B. Posselt - Odsun byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka
B. Posselt - Odsun byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka
AUTOR: Bernd Posselt, kanál Die Sudetendeutschen
David Horák / Zpráva, editor deníku FORUM 24
Publikováno 21. 12. 2020
Předák sudetských Němců Bernd Posselt ve své adventní a vánoční promluvě adresované jak sudetským Němcům, tak i českým krajanům poukázal na spojení Vánoc a domova. V této souvislosti připomněl poválečné vyhnání sudetských Němců z Československa a označil ho za etnickou čistku.
„Nebyla to žádná spontánní pomsta, byla to chladnokrevně plánovaná etnická čistka,“ řekl Bernd Posselt o poválečném vyhnání sudetských Němců z Československa. Drsné pojmenování odůvodnil ročním i delším časovým odstupem od konce války, s nímž Československo Němce vyhánělo. Podle Posselta to jasně svědčí o tom, že nešlo o akt pomsty pod vlivem rozjitřených emocí, ale právě o zmíněnou „čistku“.
O stále aktuálním tématu poválečné křivdy mluvil u příležitosti nadcházejícího 75. výročí této události, přičemž do kontextu s adventem a Vánocemi jej zasadil prostřednictvím tématu domova, který o svátcích nabývá zvláštního významu.
Posselt úvodem připomněl, že pečlivě rozlišuje advent coby přípravu na Vánoce, a zdůraznil, že Vánoce začínají až Štědrým dnem. „O Vánocích k nám na Zemi přišel Bůh v podobě novorozeného dítěte. Je to něco tak mocného, že to nelze zapomenout, vytěsnit, ani znehodnotit kýčem,“ varoval před banalizací významných křesťanských svátků. „Zrovna my, kteří jsme trpěli kvůli nenávisti, vyhnání, odtržení, nebo jsme tímtéž vývojem v naší historii žel Bohu formou nacionalismu prošli, víme, jak neuvěřitelně důležité jsou pojmy dialog, přátelství, láska k bližnímu a pospolitost. A Vánoce jsou svátky, v nichž nám Bůh z lásky k nám lidem nabízí rozmluvu, dialog,“ dodal.
Posselt v Česku vystupuje jako demokrat a smiřovatel, a právě tak také mluvil v lednu 2019 v Knihovně Václava Havla. V jeho nynější promluvě je nicméně znát, že se odehrává v Německu, notabene je natočená v mnichovském Sudetoněmeckém domě, a že je adresovaná především jeho sudetoněmeckým krajanům, pročež k možnému zklamání na české straně akcentuje vyhnání, zatímco příkoří za protektorátu se dotkne jen letmo.
Ústředním tématem promluvy je domov, s nímž mají Vánoce mnoho společného. „Právě lidé, kteří ve své osobní nebo rodinné historii museli zažít ztrátu domova, že byl někdo ze svého domova násilně vyhnán, mají k domovu zvláště niterný vztah. A právě advent a Vánoce jsou čas, kdy se lidé doma scházejí kolem adventního věnce a světla vánočního stromku, kolem světla, které seslal Bůh na temný svět,“ vyzdvihuje Bernd Posselt s tím, že právě nastalá obtížná situace nás přibližuje samé podstatě Vánoc.
V příštím roce uplyne 75 let od chvíle, kdy byla většina příslušníků sudetoněmecké menšiny vyhnána ze své domoviny. „Vyhnání začalo v roce 1945 po druhé světové válce, ale největší část naší národní skupiny byla vyhnána v roce 1946, tedy v době, kdy běžela poválečná obnova, kdy už bylo rok po válce. Moje rodina byla vyhnána v listopadu 1946, tedy více než rok po konci války. To nebyla žádná spontánní pomsta, to byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka,“ říká Posselt ve videu krátce před 6. minutou záznamu.
Posselt, který kudy chodí, tudy vyzdvihuje své nejrůznější kulinářské zážitky, odlehčil promluvu zmínkou o českém vánočním cukroví. „Musím říci, že moje babička, která pocházela z Chebu, byla nedostižná se svými vanilkovými rohlíčky, a moje štýrská maminka byla zrovna tak nedostižná s vanilkovými rohlíčky. A když se nás dětí ptali, které nám chutnají lépe, naučili jsme se diplomacii, protože jsme věděli, že oboje byly fantastické, a nechtěli jsme přijít ani o jedny z nich.“
V závěru promluvy vzpomněl Bernd Posselt i brněnskou Pouť smíření, která nyní, 75 let od brněnského pochodu smrti, podle něj „vyjadřuje protest mnoha Čechů, a zejména mladých Čechů, proti vyhnání a ozřejmuje, že směřujeme k lepší budoucnosti“. V podobném duchu promluvu i zakončil, neodpustil si ale poznámku, že „někteří by byli docela rádi“, kdyby sudetští Němci zmizeli. Vzápětí ale dodal, že většina si uvědomuje, že bez nich by v takovém případě ona „pestrá Evropa byla chudší“.
