulicích srocují lidé a oznamuje, že má k zákroku pouze dvě roty z armády, místní policejní síly a dvě pohotovostní skupiny gestapa. Obdobně vyhlašují pohotovost a připravenost k zásahu i další služebny na území protektorátu .- To nesvědčí o dohodě s Frankem a Bienertem. Navíc do vývoje situace zasahuje maršál Schörner.
5. května 1945 vyklepával armádní dálnopis tajnou zprávu, odeslanou plukovníkem Blumodrem ze štábu skupiny armád Střed: „V protektorátu se množí sabotáže, přepady příslušníků branné moci a odpírání práce.. Jestliže nyní okamžitě brutálně neudeříme, máme prohráno. S radikálními prostředky musí být zakročeno proti malátnosti a zbabělosti ve vlastních řadách. Proti každému, kdo bude nečinně přihlížet, jak rozvratníci provádějí svoje dílo, nebo kdo se nechá zcela odzbrojit, aniž by bojoval o znovuzískání zbraně a bojeschopnosti, bude odsouzen stanným soudem“. Po tomto rozkazu se již nedalo čekat nějaké předávání moci, či dokonce rozhlasu.
Místo předávání boj
Po desáté hodině 5. května 1945, po předchozích rozkazech plukovníka Voženílka, škpt. B. Valtra, kpt. Suchánek soustředil na dvoře policejního ředitelství v Bartolomějské ulici soustředěné vybrané mužstvo, ve kterém byli již kapitán Palička a další praporčík a též dva četničtí strážmistři, Humbej a Souček.
O tom, že akce začala, byl okamžitě informován pplk. Rožka. Stále všechno pod kontrolou policejních a četnických představených. Mužstvo v autokaru vedl kpt. Suchánek, štkpt. Valtr je následoval v osobním autě ještě se dvěma dalšími muži. Pozoruhodnou skutečností je, že projeli bez potíží německou uzávěrou na Václavském náměstí. Krátce před jejich příjezdem do rozhlasu byla německá stráž posílena o dalších 65 mužů, a to nebyla náhoda.
Po vstupu do objektu rozhlasu se rozpoutal boj, k žádnému předávání moci nedošlo, dokonce během několika minut přijelo auto s další německou posilou 8 mužů.
Ve 12,33 vysílal rozhlas první výzvu „Voláme českou policii do rozhlasu, střílí se zde!“ Jasné strohé hlášení těm, kdo policejní jednotku vyslali, velitelům a dalším policistům. V dalších minutách se volání o pomoc rozšiřuje, žádá se pomoc vládního vojska, četnictva a posléze ve 12,39: „Voláme všechny Čechy“. K tomu bylo připojováno sdělení - jsou zde stříleni další lidé.
Několik dní byla Praha neklidná, strhávání německých tabulek, odzbrojování jednotlivců německé armády, srocování davů, to vše svědčilo o vysokém stupni radikalismu. A nyní volání rozhlasu, to byla výbušná jiskra. Lid pochopil volání o pomoc jako plánované oznámení začátku povstání a také se tak choval.
První přispěchali na pomoc železničáři z Wilsonova nádraží, organizovanou pomoc poskytli hasiči, ti dokonce prudkým proudem vody srazili k zemi a od kulometu odstranili německého střelce. Také obyčejní lidé se s přemírou iniciativy zapojili do bojů. Ze smíchovských kasáren přijela četa vládních vojáků pod vedením škpt. Záruby, který 8. května padl v boji při dobývání školy na Smetance.
Předseda tzv. protektorátní vlády R. Bienert se již do rozhlasu nedostal a nepřečetl proklamaci o plánu na vznik českomoravského státu, o kterém se ještě před několika hodinami radil s K. H. Frankem. Pokusil se zveřejnit své provolání v pražském městském rozhlase, byl revolučními bojovníky zadržen a předveden před členy České národní rady. Staroměstskou radnici a záhy i správu hlavního města Prahy již vedl dr. Václav Vacek (KSČ). Činil tak z rozhodnutí České národní rady.
A ještě jedna důležitá informace. V době, kdy měl do rozhlasu dorazit R. Bienert, se v budově nacházeli dva významní kolaborující novináři, vybavení falešnými dokumenty, aktivisté Alois Kříž a Bohumil Jaroš. Měli Bienertovi poskytnout propagandistickou podporu? Podle jejich vyjádření se měli zachránit s německým osazenstvem rozhlasu v 18 hod. odjezdem do Bavorska. Proto falešné doklady.
Nacisté měli relativně přesné informace o vývoji situace v Praze. Svědčí o tom jimi vydaný leták šířený také tiskem i rozhlasem, se sdělením: „Občané! Protektorát Čechy a Morava je zrušen. Protektorátní vláda odstoupila, pouze ministr Bienert zůstává. Bylo mu znemožněno promluvit v rozhlase. Bienert odevzdá vládu do rukou Američanů, jejich příchod se očekává během odpoledne. Zachovejte bezpodmínečně klid. Osvobození nastane během několika hodin“.
Později, když se zjistilo, že angažovanost protektorátní vlády je nulová a k žádným kompromisům již nedojde, byly vytištěny a rozhozeny i mimo Prahu letáky: „Žádáme opětovně všechny rozumně myslící Čechy, aby zachovali klid a pořádek a aby nerušili opatření německého velení a pohyb vojsk, neboť jinak by se stala celá zem válečným bojištěm“.
