Amerika se sklonila a žádá Čínu o odvolání sankcí …
Amerika se sklonila a žádá Čínu o odvolání sankcí …
Vida, jaký obrat! Před pár minutami se Amerika obrátila na Peking s poníženou suplikou, aby laskavě odvolal své sankce proti ní…
Velvyslanec USA v Pekingu Nicholas Burns kontaktoval čínská vládní místa a veřejnost na svém twitterovém účtu. Tento zkušený diplomat formuloval velmi slušně, což navádí na myšlenku, že USA skutečně záleží na tom, aby Čína odvolala přinejmenším jednu ze sankcí uložených po návštěvě Pelosi na Taiwanu.
Reakce na sankce byla klasická: - některým ze sankcí se vysmáli, nad jinými se zamysleli, ale křik se v oné vyspělé, demokratické, vysoce morální společnosti ozval jen kolem jedné z nich: - konkrétné o ukončení spolupráce v boji proti obchodu s drogami.
Ponechme drogy drogami, ale čínské přerušení jednání o spolupráci v oblasti klimatu patří k těm, nad nimiž se Američané nejdřív hluboce zamysleli, ale teď se začali ošívat a žádat o její odvolání. Je to historka zajímavá, stejně jako celý klimatický program je zajímavou věcičkou. Ta v podstatě spočívá v šílené myšlence převedení celého světa na energeticky úsporné zdroje a technologie, a vzdání se ropy, plynu a vůbec normálního života.
Dělalo se to ale proto, aby v USA příslušné lobby protlačily šíleně drahé technologie – především americké. Takže klimatický program je pokusem vnutit světu novou ekonomickou éru, kde budou mít monopolní pozice USA. Čínská diplomacie je zvláštní a Číňané vůbec považují kompromis za zásluhu a nikoli za porážku. V posledním období bylo mnoho případů, kdy Peking zaregistroval americké globální dobrodružství, ale rozhodl se nenazývat je tak, ale připojit se slovně, a přitom do něj vsunul své, čínské zájmy, což ovšem celý záměr Američanů často změnilo dost podstatně.
Na klimatický program a celé ty prašivosti kolem „Zeleného programu“ Číňané zpočátku reagovali klidně: - „Vy ve skutečnosti chcete vnutit světu nové technologie, které by bez roztáčení falešné hysterie kolem klimatu nikoho nezajímaly ani zadarmo… dobrá, my – pokud nic jiného - máme technologií dost, takže, prosím…“ Tak se dialog obou zemí vyvíjel. Teď se ale vyvíjí jinak. Burns říká, že je to společná odpovědnost, protože na Čínu připadá 20% světového znečištění a USA 11% - tak proč bychom neobnovili náš dialog? My jsme na něj připraveni…
Pekingské The Global Times píší, že… „USA upadají do izolacionistické mentality“, když prosadily svůj zákon o snížení inflace, aby zadržely pekingské odvětví nových technologií. To je o čem? O počasí, nebo o inflaci? Kdepak, inflace je jen slovo z názvu onoho přijatého zákona, kam Bidenova administrativa vepsala 300 miliard dolarů dotací na podporu některých z oněch svých technologií, kvůli nimž o klimatu hovoří. Říká se tomu, že USA vyhlásily válku čínskému lithiu. Řekneme-li to stručně, tak zákon se týká především akumulátorových baterií a dotace dostanou ti, kteří především materiál pro akumulátory budou vyrábět v USA nebo v zemích, s nimiž USA uzavřou smlouvu o volném obchodu – což s Čínou nemají. Na Čínu přitom připadá přes 60% kapacit zpracování lithia, zatímco na USA kolem 7%.
Tady je důležité, že čínská média popisují celou tuto historii velmi podrobně, ale žádné vzdechy na klimatické změny tam nejsou. Jaký vztah má akumulátor ke klimatu? Zhruba stejně jako celý „Zelený program“ – žádný. Klima se mění samo o sobě. Ale Bidenova administrativa sepsala tento program pro potěšení těch, čí propláchnuté mozky přijmou cokoli. No, a předtím uvalila sankce na dovoz čínských baterií, protože jsou, údajně, vyráběny otroky v Sintjang-ujgurském autonomním okruhu. To je ale přece stále ona rvačka o to, kdo bude dominovat v sektoru „Nové energetiky“, který má zachránit planetu a zlepšit její klima…
Přitom nejen čínští, ale i američtí analytici, se přinejmenším velmi skepticky dívají na bitvu o akumulátory. Je to tak, že skoro 70% modelů akumulátorů pro automobily, vyráběných v samotných USA, dotace podle nového zákona nedostanou, ale dostanou je jejich američtí konkurenti. Ránu tedy inkasují především čínští výrobci akumulátorů, stejně jako všelijací japonští, korejští a další neameričtí výrobci. Což slibuje růst cen na automobilovém trhu jako celku.
Jakže se nazývá onen zákon? – o boji s inflací… Takže je jasné, že pokud Amerika uštědřuje jeden úder za druhým globálnímu konkurentovi a rozkládá přitom svou, ale i světovou ekonomiku, tak tady dialog smysl ztrácí. Dialog je, když se dohadují a dojdou ke kompromisu. Tady by vše ale vypadalo jako ocáskování za lídrem, který by pokaždé vysvětloval, co ještě musí Čína obětovat, aby vytvořila dojem, že ozeleňuje planetu. Proč čínské odmítnutí jednání na toto téma je skutečnou sankcí, tvrdě zasahující USA?
1. Jasně ukazuje všem, že přinejmenším jedna ze dvou mocností ani na vteřinu nevěřila kecům o tom, že je nutné zničit celou světovou ekonomiku kvůli údajnému zlepšení klimatu;
2. Protože bez Číny, hlavního výrobního cechu světa, všechny klimatické summity a další podobné činnosti nemají smysl, takže celý program letí … - víte kam…;
3. Protože tak Peking zasahuje voliče Bidena, pro něž je klima něco jako sektářské náboženství, o jehož postulátech dokonce ani nelze pochybovat.
Teď ti voliči vidí, že jejich administrativa zahodila veškeré to mezinárodní úsilí věnované zelenému programu a to vše jen kvůli jakémusi Taiwanu. Není vyloučeno, že v jasné budoucnosti se Čína poddá přemlouvání a k jednáním s USA na všechna ta témata se vrátí… Ale to už bude předkládat daleko vážnější požadavky pro svou ekonomiku, což znamená – že to bude drahé.
https://www.youtube.com/watch?v=hRkc1hRXDwI
Překlad: st.hroch 20220824
