České národní listy

Banderovská apokalypsa III

Vývoj dalších událostí v roce 1939, přípravy nacistického Německa k napadení Polska, další osudy karpatských sičovců.

Hitler uspokojen tímto snadným, byť i dílčím úspěchem při řešení  „ukrajinské otázky“, vydal již 3.4.1939 tajný rozkaz wehrmachtu k přípravě útoku na Polsko. Znovu se počítalo s maximálním využitím této kauzy. V dubnu 1939 se konala v Berlíně utajovaná schůzka vůdců ukrajinské emigrace s vedoucími činiteli Německa. Jejich hlavním cílem bylo soustředění členů OUN působících v zahraničí a bývalých vojáků karpatské Siče (dosud internovaných v Maďarsku) pro využití ve službách fašistického Německa.

Neprodleně byla zřizována utajovaná střediska speciální přípravy v táborech u Vídně, Brna, v Braunschweigu, Hannoveru a v dalších místech. V těchto táborech pak byli instruktory říšské branné moci, SS a Abwehru připravováni k plnění úkolů pro budoucí špionážní, partyzánskou a záškodnickou činnost, v souladu s taktickými a strategickými záměry nacistického Německa. Výcvik byl velmi tvrdý a náročný, srovnatelný jen s výcvikem u jednotek SS. Mezi nimi byli i ti, kteří v pozdějších letech zastávali velitelské funkce u jednotek UPA, působících na území SSSR, Polska i ČSR.

Vzhledem k důsledné konspiraci těchto výcvikových středisek, není znám přesný počet frekventantů. Ještě před uváděnou schůzkou v Berlíně navazovali pracovníci Canarisova Abwehru osobní kontakty s vedoucími pracovníky OUN. Klíčové jednání bylo zpočátku vedeno s Konovalcem a po jeho zavraždění s jeho nástupcem Mělníkem. Současně byli přesvědčováni, že i oni se musí zapojit do společných akcí s německou armádou, které si vyžádá vojenské tažení proti Polsku a SSSR. O tom názorně svědčí studie německého ministerstva zahraničních věcí z 2.4.1939, ve které se mimo jiné uvádí: „Ideální by bylo pro nás (Německo), kdyby konflikt s Polskem nebyl přímo vyvolán Německem. Nyní tady v Berlíně studujeme otázku využití Ukrajinců pro tento záměr. Po přípravné fázi bychom mohli dát signál polským Ukrajincům k povstání. Ze Slovenska a Karpatské Ukrajiny bychom posílali velké množství zbraní a munice, též bychom do boje mohli zapojit dobře vycvičené vojáky karpatské Siče. … Následný konflikt v ukrajinských oblastech Polska by dal Německu záminku k vojenskému zásahu značného rozsahu. Celý tento plán má jen jedno slabé místo … je jím možná reakce Sovětského svazu.“

Hitler přirozeně chápal, že SSSR má vlastní zájmy na západní Ukrajině a v žádném případě by nepřipustil, aby toto výhodné strategické nástupiště bylo obsazeno německými vojsky, což by okamžitě poskytlo Německu prostředek nátlaku na SSSR. Fašistické vedení proto pojímalo připravovanou válku s Polskem jen jako předehru k agresi proti Francii a Velké Británii.

Tato nacistická „velká hra“ úzce souvisela s později uzavřenou smlouvou o neútočení mezi Německem a SSSR, uzavřenou dne 23.8.1939 na dobu 10ti let. Kromě tohoto dokumentu byla podepsána i tajná deklarace dotýkající se mj. i ukrajinského území. Za pouhých devět dnů od podepsání této smlouvy Německo dne 1.9.1939 zákeřně přepadlo Polsko. Tím dnem vypukla druhá světová válka, která skončila až po kapitulaci Japonska dne 2.9.1945.

Do tohoto konfliktu byli vtaženi i členové OUN, kteří prodělali několikaměsíční výcvik ve speciálních německých výcvikových střediscích. Koncem třetí srpnové dekády 1939 byla většina z nich utajeně přepravena do severních oblastí Slovenska. Odtud se pak zapojili jak do přímých bojových akcí proti polským jednotkám, tak prováděli rozkladnou, záškodnickou a teroristickou činnost v polském zápolí. Průběh této „bleskové války“ je dobře znám, a proto se o něm blíže nezmiňuji. V prvních dnech války se Canarisův Abwehr   zabýval plány na vyvolání povstání Ukrajinců v polské Haliči, za účinné podpory jednotek OUN. Spádem rychlých válečných událostí k tomu však už nedošlo. Někteří fašističtí činitelé, jmenovitě Keitel, Jodl, Canaris, po rozhovoru s Ribbentropem ještě 11.9.1939 uvažovali o možnosti vytvoření Západoukrajinského státu jako jedné z variant rozdělení Polska. Neprodleně poté se Canaris sešel ve Vídni s Mělníkem, kterému sdělil obsah tohoto jednání o vizi nezávislé (Haličské) Ukrajiny. Melnik to považoval za natolik hotovou věc, že dal pokyn k sestavení budoucí západoukrajinské vlády.

Jak známo, k tomu již nedošlo, neb tentokrát převzal iniciativu Stalin, který dal 17.9.1939 rozkaz svým vojskům k záboru tohoto území před jeho obsazením nacisty, respektive varianty vytvoření samostatné Západní Ukrajiny. Po porážce Polska byla většina bývalého polského území včleněna do tzv.  Generálního Gouvernementu a část nasazených jednotek OUN se vrátila nazpět do Německa. Zde z nich byly zformovány samostatné jednotky, zbytek zůstal na obsazeném polském území, kde byl zařazován do různých okupačních institucí (starostů obcí, policejních útvarů atd).