Alespoň víme…, Marek Řezanka
Alespoň víme…
Marek Řezanka
O čem nás může zpravit po libosti?
Poslední dobou prostor nedostává.
Etzler či Hřebejk píšou, byť jsou sprostí,
z Kellera ale jisté bolí hlava.
Neškrtne si již – to se nyní stává.
O Vrběticích psát by se mu chtělo?
O Dukovanech? Cenzor si mne čelo.
Aspen institut na vědomí dává,
že by se lhát jen jako Kundra mělo:
Keller ví přesně, co že zbylo z Práva.
Svobodný projev? Ten je minulostí
Z jediné pravdy posvátná je kráva:
Těm, kdo ji nectí, nerozlámou kosti,
pouze je každý deník zařezává.
V médiích smí znít jenom píseň pravá.
Na pravdě, že vám, lidé, záleželo?
Nabalzamovat dali její tělo.
Odlišný názor dnes tisk neuznává.
Média cosi temné obestřelo:
Keller ví přesně, co že zbylo z Práva.
Stále to samé číst je vskutku k zlosti.
Jinému sluch se ale nedopřává.
Snaživý hlupák se své práce zhostí:
Vypukne tu jak ve Francii vřava?
Není to občan, kdo zde neprohrává.
Média pálí hlučněji než dělo,
hlavně, aby se lidem povědělo,
co jako není – co je hlavní zpráva.
Bude nám ještě dlouho neveselo?
Keller ví přesně, co že zbylo z Práva.
Hulváti s tupci dál to svoje melou.
Ostatní mají sraz se „starou belou“.
Nesmyslům žoldák slávu provolává.
Zloba a zášť si v pokrytectví stelou:
Alespoň víme, co nám zbylo z práva…
Jan Keller ke svému konci v deníku Právo: „…Během více než dvaceti let jsem v případě každého nepřijatého článku disciplinovaně a bez odmlouvání dodal ihned článek další. Tentokrát však bylo těch odmítnutých během krátké doby najednou tolik (k chování ministra Petříčka, k Dukovanům, k Vrběticím), že jsem už nevěděl, o čem vlastně mohu psát. Poslední článek k Vrběticím byl odmítnut se zdůvodněním, že by mu hodně čtenářů neporozumělo. Udělal jsem si malou sociologickou anketu a rozeslal odmítnutý text několika desítkám lidí. Pochopili ho úplně všichni. Ano, redakce má plné právo kterýkoliv článek externího dopisovatele odmítnout. Pokud tak však činí způsobem, který zpochybňuje inteligenci čtenářů, výsledkem může být pokles motivace pisatele…“
