České národní listy

Banderovská apokalypsa IX

Poválečná obnova Polska, boj polské armády a bezpečnostních sborů proti jednotkám UPA a OUN

Občané jihovýchodního Polska procházeli i po osvobození dalším utrpením. Německé fašisty vystřídali ukrajinští banderovci. Tito zde rozpoutali neúprosnou partyzánskou válku jak proti polským armádním a bezpečnostním jednotkám, tak i proti civilnímu obyvatelstvu.

První polské poválečné vlády musely při obnově totálně zničené země urychleně řešit mnoho naléhavých úkolů. K nim patřilo i osídlování území za Odrou a Nisou.

Na to bezprostředně navazovalo osídlování naprosto zničené země, usídlování občanů vracejících se z KT, nucených prací, návratu polských vojáků ze západní i východní fronty atd. Proto také jednou z priorit poválečného Polska byla obnova polské armády a bezpečnosti, což si však vyžádalo určitý čas. Naproti tomu příslušníci jednotek UPA i členové civilní sítě OUN, byli již delší dobu neomezenými vládci rozsáhlých oblastí polských Beskyd. Navíc tam měli i spolehlivé zázemí tamního ukrajinského obyvatelstva. I když se polské jednotky pokoušely od konce roku 1944 bojovat proti tomuto nepříteli, zpravidla tyto akce končily bez valných výsledků.

Tato situace prakticky trvala až do počátku roku 1947, kdy již polská armáda byla natolik schopná zorganizovat mohutnou vyčišťovací operaci v celém tomto prostoru pod krycím názvem „Visla“. Až do té doby si nebyli tamní Poláci jisti svým životem. O těchto páchaných zvěrstvech jednotkami UPA svědčí následující příběhy, které v knize „Ve znamení trojzubce“ popsal polský spisovatel Stanislav Myslinski: „Jízdní jednotka UPA ´Stach´ přepadla strážnici VB v Sozawnem. Z 20ti členné posádky se zachránili jen 3 příslušníci. Strážnice byla zničena a dosud žijící zraněné policisty bandité bestiálně umučili.

Podobný osud postihl i posádky strážnic VB v Komanczi, Porazi, Cisné a dalších, kdy banderovci povraždili všechny raněné obránce, nebo i ty, kterým když došla munice, se vzdali.

Cílem útoků těchto band nebyly jen strážnice VB. Represálie byly namířeny i proti místnímu polskému, ale často i ukrajinskému obyvatelstvu. Z několika událostí z přelomu let 1945 až 1946 uvádím: V obci Wiszovice bylo zavražděno 13 mužů a žen ukrajinské národnosti. Ve vsi Ruskie byl zavražděn starosta a všichni Poláci, celkem několik desítek lidí.

Starostům obcí jak polské, tak i ukrajinské národnosti bylo vyhrožováno, že pokud budou tyto funkce nadále vykonávat, budou oni i celé jejich rodiny usmrceny.

V obci Paszow byl bestiálně umučen ukrajinský starosta Dymitr Mazur, jeho manželka a tři malé děti. V mnoha vesnicích masakrovaly útvary banderovského polního četnictva velké množství polských rodin, bez ohledu na jejich příbuzenské svazky s Ukrajinci. Tak byl plněn následující rozkaz velitele UPA – Západ plk. Šeleste. „Přikazujeme vám opustit od věků ukrajinské území. Dle tohoto rozkazu, kdo ve stanovené době neuposlechne, bude popraven.“

A tak by bylo možné uvádět  další a další „akce“ těchto banditů, které zaplatily svým životem tisíce Poláků a stovky Ukrajinců. Dle oficiálních údajů polských bezpečnostních orgánů padlo v letech 1944 až 1947 za oběť řádění těchto zločinců více než 17 000 Poláků.

2.8.1945 vyhlásila polská vláda amnestii pro všechny ty, kteří dobrovolně složí zbraně a přihlásí se příslušným orgánům státní moci. Této humanitní nabídky využilo více než 42 000 osob. Zpravidla šlo o řadové střelce  UPA nebo členy civilní sítě OUN. Mnoho ozbrojených band však nadále setrvalo v ilegalitě a pokračovalo ve své teroristické činnosti. Proti nim přikročily v průběhu roku 1946 jednotky polské armády a Stráže vnitřní bezpečnosti k rozsáhlým akcí. Většině útvarů UPA se však podařilo z těchto ofenzivních akcí vymanit a přesunout se do nových prostorů  jak na polském, západoukrajinském, tak i na slovenském území. Až teprve na jaře 1947 se podařilo polským ozbrojeným složkám zorganizovat generální ofenzivu v tomto prostoru, jejímž výsledkem byla likvidace většiny těchto band.

Svoji pozitivní úlohu sehrávala i ta okolnost, že v průběhu let 1946 a 1947 dojednali vládní a armádní činitelé Polska, SSSR a ČSR konkrétní součinnostní opatření při boji proti těmto zločincům, které jednotkám UPA ztížily manévrovací prostor. Dále zkomplikovaly jejich zásobování, nábor nových bojovníků atd.

Po pravdě je nutno uvést, že jednotky UPA bojovaly proti všem vojenským útvarům v pohraničních oblastech Polska, SSSR i ČSR s mimořádnou vytrvalostí urputností. Banderovská rozvědka získala mnoho poznatků o přípravách polské armády k ofenzivě. Vedení OUN v čele s Banderou a velením UPA v čele s generálem Tarasem Čupřinkou však rozhodlo, že všechny jednotky UPA soustředěné na polském území, musí udržet své pozice stůj co stůj. V žádném případě že nesmí vyklidit území polských Beskyd, které skýtalo ideální podmínky pro dlouhodobou obranu. Ukrajinští nacionalisté předpokládali, že dojde ke střetu západních mocností s oslabeným a vyčerpaným SSSR. Kalkulovali, že i na území Ukrajiny se jim podaří soustředit a sjednotit všechny protisovětské elementy, které vyvolají masové povstání, čímž usnadní vojákům západních velmocí vpád na území Polska i SSSR.

Proto se také vedení UPA důkladně připravovalo na tento rozhodující střet. V součinnosti se správními jednotkami OUN i s řecko-katolickými kněžími prováděli nábor do jednotek UPA. zintenzivnil se i výcvik nižších velitelských kádrů v poddůstojnických školách UPA. Doplňovaly se sklady zbraní, střeliva, potravin  i zdravotnických potřeb. Budovaly se štáby nových jednotek, zřizovaly se další polní nemocnice. Na přelomu let 1946 – 1947 zahájila většina jednotek UPA rozsáhlé a kombinované akce proti strážnicím VB i menším armádním jednotkám. Především se tyto útoky lavinovitě šířily v celém řešovském vojvodství. Banderovci zde denně rozsévali smrt a zkázu. Za dobu jejich řádění v tomto regionu bylo zabito 410 příslušníků VB a 111 pracovníků dalších bezpečnostních složek. K tomu je třeba připočítat také 69 zabitých členů speciálního policejního oddílu ORMO.

Do léčky se dostal 28.3.1947 i náměstek ministra národní obrany arm. gen. Karol Swierczewski i se svým doprovodem. Byl to zkušený frontový velitel, bojovník za svobodu španělského lidu, hrdina z front na Nise a Sprévě, bývalý velitel 2. armády Polska. V boji byl zabit on i všichni příslušníci jeho doprovodu.

O pouhé tři dny později nastražily dne 31.3.1947 tytéž jednotky UPA další léčku v prostorách Jablonky-Bystré. Zákeřně byl přepaden transport nemocných a raněných vojáků 4. operativní skupiny Pohraniční stráže v počtu 34 osob. Pouze dvěma z nich se podařilo zachránit.

Ještě týž den zničila tato banda UPA nákladní auto, v němž jelo 30 polských demobilizovaných důstojníků a poddůstojníků. Auto se octlo v plamenech a všichni zahynuli v křížové palbě několika kulometů. A tak i tyto tragické události z počátku roku 1947 urychlily realizaci připravované akce „Visla“. 17.4.1947 byla tato operace zahájena. Cílem akcí 1. divize Stráže vnitřní bezpečnosti, Pohraniční stráže a 6. a  7. pěší divize polské lidové armády byl nejnebezpečnější nepřítel – Renův prapor, složený z Birovy, Stachovy, Chrynovy a Rodičovy sotně. Ten byl považován za elitní útvar UPA, který byl zpravidla nasazován do nejtěžších bojů proti polským a sovětským vojákům a bezpečnostním jednotkám. Jak jejich velitele, tak i jádro těchto sotní tvořili ostřílení a zkušení zabijáci z ukrajinského legionu, divizí SS a ukrajinské policie.

Operace „Visla“ trvala od konce dubna do počátku srpna 1947. V jejím rámci uskutečnily polské ozbrojené složky  357 akcí, při nichž bylo zneškodněno 1509 banditů. Dále bylo zajištěno 2 781 aktivních pomocníků UPA (především členů OUN). Jaké byly lidské ztráty příslušníků polské armády a bezpečnosti v průběhu uvedené operace nebylo tehdy uvedeno.Ale i v dalších měsících roku 1947 a téměř po celý rok 1948 dávaly roztroušené skupiny banderovců, kterým se podařilo probít se z obkličovacích akcí, na vědomí, že stále existují a že nehodlají za žádných okolností kapitulovat. Jednotky UPA zničily v průběhu operace  VISLA 6 nalezišť ropy, 40 mostů, spálily nebo do základů zničily 20 železničních stanic, vypálily více než 8 000 ha lesa.