Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aby naše volba nebyla poslední I

26. 12. 2022

Aby naše volba nebyla poslední I

Marek Řezanka

 

Milí občané,

 

blíží se prezidentské volby. Než půjdeme volit, zkusme se zamyslit, co je pro každého z nás prioritní – a podle toho pak se svým hlasem naložme. Fialův kabinet představuje svými kroky pro mnoho z nás velikou hrozbu. Zkusme jí čelit, než přijdeme i o poslední chabou šanci na odpor.

 

Boj o Hrad

 

Prezidentem České republiky se toužil stát kde kdo. Na první pohled však bil do očí rozpor mezi počtem ochotných, a jejich kvalitou danou funkci vykonávat.

 Nyní tedy již známe seznam těch, kdo se utkají o Hrad. Podívejme se na některé z nich (v jiných statích pak více prostoru věnuji i kandidátům, jež v tomto textu opomíjím – a jejichž účast pokládám za marginální) trochu blíže, a začněme vládními kandidáty.

 

Jedno je jisté: ODS, TOP09, KDU-ČSL, STAN a Piráti nejsou schopni shodnout se na jediném jménu kandidáta na prezidenta republiky. Pokusme se nyní rozklíčovat, kdo koho podporuje. V případě Danuše Nerudové je zřejmé, že má podporu zejména ze strany Pirátů. Ve vnitrostranickém referendu se pro ni vyjádřilo nejvíce hlasujících, a to 29 %.

 

Naopak TOP 09 preferuje dlouhodobě Pavla Fischera. V únoru 2018 tato strana vyjádřila v senátních volbách podporu právě Pavlovi Fischerovi, Markovi Hilšerovi a Jiřímu Drahošovi. Miroslav Kalousek opakovaně vystupuje proti kandidatuře Petra Pavla pro jeho minulost.

 Poté, co Vít Rakušan pochopil, že jeho kandidatura na Hrad by nebyla tím nejlepším nápadem, se nechal slyšet, že si umí na Hradě představit generála Pavla.

 

Hned o několika kandidátech se uvažovalo v ODS. Ambice měli Miroslava Němcová, Miloš Vystrčil – a jednu dobu se mluvilo i o samotném Petrovi Fialovi. Marek Benda se v květnu 2022 nechal slyšet, že „si zasloužíme, aby příští prezident nebyl členem KSČ.“ Rozhodně se tak vymezil vůči kandidatuře Petra Pavla. Není to ale právě ODS, která se kvůli Petrovi Pavlovi vzdala vlastní nominace? K tomu stačí doplnit, že Petr Fiala v březnu 2019 uvedl: „Generál Petr Pavel přesně ví, co potřebuje naše armáda, co potřebuje Česká republika, abychom zůstali svobodnou a bezpečnou zemí, která je pevnou součástí Západu.“ Pavel Novotný, známý nebezpečným vyhrožováním M. Vítovi, v září 2022 Nerudové vzkázal: Měla byste odstoupit jako první.

 Marian Jurečka (KDU-ČSL) v dubnu 2022 vyslal signál, že „Přemýšlíme nad jinými jmény, než je Petr Pavel.

 

Petr Pavel tak patrně nemá podporu ani TOP09, ani KDU-ČSL, ani Pirátů – a co je důležité – ani části ODS. Stojí za ním tedy nejspíše hlavně Petr Fiala a Vít Rakušan. To není zrovna dobrá vizitka.

 

Jednota ale nepanuje ani v táboře opozičním. SPD nominovala Jaroslava Baštu. KSČM podpořila Josefa Skálu. Tato podpora však měla své limity – a Josef Skála nesesbíral potřebný počet hlasů pro svou kandidaturu. Z mého pohledu je to škoda: Ne proto, že by měl snad větší šanci zasáhnout do bojů o druhé kolo, ale že mohl ve veřejnoprávní televizi propagovat antisystémová témata, která tam jinak nesmějí zaznít.

 

O přízeň voličů nesnášejících Fialovu vládu měli usilovat ještě Alena Vitásková, Jiří Paroubek a Karel Janeček. Alena Vitásková si dala osobní cíl: Sto tisíc podpisů, a ty nezískala. Jiří Paroubek by rovněž neměl šanci na širší podporu voličského spektra – podobně jako Josef Středula. Ten musí spoléhat zejména na hlasy příznivců ČSSD, a těch je v současnosti jako šafránu. Karel Janeček nemůže být brán jako reprezentant alternativy vůbec vážně, když pouze papouškuje provládní postoj ke konfliktu na Ukrajině. Připomeňme si jeho památný výrok: Cením si Zelenského, i já jsem zažil situace na hraně, třeba kolem seskoků padákem.

 

K tomu připočtěme kandidaturu podnikatele Tomáše Březiny, který byl v minulosti poslancem ODS, přešel k US-DEU, koketoval s ANO, ale toto hnutí pro něho bylo „málo pravicové“, a nakonec volil SPOLU. Nyní vládu Petra Fialy kritizuje – a na této kritice se snaží nabrat u lidí body. Paroubek nakonec ani nepodal kandidaturu – a pánové Březina a Janeček byli Ministerstvem vnitra ČR z bojů o Hrad pro údajně vysokou chybovost v petičních arších vyřazeni.

 

Podívejme se ovšem blíže na kandidaturu šéfa odborových svazů, Josefa Středuly, který je jak členem Rady Česko–německého diskusního fóra, tak Aspen Institute Central Europe. Pokud šéf odborů není schopen nasbírat pro svou kandidaturu na prezidenta dostatečný počet hlasů od lidí – a škemrá o podpisy asociálně zaměřených senátorů, působí žalostně a směšně zároveň. Je nakonec úplně jedno, zda nakonec potřené hlasy občanů dohromady dá, neboť nedůstojné divadélko v Senátu mu již nikdo neodpáře. Takto se představitel alternativy jednoduše chovat nemůže. Podtrhuje to ale fakt, že za Středuly odbory přišly o svůj symbol – pražskou budovu, kde centrála dlouhá léta sídlila – a že odborářská protivládní demonstrace byla pohříchu bezzubá. Nedokázala zacílit na téma mírových jednání na Ukrajině, nepojmenovala totalitní vládní praktiky – a nedotkla se hrozby ekonomického kolapsu země.

 

Ti, kdo si myslí, že by pan Středula odčerpával hlasy Babišovi, se podle mého názoru pletou. Ti dva mají diametrálně rozdílné voliče. Středula je schopen spíše ubrat nějaké to procento Danuši Nerudové, která se snaží voliče přesvědčit o svém sociálním cítění, které jí věří asi jako Fialovi boj proti drahotě.

Do toho všeho oznámil svou kandidaturu předseda nejsilnější opoziční strany, Andrej Babiš.

 

Jeho se favoriti vládní pětikoalice, tedy Petr Pavel, Pavel Fischer a Danuše Nerudová, zjevně obávají. Stačí si projít jejich reakce:

1)     Petr Pavel: „Vzhledem k intenzivní palebné přípravě, které v posledních týdnech čelím, mě vůbec nepřekvapuje, že Andrej Babiš do toho jde. Osobně se těším, že do debat přinese oživení, ale obecně jeho kandidaturu vnímám jako hrozbu pro Českou republiku, a to kvůli populismu, který zosobňuje.“  

2)     Pavel Fischer: „Andrej Babiš právě oznámil svou kandidaturu. K tomu mohu poznamenat jediné: Svoboda, demokracie, budoucnost!

3)     Danuše Nerudová: „Andrej Babiš se do druhého kola nedostane… Andrej Babiš ani po dlouhém pátrání nenašel nikoho lepšího. Zatímco pánové protikandidáti budou v kampani řešit svou minulost, já jsem připravena zaměřit se na budoucnost nás všech.

 

Velmi výmluvný je i komentář premiéra Fialy: „Rozhodnutí Andreje Babiše kandidovat na prezidenta republiky mne nijak nepřekvapilo. V demokratických zemích obžalovaný politik odchází, Andrej Babiš hledá imunitu na Hradě. A to si ČR nezaslouží.

 

Někdo by měl premiérovi republiky trpělivě vysvětlit, že v demokratické zemi především nemůžeme trpět cenzuru a udávání kvůli odlišným veřejně prezentovaným názorům. Že v demokratické zemi politici, kteří podpoří podle odposlechů policie člověka evidentně zapojeného do nekalého jednání, nemohou zůstávat v ministerském křesle. A že v demokratické zemi je nepřijatelné, aby ministr obrany schvaloval terorismus, a ministr vnitra pubertálním aktivismem ohrožoval bezpečnost státu. Takovéto představitele si většina z nás vskutku nezaslouží.

 

Danuše Nerudová zvolila heslo o minulosti a budoucnosti, které tu ale přece již znělo v roce 2013, kdy se Karel Schwarzenberg vymezoval vůči Milošovi Zemanovi slovy: „On reprezentuje minulost, naši minulost posledních deseti až patnácti let. Doufám, že se mi podaří během těch pěti let naši zemi uvést do stavu, kdy můžeme opravdu říct, že heslo na prezidentské vlajce „Pravda vítězí“ odpovídá skutečnosti.“

 

Osobně by mě zajímalo, na základě jaké analýzy došla paní Nerudová k přesvědčení, že se A. Babiš nedostane do druhého kola prezidentských voleb. V rámci opozice má ANO mezi voliči dlouhodobě nejsilnější pozici. S jeho kandidátem se zkrátka počítat musí. Domnívám se, že osloví i řadu bývalých voličů ČSSD, některé voliče SPD, KSČM a možná i Přísahy. Rovněž má potenciál dostat k volbám lidi, kteří jinak volit nechodí. Zatímco zde máme trojici kandidátů spojených s vládní politikou, Andrej Babiš se v očích mnohých stane symbolem boje proti ní (a bude-li před volbami obžalován, patrně ho to ještě u odpůrců současného kabinetu posílí). Do druhého kola se tak podle mého odhadu dostane bez problému s více než 20 % hlasů. Zbývá vyřešit otázku, kdo z vládního tábora ho ve druhém kole doplní – a zda nebude situace taková, že mu bude sekundovat ještě někdo jiný (J. Bašta nebo T. Březina).

 

 Existují nejméně dva důvody, proč by Danuše Nerudová zvolena být neměla:

1)     Ukrajina chce těžké zbraně, bez nich nevyhraje. Jsem hrdá, že Češi strach nemají a tanky dodali. Terorista totiž rozumí jen síle. Německý pragmatismus způsobil, že Evropa tahá za kratší konec. Je na čase, aby skončil.“ (Twitter, 15. 4. 2022) Tímto výrokem se Nerudová řadí mezi „jestřáby“, kteří Českou republiku nebezpečně posouvají blíž a blíž k válečné apokalypse.

2)  „Bratrům Mašínům bych vyznamenání udělila. Jako společnost jsme se totiž usnesli, že komunistický režim byl zločinný a boj proti němu legitimní, morálně oprávněný a hodný úcty.“ (iDnes, 9. 9. 2022) Podpora terorismu by neměla být vizitkou kandidáta na funkci prezidenta republiky – a podřezání spoutaného člověka terorismem je. Nebo snad paní Nerudová hodlá legitimizovat i jiný oprávněný boj proti tyranům?   

 Generál Pavel, pohoršující se nad populismem, očividně není schopen čelit své minulosti, kterou bagatelizuje. V souvislosti s panem Babišem mluví o hrozbě pro Českou republiku, ale hrozbou je především jeho ohebnost a naprostá amorálnost.

 Pokud budu chtít být jízlivý, napíši, že Pavel Fischer svým komentářem podpořil Andreje Babiše jako zastánce demokracie a svobody – proti vládě prosazující cenzuru a udávání.

 Danuše Nerudová se pro změnu nejspíš řídí mottem: Podle sebe soudím tebe. Jestli se totiž někdo do druhého kola dostat nemusí, je to právě ona. Z politických stran má za sebou hlavně Piráty – a to k postupu zřejmě stačit nebude.

Pokračování