České národní listy

Nóta o „Protičeskoslovenské činnosti W. Jaksche“ reagovala na prohlášení amerického velvyslance v Praze z 8. listopadu 1947, v němž byly vyhlášeny zásady postupu amerických okupačních úřadů vůči odsunutým Němcům. Jejich cílem bylo zajistit, aby odsunutí sudetští Němci plně splynuli s prostředím v Německu. Nóta byla dána na vědomí československé vojenské misi u Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně a československému generálnímu konzulátu v Mnichově.

Bylo sice období ve vývoji Německa, kdy o odsunutých Němcích a jejich landsmanšaftech nebylo moc slyšet. Antje Vollmerová, bývalá místopředsedkyně Spolkového sněmuk, dokonce navrhovala, aby jejich sdružení měla víceméně kulturní charakter. Tyto doby jsou zřejmě pryč. Sudeti v současnosti jsou stále více vidět a slyšet. Je to velmi zajímavý úkaz. Na jejich sjezdech se dávno již neschází desítky tisíc účastníků, ale pouze, jde o náš odhad, kolem dvou tisíc. Z toho je ještě nějaká stovka z ČR.  Početně se „sudetoněmecký landsmanšaft“ ztrácí. Ale nejen to! Uvnitř tohoto „bohulibého spolku“ jsou i silné různice. Především jsou na kordy základní tzv. názorová společenství, které tvoří jak kostru SL, tak i jeho členskou základnu. Dnes na jedné straně stojí Ackermann-Gemeinde společně se Seliger-Gemeinde, které někdy nemohou přijít na jméno Witikobundu. Ten vytváří vnitřní opozici a vede s nimi nejen politické spory, ale také soudní. A světe div se! V tom základním je zatím úspěšný.

Snaha „reformistů“ v SL, kteří se „zříkají  práva na vlast a na odškodnění“, vynechávají tato ustanovení z novelizovaných stanov, má zatím jen malé výsledky. Asi po tří letech sporů platí stále původní stanovy SL a program SL. Německý rejstříkový soud neregistroval dosud novelizaci stanov. SL se může prostřednictvím Spolkového shromáždění dále usnášet na novelizaci, ale nic to platné nebude. 

Přestože SL je stále početně menší, vnitřně nejednotný, někteří jeho funkcionáři a členové dokonce přestávají volit bavorskou CSU a přecházejí k Alternativě pro Německo, landsmani, B. Posselt, se těší jednoznačné podpoře svých bavorských patronů. To je sice z hlediska posseltovců velmi důležité, ale samo o sobě nepostačující. Podstatnou podpůrčí úlohu začínají hrát i čeští tzv. přátelé sudetoněmecké věci. Bez spolupráce českých germanofilů a sudetomilů by se v současnosti posseltovci nacházeli téměř na suchu. Neměli by schůdnou alternativu  pro budoucnost a zřejmě by se celý landsmanšaft stále více blížil ke společenské a politické bezvýznamnosti.

Podporovat němectví v cizině je však již nějaký čas ve SRN opět téměř státní povinností. Mnozí Němci opět stále více upínají své zraky na východ. Drang nach Osten není jen minulostí, ale také současností. A i z těchto kruhů SL získává podporu. Je skutečností, jež SL posiluje bez ohledu na jeho početnost a vnitřní rozháranost.

Co dělají Němci v Německu pro SL, nemůžeme ovlivnit. Měli bychom se však pokusit, aby podpora českých vládnoucích elit landsmanům byla podstatně omezena, aby náš tisk přestal preferovat zájmy sudetů před našimi interesy českými. Pokud bychom toho dosáhli, vývoj by se pomalu měnil. Našim cílem by mělo být, aby SL prohlásil, že jeho tzv. práva a nároky, která si zakotvil ve stanovách, nemají ukotvení v mezinárodním právu, a proto se jich zříká. Nové stanovy a program SL, v němž by již nebyla protičeská ustanovení, by pak ze SL udělal normální německý spolek. V současné podobě je však SL pro nás stále nebezpečný.

Pokud probíhající vývoj  nebudeme viditelněji ovlivňovat, může se skutečně stát, že SL bude mít svůj sjezd v některém českém městě, že sudetofilní české politické strany sudetům zajistí občanství ČR, samozřejmě také proto, aby získaly další silnou skupinu voličů, že nakonec si i B. Posselt splní svůj životní sen a stane se senátorem v ČR, jak kdysi o tom bájil. Kde však v tu dobu bude ČR?  Jedno víme. Nebude již svrchovaným státem.

Kdyby Američanům se podařilo, aby sudeti splynuli s německým prostředím, jak původně chtěli, byla by pro nás situace zcela jiná. Studená válka, která někdy hrozila, že se stane žhavou, vše změnila. S jejími důsledky se setkáváme ještě dnes. Najde se mezi námi ještě dost českých vlastenců, kteří budou schopni zmíněnému nepříznivému vývoji úspěšně čelit?

J. Kovář