Bienertův českomoravský stát již v roce 1945, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.,1
Bienertův českomoravský stát již v roce 1945
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.,1
Politické machinace
Hlavní úřad říšské bezpečnosti upozorňoval K. H. Franka na rostoucí nebezpečí nepokojů a povstání se „směrodatným vlivem komunistů, což je viditelné i v „bandách“, tím se v okupační terminologii rozumělo partyzánské hnutí. K obdobnému poznání se dopracoval i sám K. H. Frank, také za pomoci referátů gestapa, bezpečnostní služby a dopisů od organizací nacistické strany (NSDAP) v protektorátu v pohraničním území. Také K. Henlein byl zneklidněn. K oběma se dostaly neověřené informace o možnosti vyjednávání s Angloameričany. Také straničtí a státní funkcionáři pohraničních Němců se neustále dotazovali na vyhlídky budoucího vývoje a tím i perspektivy svého osobního osudu.
Řešení politickými prostředky
Na jedné straně německá armáda připravovala obranu Prahy, která měla být vyhlášena pevností s obranou oblastí kolem sebe. Počítalo se s velkými destrukcemi a před postupující sovětskou armádou měla být vyhozena řada mostů...Na Českomoravské vysočině se organizovalo uzavřené pásmo odporu a kolem Prahy obranná oblast. Jak zajistit klidné zázemí, když vlna radikalizace stoupá úměrně s blížícími se spojeneckými vojsky? Nemělo by se sáhnout po politických prostředcích? Na takové rozhodnutí byl Frank příliš malým pánem, v případě nezdaru by mohl přijít o hlavu, Hitler to jasně deklaroval svými podpisy na rozsudcích smrti pro důstojníky atentátu na svou osobu. Pro jistotu se ohlásil k přijetí u samotného vůdce.
K. H. Frank nemusel mít z Hitlera obavu, vždyť věděl, že sám vůdce osobně ocenil Frankovo rozhodnutí, když dal v Praze zastřelit generála Schalla a další důstojníky jeho štábu za akce v rámci atentátu na Hitlera. Němečtí důstojníci a generál Schall byli popraveni v Šárce 21. července 1944. Frank si tím vystavil výborné vysvědčení a nyní na to spoléhal. Uvěřil také propagandistickému tvrzení, že Německo nyní bojuje na východní frontě za zájem celého kapitalismu. Věřil tomu sám Hitler a nebo to byl další jeho trik?
4. dubna 1945 se K. H. Frank představil v Hitlerově kanceláři a snažil se vysvětlit svůj plán na separátní jednání prostřednictvím Čechů, se západními mocnostmi. Nepochodil, Hitler si nepřál, aby mu podřízení funkcionáři dávali nějaké koncepce pro řešení, aby mu radili. Frank se má starat o klid v protektorátu a současně ho ujistil, že má nové divize a tajné zbraně a válku nakonec vyhraje. Snad mu to Frank i uvěřil. Jen Hitler mu zcela nevěřil a záhy podřídil Franka maršálu Schörnerovi.
K. H. Frank si později při vyšetřování v Praze stěžoval, že všechna strategická rozhodnutí mu nejprve musel schválit polní maršál Schörner, povýšený koncem války dokonce na vrchního velitele všech pozemních sil.
Tím pravomoc a význam Schörnera vzrostly, kam dosáhl svými rozkazy, tam se mu německé divize podřizovaly. Nerozhodoval jen o svých 63 divizích skupiny armád Střed, ale ovládal více jak 80 divizí v Lužici, Sasku, v Dolním Rakousku, všude kam měl efektivní spojení. Byl toho názoru, že protektorátní administrativa nesmí ohrozit jeho zázemí, že divize se mají stáhnout do Bavorska a silou své moci si mají vynutit příměří na západní frontě, které by nebylo tak tvrdé, jako totální kapitulace. Také se ukájel myšlenkou na rozpor mezi Západem a Východem a potom byl ochoten pokračovat s Angloameričany v boji proti SSSR.
O Frankově intervenci u Hitlera se dověděl Albert Speer, neoficiální mluvčí bankovních a hospodářských kruhů. Vzal si za záminku Hitlerovo tvrzení, že nyní Německo bojuje za celý kapitalistický svět, jen Američané a Angličané to pod vlivem Židů nechápou. Kdo by jim to mohl osvětlit? - Čeští podnikatelé, ty Západ jistě přijme. Speer byl úspěšný, měla to být mise výrobců, podnikatelů, ne jen českých politiků, ale to se dalo obejít. 23. dubna 1945 Frank dostal od Speera sdělení: „Dnes jsem navrhl vůdci, aby čeští průmyslníci odletěli do Francie. Letoun je připraven...Doufám, že tuto akci, do které jste se pustil, bude provázet úspěch“.
Také ministr zahraničních věcí Ribbentrop se urychleně připojil. „Na popud říšského ministra Speera jsem učinil Vůdci návrh, aby do Francie odletěli slovutní čeští průmyslníci, kteří tam využijí svých amerických kontaktů, aby vedli jednání k ochraně (ČSR) před bolševiky. Vůdce s tím vyslovil souhlas“.
Let až do Francie neměl technické předpoklady, že bude realizován. Padlo proto rozhodnutí, že se poletí do oblasti, ve které velí maršál Kesselring, tedy do Bavorska, ale maršál pro podobné plány neměl příliš mnoho nadšení a byl zdrženlivý, neiniciativní. Znal Hitlerovu náladovou povahu, jednou dával souhlas k jednání, záhy vyžadoval tvrdý boj v Alpách. Také další maršál, F. Schörner, měl podobné názory a také se klonil ke kladení odporu až do léta 1945, kdy dojde ke konfliktu SSSR se západními spojenci.
Záměr vyjednávat s Angličany, Američany, případně i s Francouzi, plně podporovala také tzv. protektorátní vláda, především Richard Bienert. Byl přímo symbolický pro protektorátní reprezentaci, vždyť už jednou dělal státní převrat, v roce 1918, kdy jako policejní důstojník přebíral moc z rukou rakouské monarchie. Snad to zvládne i teď.
K.H. Frank určil do delegace vedle Bienerta, také ředitele exportního ústavu Kratochvíla, Frankova poradce Němce Raschofera s úkolem dozoru, ministra A. Hrubého, dříve mluvčího agrárníků, do delegace byl přizván velkoprůmyslník Kruliš-Randa a generální ředitel Škodovky Adolf Vamberský. Za Svaz průmyslníků tu byl B. Adolf, Němec.
K. H. Frank dal delegaci úkol sjednat s Agloameričany příměří, jež by však umožnilo německé armádě klást odpor na východní frontě a dokonce byl lehce naznačen i návrh, že by Američané mohli obsadit německé pozice, vybudované na obranu proti sovětské armádě. Čeští delegáti, zasvěcení do plánů R. Bienerta na vznik tzv. Českomoravské republiky doufali, že vysloví žádost, aby nový státní útvar byl okamžitě uznán západními mocnostmi. To mělo vyhovovat především maršálu Schörnerovi a nacistickému vedení kolem K. H. Franka. Předpokládalo se, že i Moskva se bude chtít vyslovit k otázce uznání. Pokud by jen na několik hodin pozastavila útočný nástup svých vojsk, stačilo by to skupině armád Střed, aby se odpoutala a unikla do Bavorska, kde by vyčkala dalšího vývoje událostí. Pokud by vznikl rozpor v otázce uznání, tím lépe pro nacistické Německo, přispělo by to k podnícení rozporů mezi Východem a Západem, a na to se dychtivě čekalo. Byl to mylný předpoklad.
Již v roce 1944 tajnými cestami a ve velké důvěrnosti slovenská vláda sdělovala ochotu přejít na sovětskou stranu fronty, vzorem bylo Rumunsko, za předpokladu, že bude nadále uznáváno jako stát. Moskva stejnou cestou odpověděla, že uznává prezidenta Beneše, má s ním smlouvu a nebude se kompromitovat s válečným zločincem, který se označuje za prezidenta v Bratislavě. Tím méně by se chtěla kompromitovat s kolaboranty českého původu a s okupačními nacisty.
Záměrem K. H. Franka a ostatně také protektorátní delegace bylo pozvat americkou armádu k okupaci celého českomoravského prostoru.
25. dubna se Frankem sestavená delegace dostala leteckou cestou do Mnichova, ale ani Kesselring, ani generál SS Berger, nezajistili přesfrontový kontakt s americkou armádou a celá akce se nezdařila. V téže době navrhl separátní jednání západním mocnostem také H. Himmler a Frank se nemusel ničeho obávat. Ani říšský velitel SS neuspěl.
Němečtí delegáti protektorátní delegace chtěli vysondovat, zda by nemohla ještě stále platit mnichovská dohoda a zda by pohraničí mohlo být autonomní částí v Českomoravské republice, případně zda by mohlo zůstat součástí Říše. Nic z toho se neuskutečnilo pro nezdar celé mise. Jen generál V. Klecanda se pokusil dostat se na italské hranice, aby církevním orgánům sdělil záměr vedoucí k vytvoření protikošické vlády v Praze. Patrně nebyl úspěšný, ale nelze to spolehlivě doložit, pobyl také chvilku na hranicích Švýcarska, ale vstup mu nebyl povolen. To neznamená, že nemohl důstojníka pohraniční stráže informovat.
V Praze byl v otázce informačního předstihu mnohem úspěšnější K. H. Frank, nechal si pozvat biskupa Mořice Píchu z Hradce Králové a informoval ho o svých představách a perspektivách pro Čechy a Moravu. Až americká zpravodajská mise bude projíždět sovětským operačním pásmem do Velichovek, kde byl štáb maršála Schörnera, staví se na biskupství v Hradci Králové. Patrně věděla proč.
